Ostrov, kde je pohřbeno 120 tisíc tun radioaktivního odpadu, je časovanou bombou. Viníci od něj dávají ruce pryč

Součástí Marshallových ostrovů je atol Bikini, nádherný korálový útes, který si Spojené státy americké po druhé světové válce vybraly jako dostatečně odlehlé místo vhodné pro testování těch nejničivějších zbraní. Mezi roky 1946 a 1958 v téhle pohádkové lokalitě provedly v rámci operace Crossroads 23 jaderných testů. Další desítky detonací otřásaly atolem Enewetak (Eniwetok), kde v roce 1952 Američané provedli test první vodíkové pumy, po níž jeden z ostrovů úplně zmizel v oceánu.

Černobyl

Černobyl krutě pozabíjel tisíce lidí. Podívejte se, jak likvidátoři ručně čistili jadernou elektrárnu

Díra po kaktusu

Právě v těchto dnech uplyne 68 let od momentu, kdy na ostrově Runit v korálovém útesu Enewetak v rámci operace Hardtack I odpálili 18kilotunovou bombu známou jako Cactus. Část ostrova se prakticky vypařila a zbyl tu kráter s průměrem přes 100 metrů a hloubkou 9 metrů.

Radioaktivní materiál se po ambiciózních zkouškách válel po celém souostroví, a když se koncem 70. let Američané pustili do dekontaminace oblasti, čtyřem tisícovkám vojáků i civilistů trvalo tři roky, než všechno posbírali. A kam s tím?

Přečtěte si také: Semipalatinský jaderný polygon: U místa, kde bylo odpáleno 456 jaderných bomb, byste žít nechtěli

Původní plán zněl dopravit všechno do USA, případně odpad uložit v odolných schránkách z oceli. Kvůli neochotě Kongresu financovat nákladný projekt ovšem přišlo rozhodnutí nechat radioaktivní materiál tady a zabezpečit ho betonem. Vojáci navozili 120 tisíc tun nebezpečného odpadu do kráteru na ostrově Runit, smíchali ho s cementem a schovali pod půl metru silný betonový poklop. Jenže zespodu žádné krytí nebylo. Hrobka, jak se bizarní stavbě začalo říkat, stojí na korálovém podloží a do úložiště a ven proudí voda. Od začátku bylo jasné, že jde o dočasné řešení, vojáci už se sem ovšem nevrátili a dóm neopravili.

Války

Tajná americká základna v Grónsku byla epickým selháním. Zůstal po ní jen radioaktivní odpad, Moskvu nevyděsila

Plutonium uniká

„Leta jsme věděli, že dóm prosakuje,“ řekl v roce 2020 expert na radioaktivitu Ken Buesseler. „Při terénních pracích v roce 2015 jsme brali vzorky podzemní vody a viděli jsme, že se voda z laguny pod dómem mísí s uskladněným materiálem. Bylo ale zřejmé, že se do laguny dostává jen malé množství radioaktivity.“ Konkrétně to znamenalo jedno procento plutonia z jeho celkového objemu v Hrobce. Hodnoty radioaktivity na atolu Enewetak byly v té době nižší než v newyorském Central Parku. Buesseler nicméně zmínil riziko, že se situace může zhoršovat.

„Dokud plutonium zůstane pod kopulí, nebude pro Tichý oceán představovat nový velký zdroj radiace. Hodně však záleží na budoucím vzestupu mořské hladiny a na tom, jak bouře a sezónní přílivy ovlivní tok vody do kopule a z ní,“ konstatoval tehdy.

Historie

Amerika se několikrát málem odpálila atomovou bombou. Nad výčtem nebezpečných nehod zůstává rozum stát

Úřady to neřeší

Černé scénáře se naplnily. Bouře jsou silnější, moře stoupá, ostrov se nachází dva metry pod hladinou, voda ohrožuje dóm erozí a může narušit jeho stabilitu. „Když ho v 70. letech stavěli, nevzali v úvahu vzestup hladiny. Při současném tempu bude celá kupole do konce století ponořená,“ varuje Buesseler. Predikce počítají s tím, že voda do roku 2100 vystoupá až o metr.

V posledních letech se na poklopu objevují praskliny. Vědci situaci monitorují, katastrofa ale reálně může nastat. Pro tři stovky lidí žijících jen pár kilometrů odsud, kteří čerpají vodu z laguny, by zvýšená radiace ve vodě a v půdě znamenala pohromu. Pro americké úřady ale tahle záležitost není prioritou, tvrdí, že bezprostřední zřícení kupole nehrozí. Podle ministerstva energetiky jsou trhliny v souladu se stárnoucím betonem a laguna už stejně obsahuje radioaktivní materiál.

„Pokud narazíte na kusy plutonia, mohou být extrémně nebezpečné,“ upozorňuje Ivana Nikolic-Hughes, docentka chemie z Kolumbijské univerzity, která se obává, že by uvnitř mohly být ještě zbytky nevybuchlého materiálu.

Životnost betonu se počítá jen na desítky let. Oproti tomu plutonium-239 je potenciální hrozbou 24 tisíc roků.

Zdroj: Vice, ABC

Video, které jste mohli minout: Nové záběry střelby při Trumpově galavečeři: Dokazují, že omyl je vyloučen, říká prokurátorka