Zmrzlina v 19. století zabíjela děti. Zajištění, aby byla bezpečná, trvalo mnoho let
V polovině 19. století především Velkou Británii a USA ovládla nová pochoutka, zmrzlina. Přinesla ale do té doby neznámá rizika a s nimi vážné zdravotní problémy i smrt. Trvalo půl století, než se podařilo vymýtit otravy a zmrzlina přestala být hazardem se zdravím.
V červenci 1886 se v Pickneyville v Illinois konal veřejný piknik na oslavu americké nezávislosti. Řada návštěvníků se v horkém dni rozhodla osvěžit zmrzlinou, brzy toho ale litovali. Dvanáct až osmnáct hodin poté je přepadly urputné bolesti střev doprovázené vodnatým průjmem. Většinu pacientů zachránilo podání opiátů, dvě děti však následujícího dne v křečích zemřely.
Sladký jed
Incident popisuje historik Edward Geist ve své práci s názvem Když byla zmrzlina jedovatá. Bolesti břicha, křeče ve střevech, průjmy, zvracení a smrt, především u dětí, v té době vůbec nebyly ojedinělými důsledky konzumace zmrzliny. Stávalo se to už od poloviny 19. století, kdy se zmrzlina stala hitem. Rozšířila se na veřejných akcích a v ulicích díky vynálezu přenosného mrazáku, který se ovládal klikou, vysoké produkci cukru a vzestupu komerčního byznysu. Mražená pochoutka na bázi mléka byla sice finančně nákladná a mohli si ji dovolit jen boháči, vodová zmrzlina různých příchutí ale byla široce dostupná.
Přečtěte si také: Můžete se otrávit jablkem jako Sněhurka? Museli byste jich sníst pořádný kopec, aby vás zabil kyanovodík
Prodejci jezdili po poutích a festivalech a u jejich stánků se tvořily fronty. Povědomí o hygieně ale tehdy bylo prachbídné. Dnešnímu člověku je úplně jasné, proč tehdy milovníky zmrzliny pronásledovala otrava z jídla. Zmrzlináři, kteří často pocházeli z nejchudších vrstev, tenkrát běžně rozpuštěnou zmrzlinu znovu mrazili, což nabízí ideální příležitost pro růst bakterií. To ale nebylo to nejhorší. Největší problém spočíval v tom, jak se zmrzlina servírovala. Žádné papírové kelímky, žádné kornoutky. Nic jednorázového. Jedlý oplatkový kornoutek byl patentovaný až na začátku 20. století. Do té doby se používaly malé skleničky, ze kterých si zákazník zmrzlinu slízal, a pak sklo vrátil prodejci. Ten to ani neopláchnul, jen otřel kusem hadru a nandával porci dalšímu zákazníkovi. Někteří tedy nádobí a naběračku oplachovali, ale ne že by to byla nějaká výhra. Voda se kolikrát nabírala z řeky a rozhodně se nechodila vyměňovat. Na konci 19. století nechal jeden lékař otestovat vzorek zmrzliny a našel v něm dokonce stopy odpadních vod.
Ananas nebo vanilka?
Jeden z prvních případů otravy je známý už z roku 1854. Účastníci festivalu v Massachusetts onemocněli po zmrzlině s příchutí ananasu. Když se takové události začaly množit, lékaři hledali příčinu otravy v použitých aromatech nebo v barvivech, která bývala často kontaminovaná arsenem. Zmrzlináři tyto přísady přestali používat, přesto otrav neubylo. A tak lékaři hledali dalšího viníka. V 70. letech sázeli na otravu vanilinem, i když nedokázali vysvětlit, proč mají lidé potíže jen po zmrzlině a ne po jiných jídlech s vanilkovým aroma. Někteří doktoři byli dokonce toho názoru, že je lidem po návštěvě oslav a poutí špatně proto, že se prostě jen přejedli a splácali všechno možné.
V 80. letech se věda začínala zabývat bakteriemi, a tak padla vina za otravy zmrzlinou na ptomainy, tzv. mrtvolné jedy, které vznikají rozkladem bílkovin jak v mrtvolách, tak v nesprávně skladovaných potravinách. I když tato teorie nebyla správná, donutila aspoň lidi zlepšit systém výroby a manipulace se zmrzlinou. Až poslední dvě desetiletí 19. století konečně přinesla do potravinářského průmyslu řadu předpisů týkajících se hygieny a díky tomu zmrzlina přestala být jedem. Opakovaně použitelné skleničky se ve Velké Británii zakázaly až v roce 1926.
Bakterie a cholera
Vzorky tehdejší zmrzliny samozřejmě nemáme k dispozici, takže nevíme přesně, co otravy způsobovalo. Pravděpodobně to ale byly bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok) nebo Listeria monocytogenes, která se šířila použitím nepasterovaného mléka nebo špinavého nádobí. Kvůli tomu, že stejné skleničky a mističky olizovalo více lidí, snadno si tím také předávali různé nemoci. Například choleru, protože ani veřejnost, především ta méně majetná, si s hygienou tehdy hlavu příliš nelámala.
Vzpomeňte si na to, až si letos půjdete dát točenou nebo kopečkovou z jedlého kornoutku, a vychutnejte si ji s vědomím, jak velké štěstí máte oproti prvním milovníkům zmrzliny, kteří kvůli ní riskovali zdraví i život.
Zdroj: JSTOR, History with Amy
Video, které jste mohli minout: Kdy začít s dentální hygienou u dětí? Experti radí ideální věk. Rodiče mohou žádat o příspěvek