Hromadné znásilnění mladé ženy pobouřilo Leningrad a nahlodalo mýtus o komunismu bez zločinu
Sovětský svaz byl pro celé generace Čechoslováků vydáván za vzor dokonalé společnosti, která vymýtila jakékoliv násilí. Realita byla ale úplně jiná. Zatímco Sověti budovali vládu proletariátu, ulicím sovětských měst už vládl lumpenproletariát. Případ hromadného znásilnění Ljubov Bělovové v Leningradu roku 1926 se ale vymykal i tomu, na co byla policie zvyklá. Vymykal se brutalitou pachatelů, jejich cynismem u soudu a nakonec i exemplárními tresty, které dostali.
V roce 1926 byla sovětská moc ještě mladá, od konce občanské války uplynuly pouze čtyři roky. Pokud k revolučním létům připočteme ještě období 1. světové války, tak Rusko žilo v dobách nejistých a krutých dlouhých osm let. V podmínkách, kdy hlad byl všudypřítomný stejně jako vraždění, prožila dětství celá jedna generace. Patřila do ní oběť i pachatelé.
Čtěte také: Nejdéle vězněný Čech míří na svobodu. Vocáska propustil soud po 38 letech za mřížemi
Čubarovský případ
Dvacetiletá Ljubov Bělovová přišla do Leningradu z venkova. Začala pracovat v továrně na knoflíky a studovala na dělnické fakultě, aby mohla složit přijímací zkoušky na univerzitu. Byla mladá a chtěla změnit svůj život. Netušila, že 21. srpna se to stane naprosto tragickým způsobem.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
V deset hodin večer se Čubarovskou ulicí vracela z práce domů. Koncem srpna jsou slavné bílé noci pryč a v Leningradu se setmělo už před devátou. Čubarovská ulice leží jen pár set metrů od Něvského prospektu, poblíž stanice metra Moskevské nádraží. Čtvrti se podle Ligovského prospektu říká Ligovka. Dnes je to prakticky centrum Petrohradu. V roce 1926 to ale bylo místo nevalné pověsti s továrnami a dělnickými ubytovnami, místo známé řáděním pouličních gangů.
Na takovou bandu Ljubov osudného večera narazila. Byli to dělníci z nedaleké továrny Rudý kooperátor i nezaměstnaní – proletariát i lumpenproletariát. Nebylo to poprvé, na Ligovce se tomu prakticky nedalo vyhnout. Obvykle podnapilí mladíci na procházející dívky pokřikovali oplzlosti, v horším případě je oloupili o peníze, které si vydělaly těžkou a mizerně placenou prací v některé z místních továren.
Dvě bandy
Ljubov ale něčím upoutala pozornost vůdce tlupy Pavla Kočergina. Ten vyrazil k oběti a začal jí nabízet společnost na nadcházející noc. Ljubov ho odmítla, jenže to už se kolem srotili ostatní členové bandy, kteří mladou ženu obklopili. Následovaly nadávky, strkání, padla i nějaká rána. Nakonec oběti hodili přes hlavu špinavý hadr a odvlekli ji do přilehlého parku nedaleko továrny Rudý kooperátor, který jim k podobnému účelu v minulosti už posloužil.
V parku násilníci oběť povalili na zem. Odpor zlomili bitím, prosbám se vysmívali. Opakovaně znásilňovaná oběť několikrát upadala do bezvědomí. Když už to vypadalo, že by mohlo být po všem, procházela kolem banda ze sousedního obvodu. Členové Kočerginovy tlupy nabídli, že se o svou kořist podělí. A znásilňování začalo znovu. Jeden z Kočerginovců začal do čepice vybírat po dvaceti kopějkách. Nově příchozím to přišlo jako dobrý vtip a se smíchem platili. Kolik jich na mladou ženu bylo? Nejméně třicet, i když někteří ruští autoři píší o více než padesáti násilnících.
Ljubov trpěla skoro pět hodin. Ve tři ráno se bandy rozešly. Na místě zůstali jen dva z násilníků, snad měli dohlédnout na to, aby oběť nešla na policii. Náhodný kolemjdoucí – dohledat se podařilo jen jeho příjmení Něljubšis – správně vyhodnotil situaci a oba hlídače zahnal, když předstíral, že má v kapse pistoli.
Komsomol a publicita
Policisté vyrazili na lov násilníků, v deset hodin dopoledne už byla většina pachatelů za mřížemi. Ti se ani neskrývali, pravděpodobně spoléhali na to, že dívka ze studu celou událost nenahlásí. Ljubov naopak vypovídala. Některé útočníky pravděpodobně znala, bydlela s nimi v jedné čtvrti. Další zas poznali policisté podle popisu, protože se jednalo o „známé firmy“ ze dvou pouličních band.
Úřady znásilnění nezametly pod koberec nejen proto, že Pavel Kočergin a podle některých ruských autorů i jeho oběť Ljubov byli členy komunistické mládežnické organizace Komsomol, ale také s ohledem na velkou publicitu případu. Psaly o něm všechny místní noviny a pod petice požadující pro násilníky přísné tresty se podepsalo přes 50 000 lidí.
Exemplární tresty
Veřejný soud začal 16. prosince a pro suverénně vystupující obžalované se nevyvíjel dobře. Do té doby se za znásilnění udělovaly tresty velmi nízké – v rozmezí několika měsíců odnětí svobody, pokud se vinu vůbec podařilo prokázat. Ani obvinění z chuligánství nikomu strach nenahánělo. I v takovém případě jim hrozilo jen několik let.
Jenže došlo ke změně kvalifikace. Obětí byla mladá žena, která se připravovala ke studiu na univerzitě. To už nebyl prostý sexuální útok, podle sovětské justice byl napaden v budoucnosti cenný profesionální kádr. Z vandalismu se stal banditismus s politickým podtextem a za to už hrozil trest smrti.
Obžalovaní pochopili, že jim jde o krk. Ve svých výpovědích lhali, ani jeden nevypovídal proti svým kumpánům. Snažili se Ljubov Bělovovou očernit. Tvrdili, že je nevalné pověsti a přivydělává si prostitucí. Argumentovali i tím, že pro ni při znásilňování v parku vybírali po dvaceti kopějkách. Členové bandy, kteří byli na svobodě, zastrašovali svědky.
Nic z toho nepomohlo a už 28. prosince, tedy jen dvanáct dní po začátku procesu, padly rozsudky: sedm trestů smrti a 19 trestů odnětí svobody v rozmezí od jednoho roku do deseti let. Dva tresty smrti soud změnil na vězení a pět odsouzených bylo zastřeleno. Jen jednoho z obžalovaných soud zprostil viny.
Mohlo by vás také zajímat: Ne znamená ne. Novou definici znásilnění schválili poslanci, zpřísní i tresty za sex s dětmi
Bandy z Petrohradu nezmizely
Trest si násilníci odpykávali v pracovním táboře na Soloveckých ostrovech. Tam se s nimi setkal akademik a slavný lingvista Dmitrij Lichačov, který zde skončil za členství v nepovoleném vzdělávacím spolku. Podle jeho vzpomínek tam násilníci měli privilegované postavení. Zřejmě se díky publicitě stali v kriminálním světě celebritami.
Bandy z Petrohradu respektive Leningradu nezmizely, byly tu přítomné po celou dobu trvání Sovětského svazu a zlatá éra je čekala v 90. letech. Další osudy Ljubov Bělovové neznáme. Víme jen, že hromadné znásilnění se neobešlo bez následků – násilníci ji nakazili kapavkou, což bylo před objevem antibiotik fatální onemocnění, které u žen může skončit neplodností a slepotou. Slovo „čubarovščina“ se na dlouhou dobu v ruštině stalo synonymem pro hromadné znásilnění.
Zdroj: CNN Prima NEWS, Russian History
Video, které jste mohli minout: Zamčená v koupelně poslouchala, jak bratr vraždí vlastní rodinu. Masakr otřásl Českem
Vladimír Blažek
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
