Na velkém ostrově plném Vikingů nezbyl jediný živý člověk. Jejich zmizení je největší záhadou Grónska
Není jisté, zda Erik Rudý získal svou přezdívku podle barvy vlasů nebo své prudké povahy. U legendárního objevitele Grónska jsou ale pravděpodobné obě verze.
Erik Thorvaldsson se narodil v roce 950 na severu Norska a možná by se nikdy nevydal tak daleko na západ, nebýt jeho otce. Ten se připletl k vraždě a byl i s celou rodinou z Norska vyhoštěn.
Přečtěte si také: Jak Vikingové přišli o Anglii? V zásadní bitvě je drtivé vojsko zcela zaskočilo
Psanci mezi Vikingy mířili tam, kde podmínky skýtaly anonymitu a příležitost začít nový život. Obojí v té době nabízel Island, který nezdolní mořeplavci objevili v roce 874. Erik se zde osamostatnil a začal farmařit, výbušná povaha se ale s chovem dobytka a pěstováním obilí zřejmě příliš neslučovala. Podobně jako jeho otec i Erik při vyřizování účtů sáhl po zbrani a musel se stěhovat. Když pak Erikovou rukou kvůli malichernému sporu zemřeli další dva lidé, islandský parlament násilníka na tři roky vyhostil.
Zelená země
Erik Rudý trest pojal jako výzvu a se svou lodí zamířil dál na západ, kde se podle vikinských námořníků z vody tyčily kolmé bílé stěny. A skutečně – po nějakých 500 kilometrech plavby posádka zahlédla pobřeží pokryté ledem a kamením. Podrobnější průzkum, který nakonec zabral dvě zimy, odhalil na jihu nové země přívětivější oblast omývanou teplým Golfským proudem.
Když uplynula lhůta Erikova vyhnanství, otočil svou loď zpět k Islandu, aby naverboval kolonisty k osídlení nové pevniny. Vikingům ji nadšeně líčil jako Zelenou zemi, tedy Groenland. Musel být přesvědčivý, protože v roce 986 s ním na ostrov na 14 lodích připlulo 280 mužů, žen a dětí.
Mrožovina za medovinu
Realita Grónska, jak se v češtině Erikova země zaslíbená nazývá, byla nejspíš hodně vzdálená Vikingovu líčení, přesto však přívětivější, než ji známe dnes. Osadníci založili dvě kolonie pojmenované Východní a Západní a s omezenými zdroji se pustili do práce. Nebylo to snadné. V 10. století sice severní polokoule zažívala mírné oteplení, přesto bylo půdy a pastvin v Grónsku málo stejně jako dřeva na otop a stavbu domů. Vikingové si tak pomáhali kamenem, z něhož budovali kostely nebo sýpky.
Po celou dobu své existence byly vikinské kolonie v Grónsku částečně závislé na pravidelných kontaktech se Skandinávií. Odsud se vozilo dřevo nezbytné na opravy a stavbu lodí, medovina, sušené ovoce nebo třeba skleněné vitráže. Obchod ale logicky nemohl být jednosměrný, naštěstí i obyvatelé Grónska měli své vzdálené domovině co nabídnout.
Stejně jako na Islandu, který Vikingové kolonizovali nějakých 100 let před Grónskem, totiž hráli významnou roli v ekonomice tehdejší doby mroži, přesněji řečeno jejich kly. Mrožovina se podobala slonovině a využívala se ke stejným účelům. Lidé v Evropě za ni byli ochotni platit ohromné částky mimo jiné i proto, že přísun africké slonoviny vázl. Stejně významná byla i kůže mrožů, která se díky své houževnatosti hodila k výrobě lanoví.
Záhadný konec Vikingů
Přes veškerou odolnost Vikingů, kteří se pod vedením Leifa Erikssona, syna Erika Rudého, vydali ještě dál na západ, aby nakonec přistáli až v Severní Americe, se ale Grónsko druhým Islandem nestalo. Zdejší kolonie se postupně potýkaly s nedostatkem lidí, mužů schopných a ochotných podniknout náročnou cestu do Evropy ubývalo. Podle dochované korespondence se ještě v roce 1408 do Grónska vydali novomanželé z Islandu Thorstein Olafsson a Sigrid Bjornsdottir, pak ale zprávy ze vzdálené Zelené země ustaly. Odhaduje se, že někdy kolem roku 1450 zřejmě nezůstal v Grónsku jediný Viking.
Příčiny zániku téměř 400 let trvajícího vikinského osídlení Grónska zůstávají záhadou. Nejspíš ale nešlo o jedinou smrtící ránu typu epidemie nebo války s místními Inuity, nýbrž o souběh několika dlouhodobých pohrom.
Sopka, sucho i stoupající moře
Vše mohla odstartovat erupce indonéské sopky Samalas na ostrově Lombok, která v roce 1257 vychrlila podle odhadu až 40 kilometrů krychlových kamene a popela. Sopečný materiál se rozšířil do atmosféry a minimálně na jeden rok prakticky po celém světě způsobil ochlazení a neúrodu.
Přestože to nemohlo být vyvoláno výbuchem jediné sopky, klesly shodou okolností od 13. století průměrné teploty v Evropě natolik, že mluvíme o malé době ledové, jež trvala až do 18. století. Vědci navíc přišli s teorií sucha, které v létě značně omezilo růst trávy, takže dobytek neměl dost sena na zimu. Rodilo se méně dětí, mroži byli takřka vybiti, ubývalo stromů.
Mohlo by vás také zajímat: ANALÝZA: Trumpovo impérium 21. století. Proč touží po Grónsku a děsí spojence v NATO?
Podle studie z roku 2023 také během staletí vikinské kolonizace Grónska stoupla hladina moře o 3,3 metru, což způsobilo postupné zaplavení zemědělské půdy a opuštění některých osad. Dlouhodobý souběh hospodářského úpadku, nedostatku potravin a zhoršujícího se podnebí tak nakonec mohl vést až k vymření celé populace.
Když pak roku 1721 dorazil do Grónska dánsko-norský luteránský misionář Hans Egede, aby po třech staletích kontakty mezi Evropou a Grónskem obnovil a předpokládané Gróňany přivedl na protestantskou víru, nikdo ho nevítal. Vikingové a jejich potomci dávno beze stopy zmizeli.
Egede se tak zaměřil na zdejší Inuity a nutno říci, že jeho kolonizační mise byla úspěšná – založil dnešní hlavní město Grónska Nuuk (tehdy Godthåb), sestavil první slovník grónštiny a pomohl do místního jazyka přeložit evangelia. Po návratu do Dánska založil v Kodani seminář pro budoucí misionáře mířící do Grónska, díky jehož frekventantům jsou dnes Gróňané většinově luteránskými křesťany. Egede má velkou zásluhu na tom, že je dnes Grónsko součástí Dánska, na samotném ostrově je ale misionář vnímán jako symbol kolonialismu a jeho socha v Nuuku je častým cílem protestů.
Zdroj: Smithsonian Magazine, PNAS
Video, které jste mohli minout: Politico: K zisku Grónska Trumpovi stačí čtyři kroky, zabral by ho za půl hodiny. A už začal
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
