Utekl z vězení a všem nalhal, že je novinář. Jako falešný hrdina SSSR skončil na popravišti
Valentin Purgin se ve skutečnosti jmenoval Vladimir Golubenko. Jenže co na tomto muži vlastně bylo pravé? Vše, čeho v životě dosáhl, získal podvodem. Práci novináře dostal díky falešným dokladům, jeho články byly vylhané od začátku do konce a podvodem se stal i nositelem Zlaté hvězdy Hrdiny SSSR. Nakonec ho lež přivedla až na popraviště. A přitom při pohledu na jeho portrét ve vojenské uniformě byste řekli, že to je pravý sovětský člověk, který s optimismem hledí vstříc
V květnu 1939 se na řece Chalchyn rozhořela lokální válka, v níž se Japonsko pokusilo obsadit část Mongolska. Hlavní tíhu bojů v konfliktu nesla sovětská armáda pod velením budoucího maršála Georgije Žukova.
V červenci do novin Komsomolská pravda dorazila zpráva, že v Irkutsku v nemocnici leží v boji zraněný válečný zpravodaj Valentin Purgin. Když se později objevil v redakci osobně a houpal se mu na hrudi Leninův řád, nikdo z kolegů nepochyboval, že má před sebou skutečného mladého hrdinu.
Přečtěte si také: Velký sovětský podvod s kaviárem a rybičkami skončil odsouzením 1500 lidí a popravou
Až později, při vyšetřování, se ukázalo, že k výrobě falešných dokladů použil formuláře 39. divize zvláštního určení, která vůbec nebyla na Dálném východě, nýbrž v běloruském Grodnu.
Stačilo vyměnit fotku
Ale nepředbíhejme. Historie Golubenka-Purgina, rodáka z Uralu, začala o pár let dřív drobnými krádežemi a podvody. Ty ho v roce 1937 dostaly až do zařízení Dimitrovlag.
Jednalo se o pracovně-nápravný tábor, jehož nedobrovolní obyvatelé budovali vodní kanál Volha-Moskva. Golubenka tu ovšem nenapravili – utekl a ve vlaku ukradl dokumenty na jméno Valentina Purgina. Původní majitel byl sice o pět let starší než tehdy teprve 23letý uprchlík, ale to byl nepodstatný rozdíl. Stačilo vyměnit fotografii a narodil se úplně nový člověk.
Když se Golubenko už jako Purgin vrátil na Ural do Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg), vylepšil si životopis o diplom z Vojenské dopravní akademie. S ním už se mohl ucházet o přijatelné zaměstnání, a to také získal – stal se redaktorem v místních železničářských novinách Putjovka. Jak mohl pracovat v novinách, když ve skutečnosti nedokončil ani střední školu, je dnes trochu záhada, ale očividně to nebyl problém.
Komsomolská pravda
Sverdlovsk byl Purginovi brzy malý, lákala ho Moskva. Opět si vylepšil životopis a získal místo v celosvazových železničářských novinách Gudok. Musel být sociálně velmi dovedný, protože si rychle nadělal řadu známých.
Spřátelil se i s redaktorem Komsomolské pravdy Arkadijem Poletajevem. Ten mu pomohl do redakce prestižního listu, který byl tiskovým orgánem Komsomolu, mocné organizace mladých komunistů. K tomu, aby se za necelé dva roky stal z trestance novinářem celostátního deníku, přispěla i jedna okolnost – stalinské čistky v roce 1937 se nevyhnuly ani komsomolskému listu a v redakci potřebovali nové kádry.
V novinách Purgin udělal rychlou kariéru, záhy se stal zástupcem oddělení, které se zabývalo armádou, a to bylo v Sovětském svazu důležité téma. Navíc dokázal ve svém okolí vyvolat dojem, že má spojení na sovětskou tajnou službu NKVD. K takovým lidem ostatní přistupovali ostražitě a nechtěli si z nich udělat nepřátele. A především – slovo takových lidí se nezpochybňovalo.
Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Masakr rozmařilých finských komunistů. Pravdu o vrazích režim tajil
Falešný válečný reportér
V roce 1939 se Purgin opět stal válečným korespondentem, tentokrát ve válce s Finskem. Riskovat život v drsných podmínkách severské zimy, ale nehodlal. Dokonce ani neodcestoval do Leningradu, kam mu redakce zajistila cestu.
Vůbec neopustil Moskvu a bydlel v bytě svého známého. Aby se po něm v redakci nesháněli a nechtěli od něj třeba materiál do novin, nechal tam doručit zprávu, že Valentin Purgin plní tajné poslání pro NKVD. Oznámení opět bylo napsáno na hlavičkovém papíře 39. divize. Stačilo uvést magickou zkratku a nikdo se na nic neptal.
Hrdina Sovětského svazu
Po dvou měsících, v den narozenin V. I. Lenina 22. dubna 1940, se v Komsomolské pravdě objevil seznam vojáků vyznamenaných Řádem Hrdiny Sovětského svazu. Nacházel se mezi nimi i podporučík Valentin Purgin. O jak vzácné vyznamenání tehdy šlo? Za celou dobu jeho existence v letech 1934-1991 ho získalo necelých 13 000 osob, ale do roku 1940 jich bylo pouze 626.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. Těm největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším se věnuje seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy
Nejmazanější sovětský zločinec
Velký sovětský podvod s kaviárem
Vydírání podnikatelů v Sovětském svazu
Královna sovětského podsvětí
Falešný novinář zabíjel kvůli medailím
Nejkrvavější únos letadla
Falešná jednotka Rudé armády
Krvavá sekta kastrátů
Geniální padělatel bankovek
Masový vrah žen a dětí
Přestřelka v letadle
Zasloužilý mučitel
Pochopitelně, redakce se pochlubila, že jedním z nositelů nejvyššího vojenského vyznamenání je i jeden z jejích pracovníků. Purginovi věnovala článek, jejž doprovázela fotografie mladého usměvavého muže.
Purgin se na seznam vyznamenaných dostal tak jednoduše, až se to zdá skoro neuvěřitelné. Doporučení od velitele opět zfalšoval na ukradeném hlavičkovém papíře a odeslal na odbor ministerstva obrany pro udílení vyznamenání.
Tam, když viděli, že na vysoké vyznamenání je navržen člen redakce komsomolského deníku, postoupili žádost na prezídium Nejvyššího sovětu, aniž ji důkladně prověřili. Zde naopak záležitost už považovali za prověřenou a obratem vyhověli.
Řád hrdiny SSSR, to nebyl jen kousek zlata pověšený na rudé stužce, ale také nemalé materiální výhody. Purgin dostal vlastní byt i automobil. To byl standard pro obyčejné sovětské občany naprosto nedosažitelný.
Díky své výřečnosti se stal hvězdou besed se školáky, kterým vyprávěl o svých udatných činech. Není divu, že do pohledného hrdiny se zamilovala mladší kolegyně a mladí lidé měli svatbu. Štěstí ale nemělo mít dlouhého trvání.
Deník, který čtou i bachaři
Kdyby Purgin netrpěl až chorobnou touhou po slávě a seděl v redakci nějakých oblastních novin, pravděpodobně by byl v bezpečí. Jenže Komsomolská pravda patřila mezi nejčtenější sovětské deníky, a to se mu stalo osudným.
Vydání s jeho portrétem se totiž dostalo až do pracovního tábora Dniprovlag, přímo ke strážcům, kterým kdysi utekl. Znali ho sice pod jiným jménem, ale podoba byla zcela jasná. Zjistit, kde žije, nezabralo mnoho času.
O zadržení Valentina Purgina, nebo teď už spíš zase Vladimira Golubenka, existují dvě verze. Podle první ho tajná policie sebrala, když si šel do Kremlu vyzvednout vyznamenání. Podle druhé verze si policie pro Golubenka přišla do jeho nového bytu.
Možná v jiných časech by vyvázl s mírnějším trestem. Jenže v roce 1940 padal nejvyšší trest i za mnohem menší provinění, takže 24. srpna vojenský soud vynesl rozsudek smrti. Falešného hrdinu zastřelili 5. listopadu 1940, bylo mu pouhých 26 let.
Video, které jste mohli minout: Tajemství motorestu Kadrnožka. Proč zběhlý voják zastřelil čtyři lidi, které neznal?
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
