Tajná americká základna v Grónsku byla epickým selháním. Zůstal po ní jen radioaktivní odpad, Moskvu nevyděsila
Války za polárním kruhem II (4) – projekt Iceworm
Ledový příkrov Grónska je v průměru silný kolem 1,5 km, místy ale jeho tloušťka přesahuje tři kilometry. Právě tuto masu ledu pokrývající většinu povrchu největšího ostrova světa se Američané během studené války pokusili využít k vojenským účelům. Tak se zrodil projekt Iceworm, tedy ledový červ.
Cílem přísně tajného programu americké armády zahájeného v roce 1959 bylo vybudovat pod grónským ledovým příkrovem rozsáhlou skrytou síť odpalovacích sil pro rakety s jadernými zbraněmi. Lákadlem byla relativní blízkost území Sovětského svazu – zatímco Moskvu a Washington dělí 7800 km, z americké vojenské základny Thule na severozápadě Grónska to bylo do hlavního města SSSR jen 4300 kilometrů. Vojenští plánovači v Pentagonu navíc věřili, že ledovec v případě sovětského úderu americké zbraně ochrání.
Nešlo o žádnou maličkost. V grónském ledu měla vzniknout obří soustava tunelů a místností o celkové rozloze 135 000 km². Jimi by na kolejích z pozice na pozici putovaly balistické rakety schopné odpovědět na jaderný útok ze strany Moskvy. „Spojené státy chtějí vždycky víc, bez ohledu na to, co už mají. Projekt Iceworm byl nápad, který si vymysleli někteří členové armády,“ říká v dokumentu Války za polárním kruhem na Prima ZOOM historička vědy Kristine C. Harperová z univerzity v Kodani.
Přečtěte si také: Na velkém ostrově plném Vikingů nezbyl jediný živý člověk. Jejich zmizení je největší záhadou Grónska
Aby armáda otestovala proveditelnost tohoto plánu, postavila nejprve Camp Century, tajnou podzemní základnu v ledu. Veřejně byla označována jako výzkumné zařízení, ale ve skutečnosti byla navržena pro ubytování asi 200 vojáků, jadernou elektrárnu a labyrint tunelů táhnoucí se kilometry daleko.
Američtí ženisté vytvořili v grónském ledovém příkrovu 21 obřích zákopů, které zakryli klenutými střechami a dovnitř umístili prefabrikované konstrukce. V táboře se nacházela nemocnice, divadlo a kaple a prakticky vše fungovalo pod povrchem. K získávání energie sloužil první přenosný jaderný reaktor na světě PM-2A.
Selhání projektu
Základna byla osídlena v letech 1960-63. Zatímco armáda se soustředila na projekt raket, vědci v Camp Century provedli průkopnický výzkum klimatu včetně prvního vrtání ledovce až k jeho základně. Přitom se zjistilo, že grónský ledový příkrov není stabilní. Na rozdíl od původních odhadů se led posouval, proudil a deformoval mnohem rychleji, než se očekávalo. Masy ledu tunely stlačovaly, takže hrozilo jejich zřícení.
Pohybující se led znemožňoval udržování tunelů průchozích pro vlaky s raketami a jaderný reaktor musel být v roce 1964 kvůli problémům odstraněn. Projekt byl navíc zahájen bez formálního souhlasu dánské vlády, jejíž zákony zakazovaly rozmístění jaderných zbraní na dánském území.
Mohlo by vás také zajímat: Od Vikingů k Trumpovi: Historický vývoj Grónska územní nároky Bílého domu zpochybňuje
Armáda USA oficiálně opustila Camp Century v roce 1967 a zanechala po sobě přibližně 9 200 tun fyzického materiálu, 250 000 litrů motorové nafty a nízkoradioaktivní odpad. Původně se očekávalo, že infrastruktura zůstane navždy pohřbena ledovými masami, v důsledku změny klimatu ale nyní hrozí roztátí ledu a odkrytí opuštěného toxického, chemického a radioaktivního odpadu.
Zdroj: National Geographic, CNN
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
