Trockij podcenil Stalinovu pomstychtivost, jeho agent mu vrazil cepín do hlavy

Jeden z hlavních teoretiků násilného převzetí moci komunisty a následné permanentní revoluce patřil od počátku 20. století k nejbližším spolupracovníkům Vladimíra Iljiče Lenina. Narodil se 7. listopadu 1879 na Ukrajině jako Lev Davidovič Bronštejn na den přesně 38 let před Říjnovou revolucí v Rusku.

Vynikající řečník, novinář a spisovatel, ale také filozof a teoretik vystudoval univerzitu v Oděse, kde se seznámil s marxismem. Od roku 1902 pobýval střídavě v zahraničním exilu, v Rusku, případně ve vyhnanství na Sibiři. V roce 1917 se spolu s Leninem účastnil Říjnové revoluce, která ukončila krátkou éru demokratické Prozatímní vlády v Rusku.

Kdo je víc než tajemník?

Když vůdce revoluce V. I. Lenin rozdával funkce, dostal charismatický Lev Trockij, který Stalina na stranických schůzích povýšeně ignoroval, na starost zahraniční věci a Rudou armádu. Na Stalina zbylo místo generálního tajemníka, které nikdo nechtěl. Trockij v té době už Stalinem zřetelně pohrdal, a to byla jeho velká chyba. Neuvědomoval si, že se Stalin rozhodl ho odstranit a zničit.

Zatímco si Trockij a další intelektuál v nejvyšším vedení bolševického státu, bývalý učitel Lev Kameněv, užívali pozornosti a nově nabyté moci, Stalin ve skrytu jednal. Na první pohled se zdálo, že je jako nově jmenovaný generální tajemník strany odsouzený k papírování – jenže ve skutečnosti mu fato funkce umožnila tahat v zákulisí za mocenské nitky.

Tajemník rozhodoval o tom, kdo půjde na kterou poradu, o kom se bude mluvit, co bude v programu jednání. Nový Sovětský svaz byl řízen ústředním výborem, a kdo ovládal jednání výboru, ten mohl ovládnout vše. Stalin začal postupně dosazovat do různých podvýborů i do ústředního výboru své lidi a budoval svou mocenskou základnu. Trpělivě vyčkával, až se bude moci pomstít těm snobským intelektuálům, kteří ho ponižovali.

Leninův pohřeb

První přišel na řadu Trockij, příležitosti se Stalin chopil při pohřbu V. I. Lenina, který se konal 27. ledna 1924. Trockij byl v době Leninovy smrti na Kavkaze, Stalin ho ale informoval, že se nemusí vracet do Moskvy, protože pohřeb bude jen skromný, v kruhu nejbližších. Navíc mu záměrně sdělil chybné datum pohřbu. Ve skutečnosti pak Stalin spolu s dalšími nesl rakev vůdce revoluce a v rámci monstrózního ceremoniálu pronesl dlouhý projev. Trockij chyběl, a to se mu stalo osudným.

O dva a půl roku později, 30. července 1926, už Trockij pilně nesl rakev jiného revolucionáře, zakladatele a velitele tajné policie Felixe Dzeržinského, Stalinově pomstě už však uniknout nemohl. I přes nesporné zásluhy o vybudování Rudé armády, zničení protibolševických armád i porážku Polska ve válce v roce 1921 ztrácel jeden z hlavních ideologů krvavé bolševické revoluce a Leninův souputník půdu pod nohama. Všemocný generální tajemník Trockého postupně cíleně zbavoval pozůstatků jeho vlivu a nakonec ho v roce 1929 přinutil k emigraci.

Všichni jsou už v Mexiku

Stalinovy dlouhé prsty a pověst věčného revolucionáře ovšem Trockému pobyt v zahraničí nijak neusnadnily. Většina oslovených zemí včetně Československa se ho obávala přijmout a bývalý velitel Rudé armády se tak musel spokojit s dočasným pobytem na ostrůvku Büyükada poblíž Istanbulu. Po krátkém pobytu ve Francii a Norsku nakonec v roce 1936 získal trvalý azyl v Mexiku.

Usadil se na okraji hlavního města, kde nějakou dobu žil v domě malíře a komunisty Diega Rivery a kde prožil i milostný román s Riverovou manželkou a Trockého obdivovatelkou, extravagantní mexickou malířkou Fridou Kahlo. Trockij se ovšem nevzdal naděje na očištění svého jména a na návrat do Sovětského svazu, kde mu pořád stál v cestě nezničitelný Stalin.

A ten také rozhodl o konečném řešení sporů mezi ním a Trockým. Do Mexika vyslal agenta KGB, španělského komunistu Ramóna Mercadera, který se vydával za kanadského občana levicového smýšlení. Mercader se stal častým návštěvníkem v Trockého domě, kde nakonec získal status téměř dalšího člena rodiny. Jako pilný Stalinův žák vydržel celé měsíce čekat na správný okamžik, který přišel 20. srpna 1940. Mercader Trockého smrtelně zranil cepínem, který mu zabodl do hlavy, o den později 21. srpna Lev Trockij na následky zranění zemřel.

Mercader byl odsouzen k 20 letům vězení. Po propuštění se uchýlil na Kubu, pobýval ale i v socialistickém Československu. V roce 1961 mu byl udělen titul Hrdina sovětského svazu, zemřel v roce 1978 v Havaně.