Který had je nejjedovatější? Představujeme výběr nejvíc smrtících jedů a jejich nositelů

Taipan menší

Pokud bychom se řídili množstvím jedu, tedy toxicitou, mezi naprostou špičkou by byl taipan menší (Oxyuranus microlepidotus). Test LD50, při němž musí zemřít 50 % testovaných myší, ukázal, že stačí 0,01 mg jedu na usmrcení 1 kg váhy daného tvora. U myší tedy poměrově méně. Tento had mívá „v zásobě“ 44 mg jedu, což ve srovnání například s chřestýšem není mnoho.

Maximální dávka jedu naměřená u tohoto druhu byla 110 mg. Nenápadně hnědě zbarvený had se živí hlavně hlodavci, jakými jsou třeba krysa druhu Rattus villosissimus či myška jihoaustralská Pseudomys australis. Právě jeho specializace na teplokrevné savce mu v evolučním boji o život druhu dává do jedových váčků poměrně silnou zbraň. Stačí kousnout a pak počkat, dokud kořist nezemře. A i kdyby se do rány dostalo jedu málo, stejně to bude stačit.

Oblast rozšíření: Austrálie

Vlnožil

Netradiční jméno patří netradičnímu hadovi. Pravděpodobnost, že na něj šlápnete, je extrémně malá, žije totiž v moři. Jde o hada živorodého, kde se malí hádci z vajíček líhnou ještě v těle matky, která je vzápětí vypudí z těla. Na svou jedovatost neupozorňuje nápadným zbarvením, je hnědo-černě pruhovaný. Své latinské (Aipysurus duboisii) i anglické (Dubois´seasnake – Duboisův mořský had) jméno dostal po belgickém přírodovědci Charlesi Fredericu Duboisovi. Může dorůst až 150 cm, většinou však jeho délka nepřesáhne metr.

Oblast rozšíření: Západní pobřeží Austrálie, Timorské moře, Indický oceán.

Mamba černá

Mamba černá (Dendroaspis polylepis) není ve skutečnosti černá, ale temně šedá či hnědá. Její pojmenování odkazuje na černé zbarvení vnitřku úst a pověst jednoho z nejnebezpečnějších hadů zase na fakt, že se vyskytuje i v lidmi obydlených oblastech. Jakmile se proti vám vztyčí (podobně jako kobra), vězte, že jde o výhružné a zastrašovací chování a jste v přímém ohrožení života. Nejedná se o žádného drobečka, velikost dospělého kusu se pohybuje mezi dvěma až třemi metry, ale pokud se jí daří, dokáže překonat i čtyřmetrovou hranici. Její útok je bleskurychlý, stejně tak jako pohyb. Změřená rychlost pohybu byla 19 km za hodinu. Opravdu si myslíte, že byste jí utekli?

Oblast rozšíření: Střední a východní Afrika

Bungar proužkovaný

Spatřit bungara je vzhledem k jeho jedovatosti nejen vzrušující, ale i velmi estetický zážitek, neboť se jedná o skutečného krasavce. Bungarus fasciatus má nápadně žluto-černě proužkované tělo, živí se převážně hady a ještěrkami a je považován za neútočný druh. Pro jeho skutečně velkou toxicitu bývá označován za jednoho z nejnebezpečnějších jedovatých hadů indického subkontinentu, který obývá zhruba padesátka jedovatých plazů. Jeho jed je neurotoxický a dávka LD50 se pohybuje v rozmezí 2.4 mg/kg – 3.6 mg/kg. Maximální délka je kolem 2 metrů.

Oblast rozšíření: Jižní a jihovýchodní Asie včetně části Indie a Číny

Pakobra páskovaná

Jméno odkazuje na množství svislých pruhů. Jde o druh aktivní přes den, proto hrozí setkání s člověkem, naštěstí v obrovských australských rozlohách k němu nedochází příliš často. Ale když už k němu dojde a had zaútočí… „Toxicita surového jedu pakobry páskované pro myš, vyjádřená velikostí LD50, je 0,04 mg/kg pro i.p. podání a 0,18 mg/kg , resp. 0,12 mg/kg pro s.c. podání. Jedová žláza pakobry páskované obsahuje asi 35 mg suchého jedu. To je dávka, která je schopna zahubit téměř 10 tisíc myší nebo usmrtit tři osoby o váze 70 kg,“ píše na svém webu toxicology.cz prof. Jiří Patočka.

Druh Notechis scutatus se živí pestrou paletou tvorů, počínajíc obojživelníky přes ptáky až k malým savcům. Otrava u člověka často nastupuje do 5 minut. Projevuje se bolestmi hlavy, zvracením, snížením tlaku. Následně se zhorší vidění, oteče jazyk, svaly mohou pomalu vypovídat službu. To platí i pro svaly dýchací, takže hrozí zástava dechu. Zároveň může docházet k vnitřnímu krvácení včetně velmi nebezpečného krvácení do mozku. Záchranu života může zajistit specifické sérum. Pakobra dorůstá délky až 2,5 m.

Oblast rozšíření: Austrálie

Chřestýš diamantový

Zvuk chřestýše by neměl chybět v žádném pořádném westernu odehrávajícím se na americko-mexické hranici. Zvuk je to velmi výrazný a velmi varovný. Šedavým až žlutým zbarvením zapadá chřestýš do písčité krajiny, na hřbetě je ozdobený světlou kresbou v podobě mřížky či několika řad kosočtverců. Crotalus adamanteus loví obojživelníky i ptáky. Délka největších exemplářů se blíží dvěma metrům, průměrná váha je mezi 2–3 kg. K úkrytu využívá nory vyhrabané želvami či hlodavci. Na rozdíl od mnoha jiných hadů je vynikajícím plavcem. Při útoku dokáže zasáhnout kořist až do jedné třetiny délky tím, že vymrští tělo původně stočené do esovitých záhybů. Není pravdou, že před útokem chřestí, naopak se snaží kořist nevyplašit.

Oblast rozšíření: Jihovýchod USA a Mexiko

Kobra královská

Kobra královská (Ophiophagus hannah) bývá označovaná jako nejdelší jedovatý had. Vešla ve všeobecnou známost nejen pro svou velikost, ale i díky výhružnému postoji s roztaženým krčním límcem. Popularitu bezesporu podpořila legenda o tom, kterak Kleopatra zvolila kobru jako nástroj své sebevraždy. Její latinské jméno Ophiophagus znamená požírač hadů, což přesně vystihuje její potravní preference. Nevyhýbá se však ani lovu ptáků či ještěrek. Do blízkosti lidských obydlí se dostává právě při lovu své oblíbené kořisti, která u lidí hledá jinou potravu – hlodavce. Díky její velikosti je i pro člověka zajímavým soustem. Kobry královské se loví nejen pro „potřeby“ fakírů, ale i na maso. K výrobě „léčivých“ likérů jsou odchytávána zejména mláďata. Má poměrně velkou produkci jedu, ale nepatří mezi útočné hady.

Oblast rozšíření: Indie, Malajsie, Filipíny a Indonésie.

Vodnář Peronův

Vodním hadem jsme začínali, vodním hadem náš výběr uzavřeme. Vodnář Peronův (Hydrophis peronii) patří mezi prudce jedovaté druhy a není pojmenován na počest argentinského politika Juana Perona, ale upomíná na francouzského přírodovědce jménem François Pérona. Jeho neurotoxický jed zabíjí nejen ryby, ale i teplokrevné obratlovce. Dorůstá do 130 cm, ale průměrní jedinci jsou dlouzí kolem metru. Vodnímu způsobu života odpovídá nejen zploštělý „pádlovitý“ ocas, ale i uzavíratelné nozdry. Jedná se o živorodý druh, jehož březost trvá 6–7 měsíců. Ačkoli je jeho jed velmi silný a mimo jiné napadá buňky srdečního svalu, nebyla zatím zaznamenána smrt člověka prokazatelně způsobená kousnutím tohoto druhu.

Oblast rozšíření: Západ tropické části Tichého oceánu

Zdroj: Toxicology.cz / Encyclopedia Britannica / Discover Wildlife / Live Science