Při nejkrvavějším únosu sovětského letadla zahynulo 81 lidí. Moskva přinutila pozůstalé mlčet
Když se v lidském životě potkají přehnané ambice s nedostatečnými schopnostmi, bývá to utrpení hlavně pro okolí takto postiženého člověka. V případě mladíka Čingise Junus-ogly Rzajeva ale následky byly tragické. Skončily dokonce největším krveprolitím při únosu letadla v dějinách Sovětského svazu. Na palubě letadla Tu-104A na trase z Moskvy do Čity v roce 1973 zahynulo 81 lidí.
V šedesátých letech se na prestižním Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, kde vzdělání získávají budoucí diplomaté, stala drobná, snad až komická událost, které nikdo nepřikládal význam. Přesto byla na samém začátku krvavého masakru.
K přijímacím zkouškám dorazil mladík středoasijského vzhledu, který projevil přání stát se diplomatem. U zkušební komise to muselo vzbudit vlnu veselí. Uchazeč totiž nejenže neuměl žádný z požadovaných cizích jazyků, on dokonce zápolil i s ruštinou.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
V seriálu dosud vyšlo:
Hromadné znásilnění mladé ženy
Nejmazanější sovětský zločinec
Velký sovětský podvod s kaviárem
Vydírání podnikatelů v Sovětském svazu
Královna sovětského podsvětí
Falešný novinář zabíjel kvůli medailím
Odmítnutým mladým mužem byl Čingis Junus-ogly Rzajev z Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. Dnes už nezjistíme, co ho k tomu vedlo, ale trpěl utkvělou představou, že jeho životním posláním je být diplomatem a přes značné inteligenční nedostatky nepochyboval, že by v tom byl skvělý. Jeho známí později vzpomínali, že o tom mluvil tak často, až to bylo nesnesitelné.
Reálná životní dráha Čingise Rzajeva jeho schopnostem odpovídala daleko více – byl dělníkem na stavbě silnic. Stále ale snil o diplomatické dráze. A když se mu to nepodařilo doma, rozhodl se zkusit štěstí v Číně, kde tehdy vládl Mao Ce-tung. Vztahy mezi Moskvou a Čínou ale byly v 60. a 70. letech napjaté. V době před únosem letadla dokonce můžeme hovořit o otevřeném nepřátelství, které se projevilo řadou ozbrojených pohraničních konfliktů. Čínský vůdce Mao s odsouzením Stalinova kultu osobnosti nesouhlasil, podle něj Sovětský svaz sešel z cesty komunismu.
Možná právě proto se Rzajev domníval, že za Velkou zdí ho přijmou s otevřenou náručí. I když opak by byl pravděpodobnější. Čína v druhé polovině 60. let prošla takzvanou kulturní revolucí, kampaní, která si v ničem nezadala s nejhoršími stalinskými represáliemi, a ta v době únosu letadla ještě doznívala. Kromě samotných Číňanů byly oběťmi i cizinci a Rzajev by určitě nebyl výjimkou. Přesto se rozhodl letadlo unést právě sem.
Mohlo by vás také zajímat: Hromadné znásilnění mladé ženy pobouřilo Leningrad a nahlodalo mýtus o komunismu bez zločinu
Dělník se znalostí výbušnin
Pokud Rzajev neměl vůbec žádné předpoklady, aby se stal diplomatem, měl slušné dispozice pro to, aby se stal bombovým teroristou. Za povinné vojenské služby se dostal k ženistům a tam se zřejmě naučil základům práce s výbušninami. Blízko k nim měl i při stavbě silnic. Postupně si jich domů nanosil šest kilogramů.
Ani výroba mechanismu, který měl „pekelný stroj“ odpálit, pro Rzajeva nebyla problém. Jak později zjistili experti, kteří se pokusili události na palubě letadla rekonstruovat, vyrobil takzvaný reverzní mechanismus. Zatímco u většiny bomb je zapotřebí výbušninu odpálit zmáčknutím například tlačítka nebo páčky, v případě reverzního mechanismu to bylo naopak. Dokud prst tlačítko mačkal, výbuch nehrozil. Pokud ale tlak povolil, bomba explodovala. Právě to sehrálo při tragédii klíčovou roli.
Co se stalo na palubě?
Rzajev do letadla letícího z Moskvy do Čity přistoupil v Irkutsku. Prostor pro pasažéry byl skoro plný. Z kapacity 85 míst zůstalo prázdných jen několik sedadel. Na poslední chvíli před startem ještě přistavovali schůdky pro opozdilého pasažéra. Voják se z dovolenky vracel k jednotce. Místo několika dnů v posádkovém vězení ho tak čekala smrt. Naopak major, který byl tak opilý, že se nedokázal po schůdcích do letadla dostat, měl víc štěstí, protože zůstal na letišti.
Je zvláštní, že Rzajev se na palubu letadla dokázal dostat s šesti kilogramy výbušniny. Jenže až do této tragédie nebyli cestující na vnitrostátních letech prakticky kontrolováni. Navíc začátek 70. let byl dobou, kdy vlna únosů letadel v SSSR teprve nabírala na síle.
Letoun Tu-104A odstartoval z Irkutsku ve 3:02 moskevského času. Na jeho palubě bylo devět členů posádky a 72 cestujících, před sebou měli tři čtvrtě hodiny letu do Čity vzdálené něco přes 600 kilometrů. Ve 3:36 kapitán letadla vyslal nouzový signál, o devět sekund později stroj letící ve výšce 6 500 metrů zmizel z radarů. Co se stalo na palubě? Přímá svědectví samozřejmě neexistují, a tak jsme odkázáni jen na rekonstrukci, která vyplynula z vyšetřování.
Hledání pachatele
Místo dopadu trosek asi 100 kilometrů od Čity objevila krátce před jedenáctou hodinou dopoledne posádka pátracího vrtulníku Mi-8, viděla trosky letadla a roztrhaná lidská těla, to vše rozeseté na deseti hektarech. Exploze šesti kilogramů výbušniny už ve vzduchu, ve výšce přes šest kilometrů, rozlomila stroj na čtyři části. Na místo postupně dorazily týmy policejních vyšetřovatelů, forenzních patologů, odborníků na leteckou techniku. Nebylo pochyb o tom, že na palubě letounu došlo k mohutné explozi, kterou patrně způsobila bomba. Kdo ale byl pachatelem?
Identifikace Čingise Rzajeva připomínala skládání krvavého puzzle. Hlava byla znetvořena, ruce a nohy ležely jinde než tělo. Pitva pak prokázala, že v těle je díra po střele. Tohoto cestujícího nezabil výbuch, ale výstřel. Příběh začal dostávat jasnější obrysy. Čita leží nedaleko hranic s Mongolskem a s Čínou a vnitrostátní lety poblíž hranic doprovázel ozbrojený policista.
Přečtěte si také: Černá kronika SSSR: Podnikatel v Rudé armádě. Falešný plukovník se prokradl až do Berlína
Tím byl jednadvacetiletý Vladimir Jožikov, který měl podle instrukcí v případě podobných událostí proti teroristovi použít zbraň. Tou byla pistole Makarov nalezená později na místě tragédie. Pachatel zřejmě hrozil bombou a požadoval, aby letoun pokračoval v cestě do Číny. Policista ho střelil do zad a smrtelně zranil. Tady zafungoval reverzní princip rozbušky, o kterém jsme si už řekli. Smrtelně zraněný Rzajev uvolnil spouštěcí mechanismus a nálož explodovala.
Utajená katastrofa
Vyšetřovatelé sice už věděli, jak se tragédie stala, měli tělo pachatele, ale nevěděli, kdo to je. Lékařům se podařilo na základě kusů lebky zrekonstruovat obličejovou část a vytvořit portrét. Tvář patřila Čingisi Rzajevovi. Totožnost později potvrdili jeho rodiče. Mezi věcmi, které policie našla u něj doma, byly i součástky k výrobě bomby a její plánek.
Úřady celé vyšetřování udržovaly v tajnosti, v novinách se o tragédii nesměla objevit ani zmínka. Márnice, kde ležela těla obětí, hlídali policisté se samopaly a pozůstalí se s blízkými přes opakované žádosti nesměli rozloučit. Až za několik měsíců jim v Moskvě vydali urny s popelem. Nedlouho poté se únosy letadel začaly posuzovat jako akt terorismu.
Zdroj: topwar.ru, airdisaster.ru
Video. které jste mohli minout: Letadlo se 158 lidmi se zřítilo poblíž New Yorku. Řada těl byla plná drog, dispečeři prý neudělali chybu
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
