Masový vrah zabil v Sovětském svazu 113 dětí a mladých žen. Hororové činy bývalého policisty řešil tým 600 lidí
Na úvod si dovolím osobní poznámku. V období, kdy jsem do SSSR intenzivně jezdil, byl velkým tématem tisku případ masového vraha a kanibala Andreje Čikatila, který podle svého přiznání za 12 let zavraždil 56 žen a dětí. Bylo to období glasnosti, určitého informačního uvolnění, kdy se o takových případech mohlo psát. A tento případ dostal opravdu velkou publicitu. Když se čtenáři otřásali odporem při popisech jeho činů, netušili, že ve stejné době se někde mezi nimi prochází vrah, který je ještě horší a za jeho zločiny trpí ve vězeních nevinní lidé. Jmenoval se Sergej Tkač a vraždil 25 let.
Sergej možná mohl být úspěšným reprezentantem Sovětského svazu v těžké atletice – výsledky, kterých dosahoval na mládežnických závodech, tomu nasvědčovaly. Určitě by to byla cesta z hornického Kuzbasu někam dál. Někam, kde se bude mít lépe než rodina, kde vždycky bylo víc dětí než peněz a kde vládne otec tvrdou rukou horníka. Jenže banální úraz při tréninku mu tuto cestu uzavřel. Ze stejného důvodu nebyl přijat na fakultu tělesné výchovy ani na námořní školu.
Při odvodu do armády ale handicap nevadil a po vojně se otevřely jiné dveře do budoucnosti. Fyzicky nadaný kluk zvyklý na disciplínu se zřejmě v uniformě osvědčil, a tak dostal doporučení k práci u policie, nastoupil rovnou ke kriminálce. Při službě si dálkově dodělával policejní školu v Novosibirsku.
Přečtěte si také: Nejmazanější sovětský zločinec přežil trest smrti, převezl Brežněva a řádil až do 100 let
Pokud bychom až do tohoto okamžiku mohli mluvit o smůle, která mladého muže pronásledovala, tak za další problém si už mohl sám – zfalšoval služební dokumenty. Následoval vyhazov od policie i ze školy. Tkač často měnil zaměstnání a začal pít. A to hodně. Mezitím stihl založit i rodinu, ale nebyl to šťastný vztah, hádky v něm byly na denním pořádku. Neúspěšná kariéra a alkohol dílo zkázy dovršily.
Alkohol a první vražda
Ze vztahu zůstal syn a Tkač se ho nehodlal vzdát. Dokonce ho unesl na Krym. Jenže manželka dítě chtěla zpátky. Když se bývalí manželé opět setkali na letišti v Simferopolu, byla u toho policie, která dohlédla na to, aby exmanžel chlapce odevzdal. Tehdy se Tkač opět opil. Po dvou lahvích vína vyrazil do ulic. Jeho první obětí byla mladá dívka, která ten den prostě měla jen strašnou smůlu, že byla ve špatný den na špatném místě. Vrah oběti zezadu prořízl hrdlo a tělo pak sexuálně zneužil. Psal se rok 1980 a Tkačovi bylo 27 let. Jeho cesta vraha skončí až o čtvrt století později.
Ve zmíněném prvním případě se ale Tkač málem sám udal. Po vraždě zavolal na policii a oznámil nalezení těla, jenom své jméno odmítl sdělit. Proč to udělal? Bylo to opilecké furiantství, nebo první a také poslední záchvěv svědomí? Nevíme. Ale tehdy mu byla policie skutečně blízko. A ne naposledy. Několikrát ho i později zastavili poblíž místa činu, jenže pokaždé se z nebezpečné situace dokázal vylhat.
Justiční omyly v případu Sergeje Tkače
1. Vladimir Světličnyj – soudu se nedožil, oběsil se ve vazbě
2. Jakov Popovič – chlapci bylo teprve 14 let, když ho policisté odvedli přímo z hodiny ve škole. Soud mu vyměřil 15 let
3. Maksim Dmitrenko – odsouzen k 13 letům, odseděl si sedm
4. Igor Ryžkov – odsouzen k trestu smrti, který mu byl po odvolání změněn na 10 let vězení
5. Valerij Koršun – odsouzen k deseti letům vězení
6. Aleksandr Čudnych – odsouzen k 15 letům vězení
7. Vitalij Kaira – odseděl si skoro pět let z patnácti, které mu vyměřil soud
8. Nikolaj Demčuk – odseděl si 4,5 roku
9. Nikolaj Marusenko – psychicky nemocný mladík s mentalitou pětiletého dítěte skončil na tři roky v psychiatrické léčebně
Za každým jménem není tragédie jen jednoho člověka, ale většinou i celé jeho rodiny, která žila se společenským stigmatem „to je žena, dítě, otec toho vraha dětí“.
Přiznání vynucená hrozbami a bitím
Jak mohl Tkač vraždit čtvrt století? Policie prostě posílala do vězení nevinné, takže na první pohled bylo všechno v pořádku. Za Tkače seděli nevinní lidé kvůli neuvěřitelně odbyté práci kriminalistů.
Až po zadržení a přiznání skutečného pachatele vyšly na světlo naprosto děsivé podrobnosti o práci vyšetřovatelů. Vytloukání přiznání z podezřelých bylo běžné. Zlomit čtrnáctiletého kluka pro ně muselo být hračkou.
Když bylo třeba, přitvrdili. Další z podezřelých měl po přiznání zlomenou nohu, jinému pohrozili, že přejedou autem jeho dvouletou dceru a znásilní manželku. V případě Vladimira Světlyčného policisté přesvědčili manželku, že zabil jejich dceru a další dívky z okolí. Ona sama pak proti muži vypovídala. Světlyčnyj se přiznal k 22 vraždám, které nespáchal, a ještě před soudem se oběsil v cele.
Nepracovalo tak jen jedno policejní oddělení, tak to probíhalo všude, kde se našla těla Tkačových obětí. Dá se říct, že to nebylo ojedinělé pochybení, ale systém fungující v celém Sovětském svazu – sebrat prvního podezřelého a vymlátit z něj přiznání. Na obranu policie je možné říct jen to, že měla co do činění s mužem, který znal její způsob práce. „V jisté době jsem měl prověrku na přísně tajné čtvrtého stupně včetně případů vražd. Často jsem si v dokumentech četl. Věděl jsem, jak mě budou hledat,“ vypovídal později Tkač u soudu.
Vrah, který nezanechává stopy
Tkač vraždil postupně na Krymu, v Dněpropetrovské a Charkovské oblasti i v Záporoží podle toho, jak se rodina stěhovala. Ano, zní to neuvěřitelně, ale vrah dokázal založit novou rodinu a ta neměla tušení, že vede dvojí život. Přitom za ním zůstávaly desítky obětí.
Ze zabíjení se stal jakýsi rituál. Před vraždou Tkač vypil sklenici vodky, na odlehlém místě si vyhlédl oběť ve věku zhruba mezi deseti a dvaceti lety, tu podřízl (v několika případech zardousil), zneužil a vzal si trofej – rtěnku, školní přezůvky, panenku, hodinky... A policie zatím zatýkala nevinné muže.
Tkač na místě činu jako bývalý policista prakticky nenechával žádné stopy – alespoň ne takové, které by při úrovni tehdejší kriminalistiky měly význam. Oběti napadal tak, aby se nestihly bránit. Nejčastěji útočil na odlehlých místech poblíž dálnic nebo železnic, aby nezanechal pachové stopy. Měnil svou podobu. Pokud se dotkl něčeho, kde by mohl zanechat otisky, vzal předmět s sebou a při pohlavním styku používal prezervativ.
Dodnes nevíme, kolik dívek Tkač zavraždil. On sám se u soudu přiznal ke 113 vraždám, to by z něj dělalo ještě horšího vraha, než byl mnohem známější Andrej Čikatilo. Prokázat se mu ale podařilo jen 37 vražd. Tkač se samozřejmě mohl jen vychloubat. Jenže nesmíme zapomenout, že zabíjel 25 let, a to je dlouhá doba, během níž se rozpadl Sovětský svaz a společnost včetně bezpečnostních složek se propadla do chaosu. Řada spisů zmizela, stejně jako mnozí případní svědci.
Pro pravdivost Tkačova tvrzení mluví ještě jedna okolnost... V několika u soudu neprokázaných případech se později v blízkosti míst, která označil, dlouho po vynesení rozsudku skutečně náhodou objevily lidské ostatky – například při stavbě nového domu.
Čekám na vás 25 let, řekl policistům
V roce 2005 žil Tkač na okraji záporožského města Pologi na Ukrajině. Bylo to také poslední místo, kde vraždil. První závažnou chybu udělal, když přepadl osmnáctiletou dívku pracující na zahradě. Všechno šlo podle obvyklého scénáře, jenže tentokrát oběť přežila a poskytla policii popis, na jehož základě vznikl portrét pachatele. Tkač byl dokonce mezi zadrženými muži, jenže při konfrontaci ho dívka, která přežila klinickou smrt, nepoznala. V té době už na dopadení masového vraha pracovalo 600 policistů.
O několik měsíců později, v srpnu téhož roku, stál Tkač na břehu jezera, kde se koupaly děti. Vyhlédl si devítiletou holčičku, kterou zabil, když ostatní děti šly do vody a ona zůstala na břehu sama. A tady nastává těžko pochopitelný moment. Vrah, jenž dělal všechno pro to, aby nebyl dopaden, tentokrát zbytečně riskoval. Přišel na pohřeb holčičky a sám oslovil policisty s nápadem, že mezi pozůstalými může být vrah. Byl to opět projev furiantství, nebo si podvědomě přál, aby ho někdo zastavil?
O Tkačově dopadení nakonec rozhodl svědek. Nedaleko místa činu seděl rybář, který sice neviděl přímo vraždu, ale dobře si zapamatoval podezřelého muže, jenž se pohyboval v okolí. Protože Tkače policisté nedávno měli v rukou a popis odpovídal, vyrazili na domovní prohlídku. „Čekám na vás 25 let,“ uvítal vrah kriminalisty. Zapírat ani nemělo smysl. V bytě byly desítky předmětů vztahujících se k předchozím zločinům.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy
Nejmazanější sovětský zločinec
Velký sovětský podvod s kaviárem
Vydírání podnikatelů v Sovětském svazu
Královna sovětského podsvětí
Falešný novinář zabíjel kvůli medailím
Nejkrvavější únos letadla
Falešná jednotka Rudé armády
Krvavá sekta kastrátů
Soud a milenecká romance
Soud trval tři roky a soudní spisy měly 105 svazků. Tkač nic nezapíral, spíš to vypadalo, že se chlubí. Psychiatr Vladimir Golovčuk, který ho vyšetřoval, o něm řekl: „Vraždil, aby byl největším mezi vrahy. Psychiatrie tomu říká Hérostratův syndrom. Jde o to, že člověk páchá zločiny, aby se proslavil.“ Ostatně tento názor lékaře v podstatě sám Tkač potvrdil, když o sobě prohlásil: „Nejsem člověk, jsem bestie. Jsem stejný jako Čikatilo, o mně by se měly točit filmy.“
Vrah, který dle svých slov zabil přes sto lidí, se bál jedné věci a nebyl to rozsudek. Trest smrti totiž Ukrajina zrušila už v roce 2000. Tkač měl strach, že lidé vezmou spravedlnost do vlastních rukou. Musel totiž opouštět věznici kvůli policejním rekonstrukcím vražd. Vždycky se tak dělo se silným policejním doprovodem a on sám byl v neprůstřelné vestě. Obavy byly na místě, nejméně v jednom případě se lidé na něj skutečně pokusili zaútočit.
Soud ani nemohl vynést jiný trest než doživotní odnětí svobody. Tady by příběh mohl skončit. Jenže Tkače čekalo ještě deset let za mřížemi, během nichž se snažil zpeněžit svůj příběh – pokoušel se například prodávat rozhovory médiím a snil o filmu, který by natočil režisér Steven Spielberg.
Také se stačil potřetí oženit. Ženou, která projevila velmi zvláštní vkus při výběru partnera, byla sedmadvacetiletá Jelena z Jaroslavské oblasti. Pracovníci vězeňské správy ji zpočátku podezírali, že se chce s Tkačem setkat, aby se pomstila za jeho oběti. Jenže to by dávalo logiku, a ta zde prostě chybí. Jelena si opravdu vzala za muže o 38 let staršího masového vraha a dokonce s ním otěhotněla.
Mohlo by vás také zajímat: Známý ukrajinský sériový vrah se dočkal potomka. Jeho mladá žena říká, že by mu bývala pomáhala zbavovat se těl.
Po deseti letech za mřížemi přišel konec. 4. listopadu 2018 kolem třetí hodiny odpoledne se Tkačovi v cele žitomirské věznice udělalo špatně, vězeňský lékař mu naměřil nízký tlak a přivolal záchrannou službu. O čtyři hodiny později jeden z nejhorších masových vrahů v historii Sovětského svazu zemřel na srdeční slabost. Chtěl se proslavit vraždami, ale v tom nakonec selhal – filmy se točily o Andreji Čikatilovi.
Zdroj: Criminal Minds Wiki, France 24
Video, které jste mohli minout: Neuvěřitelný příběh českého sériového vraha. Popravě unikl o vlásek, teď plánoval další zločin.
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
