Kousek od americké základny v Grónku došlo k jaderné havárii. V okolí je vítr o rychlosti 333 km/h a mrazy -50 °C
Měla to být překvapivá a tajná operace, která zvrátí poměr sil v Arktidě. V krátkém létě roku 1951 začala stavba americké letecké základny Thule na severozápadním pobřeží Grónska. Právě odsud měly startovat strategické bombardéry k letům do oblasti Severního pólu a případně proti Sovětskému svazu. Dnes základnu přejmenovanou na Pituffik provozují Vesmírné síly Spojených států amerických (USSF).
Podle tradičního označení nejsevernější země v dílech starořeckých a později římských kartografů (ultima Thule) pojmenoval tuto část největšího ostrova světa grónský mořeplavec a objevitel Knud Rasmussen, který zde v roce 1910 vybudoval misijní a obchodní stanici. Oblast kolem Thule skýtala možnost vybudovat přistávací dráhu pro letadla a lodím zároveň nabízela relativně kryté kotviště.
Operace Blue Jay
Američané se o Grónsko zajímali už během druhé světové války, po jejím skončení se spuštěním železné opony strategický význam ostrova ještě vzrostl. Na základě americko-dánské smlouvy z roku 1951 zde pak letectvo USA (USAF) začalo s budováním rozsáhlé základny pojmenované podle historické Rasmussenovy osady Thule. Tajná operace dostala kódové označení Blue Jay.
Rozsah prací byl přirovnáván ke stavbě Panamského průplavu. K výstavbě všech zařízení včetně nemocnice, ubikací a logistického zázemí pro provoz obřích letadel a pobyt až 6000 příslušníků vojenského personálu bylo na místo v rekordním čase za krátkého arktického léta nutné dopravit na 120 lodních nákladů materiálu (300 000 tun) a 13 000 dělníků. „Bylo to masivní a vše museli udělat na ledu,“ říká v dokumentu Války za polárním kruhem na Prima ZOOM historička vědy Kristine C. Harperová z univerzity v Kodani.
Přečtěte si také: Na velkém ostrově plném Vikingů nezbyl jediný živý člověk. Jejich zmizení je největší záhadou Grónska
Díky polárním dnům, kdy Slunce během letních měsíců nezapadá pod horizont a je viditelné 24 hodin denně, práce probíhaly nepřetržitě. Dělníci žili nejprve na lodích, později se přesunuli do nově vybudovaných ubikací. Kvůli stavbě základny dánská vláda nuceně přesídlila místní Inuity do Thule, v roce 1953 se pak kvůli stavbě radaru muselo 130 Inuitů znovu stěhovat, tentokrát do nově vybudované vesnice vzdálené 97 kilometrů na sever.
Existenci základny v Thule Američané přiznali v roce 1952, o rok později byla dokončena. Nicméně už v roce 1951 základnu náhodou objevil francouzský kulturní antropolog a geograf Jean Malaurie a jeho inuitský přítel Kutikitsoq, když se vraceli z cesty k severnímu geomagnetickému pólu.
Místo, kde mrzne a fouká
Umístění Thule poskytovalo strategickým silám USA výhodu, kladlo ale mimořádné nároky na lidi i techniku. Bombardéry musely být schopné startu a přistání při teplotách atakujících -50 °C, přiblížení po moři bylo po většinu roku obtížné, ne-li přímo nemožné. Zdejší kotviště je také základnou jediného remorkéru ve službách amerického letectva Northern Star, jehož úkolem je navigovat tankery a lodě se zásobami a varovat před plujícími ledovci.
Thule je zároveň místo, kde byla naměřena nejrychlejší zaznamenaná rychlost větru na hladině moře na světě. Došlo k tomu 8. března 1972, kdy byla bezprostředně před zničením přístroje naměřena rychlost 333 km/h.
Jaderná havárie
Provoz na letecké základně, která hostila množství různých typů letadel od bombardérů B-36 Peacemaker a B-47 Stratojet po létající tankery KC-97, narušila 21. ledna 1968 nehoda strategického bombardéru B-52 Stratofortress. Stroj na tajné misi se zřítil kousek od základny a začal hořet.
Náraz odpálil trhaviny v primárních jednotkách všech čtyř jaderných bomb na palubě, ale díky bezpečnostním mechanismům umístěným ve zbraních nedošlo k jaderným a termonukleárním reakcím. Požár nicméně způsobil rozsáhlé radioaktivní zamoření, na jehož odstranění pracovalo na 700 dánských civilistů a amerických vojáků – ti první bez odpovídajících ochranných pomůcek, což o desítky let později vedlo k žalobám a žádostem o odškodnění.
Mohlo by vás také zajímat: Od Vikingů k Trumpovi: Historický vývoj Grónska územní nároky Bílého domu zpochybňuje
V roce 2020 předalo letectvo základnu v Thule nově ustaveným Vesmírným silám Spojených států amerických, které ji v souladu s grónským názvem oblasti přejmenovaly na Vesmírnou základnu Pituffik. V současné době ji obsluhuje zhruba 150členný personál. Asfaltová přistávací dráha základny dlouhá 3047 metrů ročně obslouží zhruba 3000 letů.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
