Proč nemůžete zlechtat sami sebe? Brání vám v tom mozeček
Mezi tím, jak naše tělo reaguje na lechtání od jiných, a na to, co se s ním děje, když se pokoušíme polechtat sami, je obrovský rozdíl. Otázka je ale proč. Proč lidský mozek tak nekompromisně sabotuje snahu poškádlit vlastní nervová zakončení?
Schválně si to zkuste. Vzpomeňte si, kde jste nejlechtivější, a pokuste sami sebe takhle rozesmát. Pravděpodobně to s vámi nic neudělá anebo vám vlastní doteky v těchto citlivých místech budou i trochu nepříjemné. „Náš mozek reaguje zcela odlišně na podněty, které si vytváříme sami, a na ty, které přicházejí zvenčí. Ty vlastní v podstatě ignoruje,“ vysvětluje problém profesorka Sarah-Jayne Blakemoreová z University College London.
Jako když vidíme do budoucnosti
Hlavní důvod, proč sami sebe nedokážeme zalechtat, spočívá v tom, že pro mozek nejsme žádným překvapením. Když se rozhodnete pohnout rukou, abyste se dotkli svého břicha, centrální nervová soustava o tom ví ještě dřív, než k samotnému doteku dojde.
Důležitou roli v tom hraje mozeček (cerebellum), který pomáhá odhadovat smyslové následky vlastních pohybů. Pokud se předpověď a skutečný dotyk shodují, mozek vjem utlumí. Důvod k tomu je, že nám od vlastních prstů nehrozí žádné vnější biologické nebezpečí. Mozek tak šetří kapacitu. Zároveň tím ale kazí výsledný efekt.
Evoluční bojový trénink i lovci klíšťat
Samotné lechtání přitom biologové rozdělují na dva naprosto odlišné fenomény, které mají v evoluci odlišnou roli. Jemné lechtání (knismesis) je reakce, kterou tělo má na lehký dotek pírka nebo lezoucího mravence. Nevyvolává ani tak smích, jako spíš husí kůži a okamžitou potřebu se podrbat. Jde o prastarý obranný mechanismus, který nás chrání před lezoucím hmyzem a parazity.
Intenzivní lechtání (gargalesis) je to, co děláme z legrace: útok na citlivé zóny (podpaží, žebra, kolena), který v nás vyvolává hlasitý smích. Už Charles Darwin v roce 1872 upozorňoval, že k tomuto hlasitému smíchu potřebujeme bezpečný sociální kontext.
Čtěte také: Desítky lidí zemřely žízní, na Sahaře se jim porouchalo auto. Přežili jen dva cestující
Pokud vás totiž začne lechtat cizí člověk, hypothalamus (který spouští adrenalinovou reakci) vyhodnotí situaci jako ohrožení a místo smíchu nastoupí někdy i strach. Jedna z moderních teorií dokonce tvrdí, že tenhle reflex vzniknul u primátů (včetně lidí) jako bezpečný bojový trénink v dětství. Hra rodičů s dětmi nás totiž podvědomě učí chránit si nejzranitelnější místa na těle a rozvíjet bleskové reflexy.
Jak oklamat vlastní mozek?
Že je klíčem k lechtání skutečně moment překvapení a časová shoda, dokázal unikátní experiment s mechanickým lechtacím strojem. Když dobrovolníci hýbali pákou, která ve stejnou setinu vteřiny lechtala jejich druhou dlaň, mozek vjem zablokoval.
Stačilo ale, aby inženýři do přístroje naprogramovali umělé zpoždění 100 až 300 milisekund, a dobrovolníci se začali smát a kroutit. Dotek totiž nepřišel v očekávaný moment a mozek ho vyhodnotil jako cizí podnět. Takže je to jednoduché, pokud se chcete lechtat sami, potřebujete na to robota, který vás dokáže překvapit.
Zdroj: The Telegraph, Cleveland Clinic, Neuroreport
Video, které jste mohli minout: Obrněný cvrček či zářící pavouk. Vědecká expedice objevila v Angole neuvěřitelné druhy zvířat
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
