Záhadné záblesky světla na Měsíci fascinují badatele už stovky let. Někdy trvají pár vteřin, jindy několik hodin
Zvláštní světelné úkazy na Měsíci, které hlásí astronomové, mohou mít celou řadu vysvětlení. Jedno z nich počítá i s úniky radioaktivního plynu.
Záhadná světla na Měsíci lidé pozorují už po několik staletí, vědecká vysvětlení se nicméně stále zpřesňují. Když například v roce 1787 pozoroval jasné světlo na neosvětlené části Měsíce britský astronom William Herschel, domníval se, že jde o činnou sopku. Dnes už víme, že to samozřejmě je nesmysl.
Ve skutečnosti zřejmě zaznamenal jev, kterému dnešní odborníci říkají Transient Lunar Phenomenon (TLP), tedy přechodný měsíční jev. Jde o krátkodobou změnu vzhledu povrchu Měsíce, kterou lze někdy zahlédnout i pouhým okem. Od dob antiky až dodnes jich různí odborníci popsali kolem tří tisíc.
Záblesky po nárazu
Ty nejkratší trvají skutečně jen zlomek vteřiny a jejich původ je naprosto jasný: vznikají při dopadu malých meteoroidů. Měsíc sice nemá skutečnou atmosféru, ale když jeho povrch zasáhne meteoroid o váze několika desetin kilogramu, jeho kinetická energie se při nárazu přemění na žár. Materiál v místě dopadu se rozžhaví na tisíce stupňů a krátce zazáří. Takzvané lunární impaktní záblesky se podařilo definitivně potvrdit v 90. letech 20. století, kdy astronomové začali používat kamery s vysokou snímkovací rychlostí.
Mohli jste minout: Kontroverzní výstup na Mount Everest pobouřil Nepál. Britští vojáci si ho výrazně urychlili speciálním plynem.
V současnosti je sleduje projekt NELIOTA, financovaný Evropskou kosmickou agenturou. Za devět let provozu zaznamenal už téměř dvě stovky úderů, především v oblasti Oceanus Procellarum – „Oceánu bouří“, nejrozsáhlejší ploše přivrácené strany Měsíce. Ta se podle vědců naše přírodní družice dostává pod největší „sprchu“ vesmírných projektilů.
Světla, která klamou
Záblesky, které trvají déle, mají ale samozřejmě jiný původ. A ten už se tak jednoduše nevysvětluje. Podle studií z let 2008 a 2009 je způsobuje radon. Tento radioaktivní plyn vzniká v měsíčních horninách rozpadem uranu a hromadí se pod povrchem. Když ale třeba při otřesu najednou unikne, jeho následný rozpad vyvolá záření, které může na chvíli „rozsvítit“ okolní prach a plyn. Svit je sice slabý, ale ze Země se zachytit dá. Teorii potvrzuje i to, že oblasti, kde se takové déle trvající záblesky objevují, korespondují s místy, kde sondy naměřily zvýšené množství radonu.
Čtěte také: Jakou nejvyšší rychlostí se kdy pohyboval člověk? Rekord je v řádu desítek tisíc kilometrů za hodinu.
Ale co záblesky, které trvají i celé hodiny, jako ten, který kdysi spatřil a popsal Herschel? Tam odborníci zatím nedokázali přijít s přesvědčivými důkazy ani k jedné ze svých teorií. Podle jedné z nich může za těmito světly stát sluneční vítr. Odborníci tvrdí, že je možné, aby nabíjel prach na povrchu Měsíce a dokonce ho zvedal až do výšky kolem sta kilometrů. Vzniká tak oblak, který odráží světlo hvězd nebo planet a může tak snadno oklamat pozorovatele.
Jiní astronomové tohle ale zpochybňují – třeba řecký badatel Alexios Liakos, který dlouhodobě sleduje Měsíc kamerami v rámci projektu NELIOTA. Jeho přístroje zachycují krátké záblesky po dopadech meteoroidů, ale občas se na jejich záznamech objeví i delší, táhlé světelné pruhy.
Liakos zjistil, že tyto „dlouhé“ jevy se objevují přesně tehdy, když přes měsíční disk přelétá nějaká družice obíhající Zemi. Její lesklé povrchy, třeba panely nebo trup, tak teoreticky mohou na chvíli odrazit sluneční světlo směrem k Zemi. Na kameře to pak vypadá jako světlo na Měsíci, i když jde jen o optický klam. Tím by se ale Herschelovo pozorování vysvětlit nedalo; v jeho době ještě satelity neexistovaly.
Video, které jste mohli minout: Tragická havárie letadla ve Venezuele: Stroj se zřítil na ranvej a explodoval, ukazují záběry
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
