Smrt dvou Rusů odhalila tajuplnou sektu. Její členové podstupovali dobrovolnou kastraci
Řidič sanitky jedoucí v zimě roku 1967 po silnici směrem do starobylého ruského městečka Starica uviděl u krajnice zakrvácené tělo muže. V rozkroku měl velkou mokrou skvrnu. Ještě dýchal, ale ztráta krve byla příliš velká. Oběť zemřela dřív, než stačila promluvit. Vyšetřovatelé na začátku případu věděli pouze to, že muž zemřel na následky neodborně provedené kastrace. Tak začal případ, který sovětská policie roky udržovala v tajnosti a jehož kořeny sahají do dávné historie sekt v Rusku.
Starica v Tverské oblasti není velké město, dnes má 8 000 obyvatel, a tak bylo jen dílem policejní rutiny zjistit, že obětí je místní občan Jevgenij Stašuk. Domovní prohlídka nic překvapivého nepřinesla. Zvláštní bylo, že doma nad postelí mu visel papír s písmenem C ve tvaru srpu. Tomu ale policisté nepřisuzovali význam, i když, jak se později ukázalo, byla to stopa zásadní.
Přečtěte si také: Falešná jednotka Rudé armády došla až do Berlína. Vedl ji podvodník z Ukrajiny
Vzhledem k povaze útoku první vyšetřovací verze vycházela z domněnky, že se stal obětí žárlivosti. Ano, i takové případy se stávají. Policie ze spáchání zločinu obvinila Nikolaje Alexejevnina, současného manžela Stašukovy bývalé ženy. Tady by motiv být mohl, třeba se manželé stýkali i po rozvodu. Navíc policie u Alexejevnina našla nůž, na kterém byla krev stejné skupiny, jakou měl Stašuk. Doznání získali policisté po sérii intenzivních a zřejmě ne úplně korektních výslechů a Alexejevnin dostal za vraždu ze žárlivosti sedm let.
Další kastrovaná oběť
Hotovo, případ uzavřen. Jenže nedlouho poté bylo nalezeno další tělo. Tentokrát byl obětí jakýsi Vladimir Ivanov. Tělo leželo na odlehlém místě už delší dobu, protože ho stačili ohlodat psi. Co ale bylo nejdůležitější – oběti opět chyběly pohlavní orgány a nebylo to dílo toulavých psů, nýbrž člověka. Zevrubnější prohlídka prokázala, že Ivanov byl opilý a umrzl, kastraci podstoupil dávno před smrtí.
Případ nabýval stále temnějších obrysů. Navíc se ukázalo, že předchozí vyšetřování policisté odbyli. Krev na noži, který byl hlavním důkazem proti Alexejevninovi, nesvědčila vůbec o ničem. Alexejevnin i Stašuk totiž měli stejnou krevní skupinu a podezřelý se k spáchání vraždy přiznal pod nátlakem. Vyšetřování muselo začít nanovo, tentokrát už se dvěma mrtvými.
Znamení C
A tady zvláštní úlohu začíná hrát (jako už tolikrát) náhoda a písmeno C v podobě srpu. Jeden z policistů se vzhlédl v Ivanovově sestře, která byla Stašukovou sousedkou, a věnoval se případu nad rámec povinností. Oběti spojovala jedna osoba – jako sousedka a jako sestra. Patrně od ní se dozvěděl, že se Ivanov a Alexejevnin znali a chodili do podzemního komplexu jeskyní nedaleko města.
Co je tam táhlo? Zájem o speleologii to určitě nebyl. Myšlenka, že by se tam mohli scházet členové hodně divné sekty, zněla šíleně, ale vzhledem k okolnostem se to vyloučit nedalo. Navíc tu bylo to podivné C, které bylo na papíře nad Stašukovou postelí. Tady si musíme připomenout, že C je v azbuce naše S. Mohl to být symbol sekty?
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy
Nejmazanější sovětský zločinec
Velký sovětský podvod s kaviárem
Vydírání podnikatelů v Sovětském svazu
Královna sovětského podsvětí
Falešný novinář zabíjel kvůli medailím
Nejkrvavější únos letadla
Falešná jednotka Rudé armády
Stoupenci krvavého křtu
V 17. století vznikla v Rusku sekta chlystů, jejíž členové věřili v přímé spojení s Bohem. Ježíš Kristus nebyl na nebesích, ale narodil se znovu na zemi jako jeden z nich. Neuznávali pravoslavnou církev ani svaté knihy. Někdy byli naprosto minoritní záležitostí, ale v jiných obdobích dokázali oslovit i nejvyšší šlechtické kruhy, pro které to bylo stejně mystické a přitažlivé jako třeba zednářství.
A právě v prostředí chlystů vznikla v druhé polovině 18. století další sekta – skopci. Ti šli ještě dál. Obyčejná askeze jim nestačila, ke spasení duše bylo třeba potlačit veškeré živočišné pudy – a to i za cenu kastrace.
Zakladatelem sekty skopců byl v druhé polovině 18. století Kondratij Selivanov, zběhlý nevolník, který se dostal mezi chlysty. Poměry v sektě se mu ale zdály příliš uvolněné, a tak se s několika dalšími nespokojenci oddělil. Prohlásil se za Krista a začal „křtít ohněm“, což byl jen jiný výraz pro kastraci. I přes krvavý a bolestivý rituál zřejmě neměl o stoupence nouzi. Kastrovat se nechali prostí lidé, carští úředníci i několik šlechticů. To samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí úřadů a sektářství vyneslo Selivanovovi vyhnanství na Sibiř a nucené pobyty v klášterech. Nakonec zemřel za klášterními zdmi v Suzdalu roku 1832, zůstalo ale po něm dost následovníků.
Krvavý obřad se netýkal jen mužů, ale také žen. Těm byla při „křtu ohněm“ provedena ženská obřízka a v některých obdobích také odstraňována ňadra.
Jak mohla existovat sekta kastrátů několik století? Kromě víry hrály roli i peníze. Vzhledem k tomu, že skopci byli bezdětní, zůstávalo po nich dědictví. Ten obchod, který se sektou uzavírali chudí nevolníci, byl v principu prostý – necháš se vykastrovat a za to dostaneš věčné spasení a tučné dědictví k tomu.
Mohlo by vás také zajímat: Zločin před 100 lety: Československo zemí pivních rvaček, Masaryk opilce nesnášel
Je zvláštní, jak dlouho dokázala sekta skopců v ruské společnosti přežívat. Ještě ve 20. letech 20. století stanuli její členové několikrát před sovětskou justicí. Poslední proces se konal v Leningradu v roce 1930. Nad patnácti sektáři soud vynesl rozsudek v rozmezí čtyř až deseti let vězení. Proces se tehdy dostal i do sovětského tisku.
Zločinec křísí sektu skopců
Kde se vzala sekta v ospalém městečku Starica? Vlastně za to tak trochu může článek o procesu z roku 1930. Ten se dostal do rukou Sergeji Savčenkovi, o kterém by asi nikdo neřekl něco dobrého – byl to flákač, kriminálník a navíc i sexuální násilník. Z trestů vězení, které mu vyměřil soud, si nic nedělal, ale znásilnit nezletilou dceru jednoho z členů místní galerky byla osudová chyba. Rozlícený otec vzal nůž a Savčenka vykastroval.
Tehdy si Savčenko vzpomněl na článek, který kdysi četl o sektě skopců, a rozhodl se ze svého nového handicapu udělat přednost – prohlásí se za svatého muže. Tehdy patrně také vymyslel ono C v podobě srpu, které viselo nad postelí Stašuka.
Může se nám zdát zvláštní, že primitiv a násilník dokázal získat do sekty, která slibuje kastraci, nějaké členy. Ale dějiny sektářství jsou plné takových lidí. Ti, kdo Savčenka znali, vzpomínali, že měl zvláštní dar výřečnosti a dokázal být velmi přesvědčivý.
Na stopě krvavého rituálu
Protože se v jeskyních v okolí Starice objevily stopy po podivných schůzkách, nachystala policie léčku. Trvalo dlouhé dny, než se členové sekty dostavili k dalšímu rituálu. Možná proto policistů nebylo na místě dost – bylo neúnosné na dlouhou dobu vyčlenit větší síly – a tak se stalo, že se z celé skupiny podařilo chytit jediného člověka. Byl to známý místní etnograf Andrej Afanasjev.
I to ale stačilo, aby si vyšetřovatelé udělali obrázek o tom, proti čemu stojí. Bylo jasné, že pokud hledají členy sekty, musí hledat znamení, které není na první pohled vidět, ale před lékařem se nedá skrýt. Ve městě se plošně prováděly zdravotní prohlídky.
Jejich výsledek byl ale omezený – Savčenko sítem proklouzl. Mohl prokázat, že není členem žádné sekty a jeho kastrace má zcela jiný než náboženský důvod. Díky výpovědím zadržených skopců si ale policie nakonec došla i pro něj.
Křest ohněm
Případ se chýlil ke konci a bylo možné zrekonstruovat, jak a proč zemřely dvě oběti. Jevgenij Stašuk seděl na židli s otvorem, kterým se prováděla kastrace. Když mu Savčenko, jako hlava sekty, provedl „křest ohněm“, nevydržel Stašuk strašnou bolest a uprchl, bez ohledu na zranění spojená se ztrátou krve se dostal až k silnici, kde ho našla posádka sanitky.
V případě smrti Ivanova už tak jasno není, protože případ úřady držely v tajnosti. Víme, že jeho zabití přikázal Savčenko. Členové sekty oběť opili a odnesli na mráz, aby vše vypadalo jako konec dalšího alkoholika. Nepočítali s tím, že v minulosti provedená kastrace vzbudí zájem policie. Odpověď na otázku, proč Savčenko přikázal Ivanova zabít, zůstává ukryta v policejních spisech. Můžeme se jen domnívat, že Ivanov se po událostech se Stašukem rozhodl sektu opustit a mluvit.
Popravy a další tresty
Soud se členy sekty skopců se konal v utajení. Místem, kde zasedal, dokonce nebyla soudní budova, ale nedaleká vojenská posádka. Sovětská moc nepřipustila, aby se na veřejnost dostala zpráva, že po desítkách let budování komunismu sovětští občané vstupovali do krvavé sekty z 18. století. Rozsudky byly tvrdé – Savčenko a ještě jeden muž byli popraveni. Další členové dostali tresty odnětí svobody od osmi do dvanácti let.
Sekta skopců podle dostupných informací už neexistuje. Ale kdo ví... Snad na Kavkaze žije několik lidí, kteří o sobě říkají, že jsou duchovními skopci. To znamená, že kastraci už neprovádějí, pouze žijí asketickým způsobem života. Také jsme zmínili vztah mezi policistou a sestrou Vladimira Ivanova. Byl vzájemný, jenže krátký. Vyšetřování prokázalo, že i ona patřila k sektě skopců.
Zdroj: Velká ruská encyklopedie, azbyka.ru
Video, které jste mohli minout: Zamčená v koupelně poslouchala, jak bratr vraždí vlastní rodinu. Masakr otřásl Českem
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
