Analýza DNA posledních evropských neandrtálců vyvrací teorii o tom, jak vyhynuli

První neandrtálská lebka, známá jako Engis 2, se našla už v roce 1829, ale ještě pár desítek let trvalo, než ji lidé dokázali identifikovat. Existenci těchto pravěkých lidí potvrdily i archeologické objevy z jeskyně Šipka ve Štramberku z roku 1880. Homo neanderthalensis obýval desítky tisíc let velkou část Evropy, kde vyhynul zhruba před 40 tisíci lety, a Asie – tam se našly kostry staré přibližně 30 tisíc let. Už z toho je jasné, že neandrtálce nemůžeme brát jako jednotnou velkou skupinu. I nová studie ukazuje, že pro každou populaci může platit něco jiného.

Historie

Jak vypadali neandrtálci? Úžasná podoba 70 tisíc let staré ženy přetéká detaily

Zdravá DNA

Mezinárodní tým pod vedením vědců z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii se zaměřil na skupinu, jejímž domovem byla dnešní Belgie a Francie. V rámci výzkumu publikovaného v časopise Nature sekvenoval DNA z 27 kosterních pozůstatků neandrtálců. Mnoho z nich žilo v době cca před 45 tisíci lety, čímž se řadí k posledním zdejším zástupcům druhu. Mezi zkoumanými objekty byla i lebka Engis 2.

K překvapení vědců se nepotvrdilo, že by tito pravěcí lidé fandili incestu. Analýza DNA ukázala, že populace měla dle všeho zdravý genofond, namíchaný z různých komunit. „Na rozdíl od starších neandrtálců na východě vykazují tito severozápadní neandrtálci menší příbuzenské křížení a zdají se být geneticky rozmanitější,“ uvedla Alba Bossoms Mesa, hlavní autorka studie z Planckova institutu. „Nenašli jsme žádné důkazy o postupné genetické degeneraci neandrtálců krátce před vyhynutím. Jejich genomy nevykazují rostoucí genetickou zátěž ani jasný pokles rozmanitosti v průběhu času, což příliš nepodporuje myšlenku, že genetický úpadek byl primární příčinou jejich vymizení.“

Přečtěte si také: Pravěká detektivka anebo záhadný příběh mamuta, z něhož před 26 tisíci lety někdo uřezal kus masa

Důvodem příklonu k této teorii bylo omezené množství výzkumů a tendence uplatňovat jejich výsledky na všechny neandrtálce, kteří ale mohli mít jiné životní podmínky. „Doposud většina dobře prozkoumaných genomů neandrtálců pocházela od starších jedinců z východní Eurasie, zejména z jeskyní Čagyrská a Denisova. Tyto genomy vykazovaly relativně vysokou úroveň příbuzenského křížení. Tyto populace však žily o něco dříve a na nejvýchodnějším známém okraji rozšíření neandrtálců, což mohlo přispět k jejich relativní izolaci,“ vysvětluje Alba Bossoms Mesa. Dle dřívějších studií mohla geografická izolace vést k tomu, že byli zranitelnější vůči náhlým změnám, a to mohlo způsobit jejich vyhynutí. Zánik neandrtálců nicméně nemusí mít jeden společný důvod, může to být kombinace různých faktorů.

Zajímavosti

Genom Ozzyho Osbourna: Zpěvák lépe zvládal alkohol, mezi předky měl neandrtálce

Dědeček neandrtálec

Jiná teorie říká, že neandrtálci vlastně nikdy nezmizeli, ale splynuli s nastupujícími populacemi moderních lidí. Neandrtálci žili v blízkosti raných Homo sapiens docela dlouhou dobu, nejspíš až 500 generací. Z jiných lokalit pocházejí důkazy o tom, že se tyto skupiny vzájemně mísily, proto máme (tedy někteří z nás) neandrtálskou DNA. Je zřejmé, že moderní lidé přebírali geny od neandrtálců. Navzdory tomu genomy severoevropské populace neandrtálců obsahují jen málo moderní DNA nebo vůbec žádnou. Tento nepoměr je pro vědce záhadou.

„Důkazy o toku genů mezi těmito skupinami v době, kdy v Evropě koexistovali moderní lidé s neandrtálci, se zdají být asymetrické: Máme několik příkladů raných moderních lidí, kteří měli neandrtálského předka jen o několik generací dříve. V některých případech byl neandrtálec fakticky jejich praprapraprarodičem,“ říká Alba Bossoms Mesa. „Oproti tomu dosud nemáme jediný potvrzený příklad neandrtálského jedince s nedávným předkem moderního člověka v jeho rodokmenu.“

Otázka, proč tomu tak je, zůstává nezodpovězená. Budou potřeba další výzkumy. Anebo nový převratný archeologický nález.

Zdroj: Science Alert, IFL Science

Video, které jste mohli minout: Největší vodní dinosaurus žil na Sahaře. V Jurském parku omylem zápasil s T-rexem