Platí Benešovy dekrety i dnes? Osud Němců a Maďarů se řeší jen v několika z nich
Téma Benešových dekretů má zázračnou schopnost objevit se jednou za několik let jako strašák v poli a zase v tichosti zmizet. Pojí se s nimi obava, že se potomci tří milionů po válce odsunutých Němců a Maďarů vrátí a budou žádat zabavený majetek. Jak vlastně Benešovy dekrety vznikly a co v nich najdeme?
V pořadí druhý prezident samostatného Československa Edvard Beneš po Mnichovské dohodě a odchodu do Londýna dosáhl v roce 1940 uznání své exilové vlády jako zástupce československého zahraničního odboje. Za normálních okolností by tato vláda připravovala zákony, které by poté projednal parlament. To ale v době války nebylo možné – první poválečné Prozatímní Národní shromáždění se sešlo dokonce až v říjnu 1945.
Beneš a desítky podpisů
Samotný pojem „Benešovy dekrety“ je částečně zavádějící. Jde sice o dekrety prezidenta republiky, on sám ale zdaleka nebyl jejich autorem. Beneš dekrety vydával na základě návrhu vlády a po projednání Státní radou, což byl poradní orgán exilové vlády. Pravdou je, že Edvard Beneš dekrety podepisoval. Aby ale mohly vstoupit v platnost, museli je zároveň spolupodepsat i předseda vlády a příslušný ministr. Ten pak zodpovídal za jejich provedení.
Mnohé z dekretů vydaných v roce 1945 podepsali vlastní rukou i další členové vlády. Například pod dekretem 5/1945 Sb. z 19. května 1945, v němž se mimo jiné řeší zabavení (národní správa) majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů, najdeme spolu s Benešovým celkem 24 podpisů včetně podpisu Klementa Gottwalda, který byl v té době náměstkem předsedy vlády a předsedou Národní fronty.
Přečtěte si také: Mnichovská dohoda nebyla první zradou. Spojenci Československo obětovali už o 13 let dříve
Dekrety o všem možném
Existuje celkem 143 dekretů, z nichž bylo jen 44 vydáno v zahraničí. Drtivá většina takzvaných Benešových dekretů spatřila světlo světa až po březnu 1945 na již osvobozeném území Československa.
Většina z nich řešila chod exilové vlády, později pak denacifikaci, obnovu ekonomiky, znárodnění těžkého průmyslu a bank, ale i běžné fungování státu. Dekrety tak zaváděly středoevropský čas nebo zřizovaly nové školy, nařizovaly brannou a pracovní povinnost nebo obnovovaly měnu.
Ani slovo o odsunu
Z desítek vydaných takzvaných Benešových dekretů se zřejmě nejdiskutovanější skupina zabývala konfiskací majetku etnických Němců a Maďarů a jejich budoucím postavením. Právě na ně se téma Benešových dekretů s oblibou nesprávně zužuje. Přitom se jedná maximálně o šest dekretů.
Tyto mimo jiné zařadily Němce a Maďary mezi „státně nespolehlivé osoby“. Za osoby národnosti německé nebo maďarské pak považovaly každého, kdo se „při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 přihlásil k německé nebo maďarské národnosti“. Zásadní význam pro další osud Němců a Maďarů pak měl dekret 33/1945 Sb. ze 2. srpna 1945, který příslušníkům těchto národností odebíral československé občanství, pokud během šesti měsíců neprokázali, že zůstali věrni Československé republice.
Tato ustanovení předpokládala kolektivní neloajalitu Němců a Maďarů a s příslušnými závěry Postupimské konference (skončila 2. srpna 1945) schvalujícími masové přesuny zejména německého obyvatelstva z osvobozených území celé Evropy otevřela cestu k nucenému vysídlení až 3 milionů Němců a 70-90 tisíc Maďarů z území Československa. O samotném vysídlení, které probíhalo až do roku 1951, přitom v Benešových dekretech nenajdeme ani slovo.
Dekrety jsou platné
Dekrety prezidenta republiky byly dodatečně Ústavním zákonem ze dne 28. března 1946 č. 57/1946 Sb. schváleny a prohlášeny za zákony. Po svém vydání ale byla řada Benešových dekretů měněna nebo rušena, takže v současné době je součástí právního řádu České republiky a Slovenské republiky pouze devět dekretů vydaných v zahraničí a 48 dekretů vydaných už na území Československa.
Legalitu a legitimitu dekretů potvrdil Ústavní soud ČR ve svém nálezu z roku 1995 s tím, že jimi nastolené změny zůstávají zachovány. Zkoumat, jestli zůstávají platnou součástí českého právního řádu, soud odmítl, protože dekrety jsou už právně neúčinné. To znamená, že se dnes podle nich nesmí rozhodovat.
Sudetští Němci ustoupili
Zrušení Benešových dekretů mělo v minulosti ve svém programu Sudetoněmecké krajanské sdružení známé také jako Sudetoněmecký landsmanšaft. Největší z německých vysídleneckých spolků ale po roce 2015 postupně upravil své stanovy, když z nich formulace o právním nároku na domovinu a její znovuzískání stejně jako požadavky na navrácení zkonfiskovaného majetku vypustil.
Mohlo by vás také zajímat: Sněmovna odsoudila sjezd sudetských Němců v Brně. Posselt to označil za frašku
Na úrovni vlád se situace vyjasnila mnohem dříve. „V roce 1997 se Česká republika a Spolková republika Německo v Česko-německé deklaraci dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti,“ komentoval Úřad vlády ČR stav, který platí už téměř tři desetiletí.
Video, které jste mohli minout: S okupanty jsme bojovali na dvou místech, řadu „neposlušných“ velitelů Němci nakonec popravili
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
