Dívka popsala svou smrt a poznala bývalou rodinu. Případ reinkarnace zkoumal i Gándhí
Věříte v převtělování duší? Různá světová náboženství ano. Především v Indii rozšířené směry buddhismu a hinduismu staví na principu karmy, která ovlivňuje to, v jaké podobě se duše zemřelých vrátí na svět. A právě v Indii se stal i tento těžko uvěřitelný příběh.
Shanti Devi se narodila 11. prosince 1926 v indickém Dillí. Dle svědectví rodičů do čtyř let téměř nemluvila, pak ale začala pronášet věty v dialektu typickém pro jinou oblast Indie. A říkala věci, které její blízké zaskočily. „Zemřela jsem po porodu syna. V Mathuře jsem nechala děti a manžela. Chci domů.“ Její příběh patří k nejlépe zdokumentovaným případům reinkarnace, o věrohodnosti důkazů se dá ovšem pochybovat.
Hledá se manžel
Rodina nejdřív jejím historkám nevěřila, Shanti ale přidávala další a další detaily ze svého „minulého života“. Popisovala místa a kreslila budovy, které nebyly zdejší. Vyjadřovala se jako dospělá žena. Věděla, jak probíhá císařský řez. Opravovala svou matku při vaření a radila jí, jak má jídlo správně kořenit. Tvrdila, že její současná rodina není ta pravá. Když uviděla látku, ze které mělo být sárí, přesvědčovala matku, že jim prodejce o kvalitě látky zalhal. Ona to pozná, její manžel měl přece obchod s látkami...
V šesti letech se dokonce sama chtěla vydat do 145 kilometrů vzdálené Mathury. Rodiče ji nechali vyšetřit několika lékaři, ti ale konstatovali, že je zdravá a netrpí duševní poruchou.
O tom, že byla vdaná za muže jménem Kedar Nath Chaubey, který nosil brýle, mluvila i ve škole. Ředitele napadlo napsat dopis na adresu, kterou mu Shanti udala. Po pár týdnech přišla šokující odpověď. Na ulici Chaubey v Mathuře měl skutečně krámek Kedar Nath, jehož žena Lugdi Devi zemřela deset dní po porodu jejich třetího syna. Stalo se to rok a pár měsíců před narozením Shanti.
Do Dillí napřed vyslal svého bratrance. Shanti ho poznala a začala si s ním vyprávět o věcech, které se týkaly rodiny. Aby otestovali její důvěryhodnost, neprozradili jí, že dalším návštěvníkem bude sám Kedar. Vydával se za svého bratra, Shanti se ale nedala zmást. Nechala mu připravit jeho oblíbené jídlo a vyzvídala na něm, jestli dodržel to, co jí slíbil, když umírala – že obětuje bohu Krišnovi 150 rupií, které doma schovala, a že už se znovu neožení. Nesplnil ani jedno. V chlapci, kterého vzal Kedar s sebou, poznala „svého“ syna a padla mu s pláčem kolem krku.
Mohlo by vás také zajímat: 8 znamení reinkarnované duše. Podle čeho poznáte, že na světě nejste poprvé?
Kedar měl pořád pochybnosti. Uvěřil, až když mu dívka v soukromí svěřila to, co mohl znát jen on a jeho manželka. Existují dva záznamy o možném průběhu rozhovoru. Dle jedné verze mu řekla, že ví o jeho nevěře. Podle druhé mu popsala jejich obvyklou polohu při sexu, která byla ovlivněna Lugdiinou artritidou. To Kedara přesvědčilo. Shanti mu odpustila, že se znovu oženil, a chtěla odejít s ním, její rodiče ale byli proti.
Gándhí vyšetřuje
Zprávy, které se šířily tiskem, si přečetl i aktivista a politický lídr Mahátma Gándhí. Sestavil patnáctičlennou vyšetřovací komisi, která měla dívčiny „vzpomínky“ prověřit. V devíti letech se Shanti za doprovodu právníků, novinářů a zástupců státu konečně vydala do Mathury. Při příjezdu do města je udivovala lokálními znalostmi, používáním místního nářečí i tím, že na nádraží poznala jednoho z příbuzných. Vzala je k domu, kde dříve Lugdi žila s Kedarem. Pamatovala si, že míval žluté dveře. Tento měl ale bílé. Člověk, který tu teď bydlel, potvrdil, že dveře před lety přemaloval.
Potom je Shanti vedla dál ulicí k domu, který s rodinou obývala v době, kdy zemřela. Věděla, kde byla ložnice, kde modlitebna. Když jí podali šperkovnici, rozeznala, které šperky patřívaly Lugdi. Všechny tři syny, kteří teď byli starší než ona sama, oslovovala jménem, znala jejich oblíbené hračky i písničky. „Mrzí mě, že jsem vás opustila. Nechtěla jsem,“ utěšovala je.
Komise všechno zaznamenávala a v roce 1936 vydala šestadvacetistránkový posudek, podle kterého byla Shanti reinkarnací Lugdi. Vyšetřovatelé nenašli žádné stopy podvodu.
Navždy spojená s minulým životem
Případ přitáhl pozornost světových médií a o dívku se začali zajímat další lidé. Zpovídali ji parapsychologové, novináři... V 50. letech ji navštívil švédský novinář Sture Lönnerstrand, který po její smrti vydal knihu I Have Lived Before: The True Story of the Reincarnation of Shanti Devi (Žila jsem dříve: Pravdivý příběh reinkarnace Shanti Devi).
Ne všichni se ale nechali přesvědčit. Jedno z vyšetřování vedl indický skeptik Bal Chand Nahata, jehož závěr zněl: „Ať je k dispozici jakýkoli materiál, neopravňuje nás k závěru, že Shanti Devi disponuje vzpomínkami na minulé životy nebo že tento případ dokazuje reinkarnaci.“
Pokud děti vyprávějí o „minulých životech“, s pubertou obvykle jejich vzpomínky mizí. U Shanti se to ale nestalo. V jedenadvaceti letech si prošla psychicky náročným obdobím, ve snech znovu prožívala Lugdinu smrt a křičela ze spaní. Odmítla si hledat manžela, protože se považovala za vdovu, a ty se dle hinduistické tradice už nesmějí provdat. Učila náboženství a přednášela o reinkarnaci. Zemřela v roce 1987.
Děti si vymýšlejí
Příběh oslavují řady věřících i fanoušků záhad mezi nebem a zemí jako autentické svědectví o existenci převtělování, pochopitelně ale zaznívají i kritické hlasy. Jeden ze skeptiků, Pradeen Krishna G, na platformě Medium.com rozebírá nevěrohodnost dobových zpráv a nedostatečnost důkazů. Hlavním škraloupem je podle něj to, že za vydáním posudku z roku 1936 stálo hinduistické hnutí Arya Samaj, které věřilo ve znovuzrození. Gándhí i členové komise měli na hnutí silné vazby a vyšetřování tak mohlo být poháněno spíš ideologií než touhou po pravdě. V chování dítěte mohli vidět to, co tam vidět chtěli, a pochybnosti nebo nepřesnosti ve vyprávění dívky mohli ignorovat. Vyšetřování rozhodně nebylo nezávislé a nedá se považovat za vědecké bádání.
Text neobsahuje chyby. Malé děti si často vymýšlejí a mají tendenci přikrášlovat si výpovědi tak, aby se zavděčily a získaly si uznání. Mohou opakovat něco, co zaslechly od dospělých, a když vidí, že tím někoho ohromily, začnou své vyprávění rozšiřovat. Paměť je velmi křehká, snadno ovlivnitelná
Paměť je nespolehlivá.
Zásadním nedostatkem je pak absence zápisů dívčiných výpovědí před setkáním s Kedarem. Existují jen záznamy z pozdější doby a ty už mohly být ovlivněny selektivní pamětí i lidskou touhou dávat jednotlivé útržky do souvislostí a tvořit z nich kompaktní příběh. Dívku zpočátku vyslýchali pouze členové rodiny a věřící, kteří ji návodnými otázkami mohli manipulovat k tomu, aby vše zapadalo do jejich představ. Nejednoznačné důkazy si mohli vykládat ve prospěch víry.
V roce 1961 případ Shanti Devi zkoumal psychiatr Ian Stevenson. V té době už ale nemohl pracovat se spontánními výpověďmi dítěte, nýbrž jen s tvrzeními dospělé ženy, která profitovala z mýtu, jenž se kolem její osoby vytvořil.
Přečtěte si také: Starý indický epos zachytil cestu vesmírem. Objevují se v něm aktuální vědecké poznatky.
Proti reinkarnaci obecně hraje i fakt, že když o ní Indové mluví, děje se tak pouze v jejich kulturním kruhu. Kdyby skutečně docházelo k převtělování, nově zrozené duše Indů by se objevovaly rovnoměrně i v jiných částech světa. Společnost, která věří v reinkarnaci, je náchylná k nekritickému přijímání i sporných důkazů. Pokud by je někdo zpochybnil, bralo by se to jako útok na víru.
A pak je tu samozřejmě ekonomický zájem. Na podobných příbězích vydělávají samotní aktéři, vydavatelé knih i experti na paranormální jevy.
Zdroj: Psi Encyclopedia, Medium
Video, které jste mohli minout: Ital se vydával za mrtvou matku, ji mumifikoval
Alena Gurin Stará
redaktorka FTV Prima, COOL & ZOOM
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
