Velký sovětský podvod s kaviárem a rybičkami skončil odsouzením 1500 lidí a popravou
Škoda v milionech rublů, 1500 odsouzených a jeden popravený papaláš. Tak skončila bizarní „rybí“ aféra, která v 70. letech otřásla Sovětským svazem a posílila pozici šéfa KGB a budoucího generálního tajemníka SSSR Jurije Andropova.
V roce 1972 hned po novoročních svátcích otevřeli v přímořském letovisku Soči první obchod s rybami pod názvem Oceán. Experiment byl úspěšný a následovaly další ve všech velkých městech Sovětského svazu. Zákazníci nevycházeli z údivu – ceny byly sovětské, ale prostředí vypadalo jako na Západě. Velký výběr konzerv i mražených ryb, hezké prostředí i restaurace s rybími specialitami, to vše vypadalo jako zjevení z jiného světa.
Přečtěte si také: Co zabilo Ďatlovovu výpravu? Záhada století může mít jednoduché řešení
Ono z jiného světa opravdu bylo. Specializované obchody s dary moře viděl ministr rybolovu Aleksandr Iškov při návštěvě Španělska a úplně ho nadchly... „Tohle kdybychom měli u nás.“
Sovětská rybí flotila
Generálnímu tajemníkovi ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi se nápad zalíbil. Země měla problém s nedostatkem masa, a tak řešením bylo naučit sovětské občany jíst více ryb. Těch se zdálo být v mořích nekonečné množství. Ministerstvo obchodu dostalo za úkol nakoupit ve Španělsku kompletní vybavení pro nové obchody, nakonec jich v Sovětském svazu vzniklo více než sto.
Sovětská rybářská flotila patřila podle hmotnosti ulovených ryb do první světové trojky. Spíš bychom měli mluvit o těžbě než o rybolovu. Jenom v roce 1970 skončilo v sítích sovětských lodí 700 milionů tun ryb. A tady vstupuje do hry lidský faktor – námořníci vážili ryby přímo na lodích. Jenže úlovky přirozeně neměly stejnou hmotnost a na váhy se nedalo spolehnout.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy pobouřilo Leningrad a nahlodalo mýtus o komunismu bez zločinu
Nejmazanější sovětský zločinec přežil trest smrti, převezl Brežněva a řádil až do 100 let
Proto toho rybáři do každé přepravky dali o něco víc – někdy o kilo, jindy o tři, jak to vyšlo. Vycházeli ze správného předpokladu, že pokud ryb odevzdají méně, budou mít problém, když jich naopak bude více, nikdo se zlobit nebude. Jednalo se jen o procento až dvě z celkového objemu. Ovšem při obrovském množství ulovených ryb to představovalo astronomické jmění. Zatímco námořníci z toho nic neměli, další články obchodního řetězu přebytky lukrativně zpeněžily.
Druhá možnost, jak si nakrást, spočívala v tom, že obchody měly u mraženého zboží povolený odpis ztrát ve výši deset procent. Finta nebyla nijak originální a používá se stále – stačí vyměnit etiketu a z ležáku se rázem stalo čerstvé zboží. Ředitelé filiálek odepisovali povolené množství, ale ve skutečnosti zákazníkům prodali všechno do poslední zasmrádlé ploutvičky.
Něco si ze zisku nechali, něco poslali nadřízeným a drobné zůstaly i pro zaměstnance, kteří se na této praxi podíleli. V paralelním kšeftu nakonec „jely“ tisíce lidí. Spokojeni byli všichni, kromě státu, který ovšem alespoň prozatím o ničem nevěděl. Právě to, čemu se dnes říká „hmotná zainteresovanost“, způsobilo, že mechanismus fungoval několik let.
Oceán příležitostí
Síť obchodů Oceán spadala pod celostátní sdružení s krkolomným názvem Sojuzrybpromsbyt a šéfem hospodářského kolosu byl Jurij Rogov, pod ním stál generální ředitel řetězce Jefim Feldman a trojici doplňoval ředitel jedné z poboček Vladimir Fišman. Krytí z nejvyšších míst poskytoval náměstek ministerstva pro rybolov Vladimir Rytov.
Právě tito muži představovali vedení ohromného stínového byznysu. V jejich kapsách každý měsíc končily statisíce. V zemi, kde se plat běžně pohyboval kolem 120–200 rublů, to byly peníze, které se prakticky nedaly utratit. A příliv bohatství jako by byl bez konce. To je také společný rys všech kauz, které přišly později – astronomické částky, které se v SSSR nedaly utratit.
Jenže pachatelé nechtěli v Sovětském svazu zůstat. Nakradené peníze si chtěli užít na Západě. Ovšem to by šlo za rubly těžko, a tak sháněli valuty. V samotném SSSR to byl problém, takže k tomu využívali své četné cesty do zahraničí, především do takzvaných spřátelených zemí, kde byl valutový trh o něco volnější. V podstatě se jednalo o jakýsi rublový „veksl“.
Pozorná StB
A tady v případu přichází na řadu česká stopa. Představitelé velkoobchodu s rybami samozřejmě navštěvovali i Československo. A udělali naprosto amatérskou chybu – rozhazovali peníze tak nápadným způsobem, že si toho všimla Státní bezpečnost.
Československá tajná policie měla samozřejmě úzké vztahy se sovětskou KGB. Jednoho dne tak do centrály sovětské tajné policie na Lubjance doputovala zpráva, že jistí sovětští občané utrácejí výrazně nad své poměry. Kamínek zapadl do mozaiky informací o značně nesovětském způsobu života šéfů sítě obchodů Oceán.
Šéfem KGB byl tehdy Jurij Andropov, pozdější generální tajemník ÚV KSSS. Chladný, ambiciózní, tvrdý muž, který si dal za úkol vymýtit ze sovětské společnosti korupci. To byl prakticky nadlidský úkol, ale v tomhle případě měl šanci něčeho dosáhnout. Smyčka se začala utahovat.
Kde jsou moje šproty?
V roce 1976 se v jednom z moskevských obchodů sítě Oceán odehrála kuriózní scénka. Do prodejny dorazil rozhořčený důchodce a stěžoval si, že v konzervě rybiček, kterým se v SSSR neřeklo jinak než šproty, našel kaviár. Stal se omyl? Udělali v konzervárnách chybu?
Vyšetřování ukázalo, že chyba se skutečně stala, ale úplně někde jinde. Podobných případů „vadných“ konzerv bylo víc. Stěžoval si ale málokdo, většina lidí si ke kaviáru otevřela láhev vodky a udělala si pěkný večer. Vždyť v 70. letech konzerva šprotů o hmotnosti 240 g stála pouhých 33 kopějek. K tomu stačilo pár krajíčků černého chleba, lahev žigulevského piva a sovětský člověk měl o večeři postaráno. Na druhou stranu se kaviár – černý z jeseterovitých ryb, červený z lososovitých – prodával za 10 rublů.
Štěstím se zaměněným obsahem konzerv se kdekdo pochlubil známým. Jestli totiž něco v Sovětském svazu fungovalo naprosto spolehlivě, byla to šeptanda. Známí o kaviáru řekli svým známým a ti dalším. Všichni chtěli laciný kaviár. Národ vzal prodejny Oceán útokem, šproty šly na dračku. Ten nebývalý a těžko pochopitelný zájem o nejlevnější konzervy vzbudil zájem KGB.
Kaviár místo rybiček
Spolu s ropou, zemním plynem a dřevem patřil kaviár do první desítky sovětského exportu. Většina ho mířila do západních zemí. Tam se prodával jako luxusní zboží za úplně jiné ceny než na domácím trhu a příjem byl navíc v cenných valutách.
Také proto vyšetřovací orgány kaviáru v prodejnách Oceánu věnovaly takovou pozornost. Ukázalo se, že se do konzerv nedostal omylem. Jenže na domácí trh se zřejmě dostaly konzervy, které měly putovat za hranice.
Byl to úplně jednoduchý nápad... Ze Sovětského svazu vyvezeme kaviár jako šproty. Stát dostane zaplacené šproty, my dostaneme zaplacený kaviár. Západnímu zákazníkovi bude jedno, co je na konzervě napsáno, když zboží dostane levněji. Dolary půjdou do kapsy nám. Asi tak pachatelé uvažovali. Jenže v systému se objevila zcela náhodná chyba. Někdo bedny poslal jinam.
Ryba smrdí od hlavy
Vyšetřovatelé šli po stopě – odkud se kaviár vzal, kam měly konzervy původně putovat, kdo to organizoval, kdo o tom věděl? Kladli si otázky a nacházeli odpovědi. Zkoumali majetkové poměry podezřelých a odkrývali další a další rozkrádání státního majetku.
Případem, který nabýval obludných rozměrů, se zabýval zvláštní tým vyšetřovatelů, na nějž dohlížel sám šéf KGB Andropov. Zatčeni byli Rytov, Rogov, Feldman i Fišman. Sen o blahobytu na Západě se rozplynul, teď bojovali o holý život. Jednotliví aktéři začali proti sobě svědčit, v jejich domech policisté našli statisíce rublů v hotovosti. Například v domě Anatolije Tarady, tajemníka krasnodarského výboru strany, objevili 750 000 rublů. Za to se dalo pořídit zhruba 250 sovětských automobilů.
V roce 1976 začalo zatýkání. Postupně za mřížemi skončilo celé vedení sítě prodejen Oceán a řada dalších lidí, kteří na ně byli napojeni – včetně komunistických funkcionářů. Za hlavu organizované skupiny vyšetřovatelé označili Rytova, náměstka ministra pro rybolov. Tomu odpovídal i vynesený rozsudek – trest smrti. Rytov se tak stal nejvýše postaveným popraveným komunistickým funkcionářem v éře Leonida Brežněva. Celkem bylo odsouzeno 1500 lidí z různých koutů Sovětského svazu, dalších 5000 lidí přišlo o práci.
Mohlo by vás také zajímat: Nejslavnější podvodník Sovětského svazu. Napálil Mazaný Vaňka i samotného Brežněva?
A sovětský kaviár? Jeho sláva už je pryč. Jestliže v dobách SSSR se bezohledně těžil, tak v divokých devadesátých letech šlo už vyloženě o bezuzdné drancování. To vedlo k úbytku ryb i ztrátě pověsti u zákazníků. Až v posledních letech si znovu začal hledat cestu na zahraniční trhy, které mezitím ovládly Čína, Írán nebo Kazachstán.
Zdroj: Gateway to Russia, CIA
Video, které jste mohli minout: Revoluční sovětský tank byl vyvíjen po nocích. Jeho konstruktéra stál test před Stalinem život
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
