Záhada hrobu, v němž se objímají dvě ženské kostry, nedá polským archeologům spát
Polští archeologové objevili u stěn katedrály v Opolí dvojhrob ze 13. století. Byly v něm dvě dospělé kostry v těsném, intimním objetí, takže automaticky předpokládali, že jde o manželský pár. Šeredně se ale spletli a teď před nimi leží velká záhada.
Poloha těl neukazovala nic, co by zrovna tenhle hrob odlišovalo od desítek dalších manželských nebo příbuzenských dvojhrobů. Jeden člověk ležel klasicky na zádech, druhý byl otočený na bok a paži měl položenou pod hlavou svého společníka. Jenže nejnovější analýza starověké DNA přinesla šokující zvrat.
Experti zjistili, že v hrobě ležely dvě dospělé ženy, které navíc ani nebyly geneticky příbuzné. Jde o vůbec první vědecky potvrzený dvojitý pohřeb osob stejného pohlaví ve středověkém Polsku.
Kniha skartovaná na miliony kousků
Vědci z laboratoří Kielské a Yaleovy univerzity museli při rekonstrukci poškozeného genetického kódu postupovat s extrémní opatrností. Celý proces přirovnali ke skládání obsahu knihy, kterou někdo skartoval na miliony drobných kousků. Výsledkem si jsou ale jistí. Okamžitě se tak rozpoutala debata o tom, co tyto ženy k sobě v tehdejší silně náboženské společnosti poutalo.
Středověké právo a církevní dogmata tehdy samozřejmě partnerské svazky osob stejného pohlaví tvrdě potíraly a často je trestaly popravou. Antropologové proto okamžitě vyloučili možnost, že by ženy byly pohřbeny jako přiznané milenky – v takovém případě by se jim totiž nikdy nedostalo výsady spočinout na tak prestižním místě. Hrob se nacházel v těsné blízkosti zdí katedrály Povýšení svatého Kříže, což byla zóna vyhrazená pro panovníky, církevní hodnostáře a nejvýznamnější místní elity.
A archeologové nenašli ani jakékoli důkazy protiupířích rituálů, které tehdejší společnost aplikovala na lidi vyčleněné na okraj společnosti, anebo pro ty, o kterých si mysleli, že by se mohli z hrobu vrátit. Takové většinou pohřbívali v izolaci, mimo posvěcenou půdu, často bez hlavy, a ještě pro jistotu zatížené kameny. Tyhle dvě ženy však komunita očividně uložila s úctou.
Koncept fiktivního příbuzenství
Podle biologické antropoložky Agaty Cieślikové z polského Institutu imunologie a experimentální terapie Ludwika Hirszfelda se vysvětlení pravděpodobně skrývá v tehdejších sociálních strukturách. „Lidi v této době mohlo silně spojit náboženství, sdílená domácnost, společné hospodaření nebo práce, což v antropologii označujeme jako fiktivní příbuzenství. Tyhle společensky uznávané vazby fungovaly v každodenním životě velmi podobně jako skutečné rodinné vazby a mohly se pak přirozeně odrážet i v tehdejších pohřebních rituálech,“ myslí si.
Vykopávky v Opolí, které probíhaly mezi lety 2022 a 2025, kromě tohoto neobvyklého hrobu vydaly velké množství mincí, šperků, zvířecích kostí a fragmentů keramiky. Všechny artefakty teď odborníci zkoumají, aby mohli detailně rekonstruovat každodenní život a historickou podobu středověkého města.
Zdroj: AOL, Independent.co.uk, Archaeological Science Reports
Video, které jste mohli minout: Proč a jak zanikla mayská města? Hororový příběh je plný dětských obětí a otrávené vody