Stovky psů z Černobylu zmutovaly. Co odhalila nová analýza jejich DNA?

Evakuace obyvatel města Pripjať začala až neuvěřitelných 36 hodin poté, co 26. dubna 1986 explodoval čtvrtý blok jaderné elektrárny Černobyl. Sovětské autority toto laxní vyčkávání se záchranou ohrožených lidí kompenzovaly rychlostí, s jakou se evakuace uskutečnila. Kvůli nedostatku informací si spousta lidí myslela, že se za pár dní domů vrátí. Měli nařízeno si vzít jen to nejnutnější, a tak v zamořené oblasti zůstala spousta domácích mazlíčků.

Mohlo by vás zajímat: Americký Černobyl? Město v Ohiu je kvůli vlakové katastrofě zamořené

Pro mnohé opuštěné psy si ale místo jejich majitelů přišla smrt – vojáci je měli za úkol vystřílet. Nezvládli ale vyhladit všechny, a tak jich teď, o necelé čtyři desetiletí později, přímo v elektrárně a jejím okolí žije úspěšná populace čítající stovky jedinců. Jak ale ukázal výzkum, ionizující záření jejich geny změnilo k nepoznání…

15 komplexních odlišností

Zjistili to odborníci z amerického národního ústavu pro výzkum lidského genomu, když analyzovali vzorky krve odebrané 302 psům žijícím na místě havárie. Rozdíl mezi jejich geny a geny jakéhokoli jiného psa žijícího kdekoli na planetě je naprosto očividný, liší se v 15 komplexních strukturách. A přesto se bez problémů páří s „normálními“ psi a rozmnožují se.

Přečtěte si také: Černobylská havárie změnila tamní žáby. Mutace může pomoct i lidem

„Nejpozoruhodnější podle mě je, že tu černobylskou populaci psů dokážeme identifikovat skutečně na první pohled, jen tím, že se podíváme na jejich DNA,“ vysvětlila autorka studie Elaine Ostrander. „Kromě toho jsme se taky přesvědčili o tom, že jde skutečně o potomky domácích mazlíčků ponechaných napospas osudu.“

V současnosti může v těsném okolí reaktoru žít okolo osmi stovek polodivokých psů. Občas jejich populaci kontrolují veterináři, někteří pracovníci a výzkumníci je přikrmují. Ví se, že délka jejich života je výrazně kratší než u běžných psů – dožívají se v průměru pěti let.

Za to ale mohou i drsné podmínky, ve kterých jsou nucení přežívat. Na co změny v jejich genomu mají vliv, jestli nějak mění jejich vzhled, chování či zdraví, to vědci potřebují ještě zjistit. Další výzkum by ale taky mohl odhalit genetické mutace, které zvířatům pomáhají v zamořeném prostředí přežívat.

Zdroj: Science Advances