Geniální padělatel bankovek s Leninem si vysloužil obdiv celého Sovětského svazu. Stejně ale musel do vězení
Prodavač na tržišti v severokavkazském Čerkessku kývl směrem k odcházejícímu zákazníkovi. Na pokyn zareagovali dva policisté v civilu a muže zastavili. Průkaz, kterým se muž legitimoval, byl pravý – na rozdíl od obsahu peněženky, která obsahovala sumu 1925 rublů, tedy zhruba roční příjem sovětského občana. Celá částka byla ve zcela nových a také falešných pětadvacetirublových bankovkách. Právě skončila kariéra nejslavnějšího padělatele Sovětského svazu, který mohl být stejně dobře geniálním vynálezcem, a vlastně mu nikdy nešlo o to, aby zbohatl. Černá kronika SSSR dnes vypráví příběh o zločinci, který vám nakonec může být i sympatický.
Nadaný výtvarník i vynálezce – to všechno byl Viktor Baranov, který jen výjimečně opouštěl rodný Stavropol. Jako kluk obdivoval grafické zpracování akcií z dob carského Ruska, se skicákem vyrážel do přírody, po večerech ve své dílně vedle domu konstruoval nové vynálezy nebo zdokonaloval věci už vynalezené. Do historie se ale nezapsal jako ruský Leonardo da Vinci, nýbrž jako „padělatel číslo jedna“ Sovětského svazu.
Přečtěte si také: Nejmazanější sovětský zločinec přežil trest smrti, převezl Brežněva a řádil až do 100 let.
Šíře zájmů Viktora Baranova, který formální vzdělání ukončil stavební průmyslovkou, byla neuvěřitelná. A přitom vedl úplně obyčejný život, nejdřív pracoval jako novinář, pak – aby měl víc času na svou největší zálibu, tedy vynálezy – se stal řidičem. Dokonce vozil Michaila Gorbačova v době, kdy byl ještě prvním tajemníkem Stavropolského krajského výboru KSSS. Vedl obyčejný rodinný život stejně jako miliony dalších sovětských občanů. Zvláštní byl jen v tom, že většinu času trávil zavřený ve své dílně vedle domu, která byla jeho královstvím vynálezů.
Mince, která spadla do inkoustu
Svoje vynálezy nabízel Viktor Baranov v drtivé většině naprosto neúspěšně. Patrně ho úřady považovaly za dalšího podivína, který se snaží patentovat perpetuum mobile. Týkalo se to i jeho největšího snu, jímž byl automobil s jedním kolem.
Od nápadu vedla cesta k plánům, jenže tam se vynálezce zastavil. Chyběly totiž peníze na výrobu prototypu. Jak je získat? Později řekl, že ten nápad přišel úplnou náhodou, když mu spadla mince do inkoustu. Kousek kovu položil na papír a fascinovaně se díval, jak se reliéf otiskl. Budu tisknout vlastní peníze, napadlo v ten moment Baranova.
Začal si v stavropolské městské knihovně půjčovat knihy o typografii, zkoumal různé tiskařské techniky, zabýval se ochrannými prvky bankovek. „Zjistil jsem, že bych musel ovládnout 20 profesí,“ vzpomínal po letech. Kohokoli jiného by to odradilo, jenže Baranov si řekl, že to aspoň zkusí.
Nejméně vhodné bankovky
Učil se typografické techniky, míchal barvy, sestavoval stroje, pod rukou kupoval chemikálie. Je těžké si jenom představit, kolik dovedností musel zvládnout, jaké technologické postupy musel sám vymyslet. Po dvanácti letech práce, kdy každou volnou chvíli trávil v dílně, měl v ruce první bankovky v hodnotě 25 a 50 rublů, o kterých mohl prohlásit, že jsou dokonalé.
Baranov si teď mohl žít na vysoké noze. Natiskl hotovost za desítky tisíc rublů, ale utratil z ní jen pár tisíc. Ani neměl v plánu utrácet, kromě financování svých vynálezů. Vždyť na začátku všeho byla snaha postavit vlastní auto s jedním kolem. Hnacím motorem pro vynálezce byla především touha překonávat limity, hledat nová technická řešení. Právě proto si k padělání vybral bankovky v nominální hodnotě 25 a 50 rublů. Z praktického pohledu se totiž k padělání vůbec nehodily, protože budily pozornost. Pro Baranova ale svou vysokou ochranou před falšováním představovaly výzvu.
Osudná nepozornost
Nevíme, kolik bankovek pustil Baranov do oběhu, ale víme, kde začal konec geniálního padělatele. Bylo to v krymském Simferopolu, kam se vypravil, aby rozměnil své falešné peníze za pravé. Na trhu si koupil pár rajčat a pak šel telefonovat do veřejné budky. Nevšiml si, že v ní zapomněl aktovku s penězi. Byla to ve své době pohádková suma 5 000 rublů. Když se do budky vrátil, už tam taška nebyla.
Celý rozrušený se vrátil domů do Stavropolu a znovu se postavil k tiskařskému stroji. Když upevňoval jeden ze štočků, nevšiml si, že ho do stroje dává obráceně. Tam, kde vlnovka ochranného znaku měla stoupat, klesala. Byla to maličkost, jenže padělatel udělal druhou chybu, když se rozhodl, že bankovky i přes zmíněný nedostatek pustí do oběhu. Anomálie si totiž všiml pokladní v bance při počítání peněz a spustil poplach. Od toho okamžiku šli po neznámém padělateli policisté v celém Sovětském svazu.
Podezření padlo na CIA
Padělání peněz je druh kriminality, kterému státy věnují zvláštní pozornost. Ve velkém měřítku totiž může podlomit ekonomiku. Proto se o případ začala zajímat i KGB. Vyšetřovatelé odmítali uvěřit, že by zdařilé padělky mohly pocházet z primitivní dílny nějakého amatéra, výsledky byly příliš profesionální. Podezření padlo dokonce na CIA a americké tiskárny státních cenin.
Druhá vyšetřovací verze vedla k podniku Goznak, kde vznikaly podklady pro tisk bankovek. Pracovníci KGB nepřetržitě sledovali všech 500 zaměstnanců, dokud opakovaná expertiza neprokázala, že padělky jsou odjinud. Nakonec se vyšetřovatelé museli smířit s tím, že v Sovětském svazu mají geniální padělatele.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy
Nejmazanější sovětský zločinec
Velký sovětský podvod s kaviárem
Vydírání podnikatelů v Sovětském svazu
Královna sovětského podsvětí
Falešný novinář zabíjel kvůli medailím
Nejkrvavější únos letadla
Falešná jednotka Rudé armády
Krvavá sekta kastrátů
Konec padělatele
Chabým vodítkem pro policii bylo pouze to, že padělky měly hodnotu 25 rublů, vyšší hodnotu měly už jen bankovky 50 a 100 rublů. Jednalo se tedy o vysokou nominální hodnotu, která při placení nebyla úplně běžná. Oběd v závodní jídelně nestál obvykle víc než 60 kopějek a v restauraci jeden až tři rubly. Falešné bankovky se dostaly do různých koutů SSSR, ale zdaleka nejvíc se jich našlo ve Stavropolském kraji. Řadoví policisté dostali příkaz legitimovat každého, kdo by se pokusil takovou bankovkou platit.
Je rok 1977 a my se dostáváme k okamžiku, kterým naše vyprávění začalo. Trhovci měli policisty v civilu upozornit na zákazníky s pětadvacetirublovými bankovkami. A tentokrát dva strážci zákona byli nablízku.
„Kdo vlastně vy jste?“ zeptal se Baranova policista, který se nevěřícně díval do peněženky nabité sedmasedmdesáti tmavě fialovými bankovkami s portrétem Lenina. „Jsem padělatel,“ prostě odpověděl zadržený.
U Baranova v dílně kriminalisté našli kompletní vybavení na tisk bankovek. Odborníci museli žasnout nad stroji postavenými z volně dostupných součástek, které dokázaly reprodukovat bankovky, jejichž ochranné znaky navrhovali nejlepší specialisté v zemi. A to všechno vytvořil člověk, jehož jediným vzděláním byla stavební průmyslovka. Padělatel musel svým vyšetřovatelům krok za krokem ukázat, jak peníze tiskl.
Spolupráce při vyšetřování byla jen malá polehčující okolnost. Soudce zajímalo především to, jak velké nebezpečí falzifikáty představovaly, a k tomu se vyjádřil podnik Goznak: „Baranovem vyrobené padělky v hodnotě 25 a 50 rublů se podobají skutečným bankovkám natolik, že je těžké je rozlišit. Právě proto se jedná o padělky velmi nebezpečné, které by mohly u veřejnosti vyvolat nedůvěru v ochranné znaky.“ Skvělou práci amatérského tiskaře soud ocenil 12 lety vězení, tedy u horní hranice sazby.
Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Nejsem člověk, jsem bestie. Vrah horší než Čikatilo zabíjel 25 let.
Vynálezce na svobodě
Z brány věznice vyšel Baranov v roce 1990, z dvanáctiletého trestu si odseděl deset a půl roku. Z brežněvovského Sovětského svazu vykročil do divokých devadesátek. Manželství nevydrželo a přátele nikdy neměl. Zůstala mu jen touha vynalézat a objevovat. Nejprve pracoval v továrně Analog na výrobu elektronických zařízení, kde úspěšně navrhl technologické zlepšení. Pak si zřídil firmu na výrobu vlastních parfémů, jenže podnik dlouho nevydržel, na trhu se objevila spousta laciných výrobků ze zahraničí.
Stihl založit ještě druhou rodinu a stále vynalézal. Keramickou barvu na auta, nábytek z papírového odpadu, odlehčené cihly, léčebný balzám, speciální lepidlo… A protože jeho zločin patřil do kategorie, kterou bychom mohli nazvat „džentlmenskou“, několikrát o svém životě mluvil i s novináři. Zemřel v Stavropolu roku 2016.
A jeho automobil s jedním kolem? Ten nikdy nevznikl a pokud plány existovaly, skončily někde v pozůstalosti nebo se na ně práší v policejním archivu. Jednoho úspěchu ale Baranov dosáhl. Jeho expozice v muzeu ruského ministerstva vnitra je druhá největší, hned po části věnované sériovému vrahovi Andreji Čikatilovi.
Zdroj: UNANSEA, autorský text
Video, které jste mohli minout: Revoluční sovětský tank byl vyvíjen po nocích. Jeho konstruktéra stál test před Stalinem život
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
