Postupimská konference rozdělila Evropu. Stalinovi se rychlá německá demokracie nehodila

Jedním z hlavních bodů Postupimské konference, která se konala na zámku Cecilienhof nedaleko Postupimi od 17. července až do 2. srpna 1945, byla poválečná obnova Německa. Ovšem už během války se ukazovaly první rozpory mezi válečnými spojenci. Pocítilo to i Československo, kdy Prahu nemohla osvobodit americká armáda, která to k ní měla blíž než sovětská vojska.

Bylo potřeba stanovit jasné hranice, které Německo během války změnilo. Rakousko nezůstalo na Německu závislé a stalo se samostatným státem, Československo zase přišlo o Podkarpatskou Rus, která připadla sovětské Ukrajině. Mluvilo se i o odsunu Němců. Včetně těch, kteří bydleli v československém pohraničí.

Jak ukazuje i dokument Váleční špioni 29. 4. v 15:10 na Prima ZOOM, Západ chtěl co nejrychlejší obnovu Německa a směřování k mírovému demokratickému režimu. Stalin ovšem viděl v poraženém Německu možný zdroj nerostných surovin i vědeckého potenciálu pro Sovětský svaz. K tomu se využívaly válečné reparace, které Německo muselo po dlouhá léta splácet.

Okupační zóny

Život v okupačních zónách tak, jak byly během Postupimské konference přiděleny jednotlivým vítězným mocnostem, se ubíral různým směrem a různou rychlostí. Nakonec proces vedl k dvěma nově vytvořeným zemím: západní zóny se sloučily v Německou spolkovou republiku a ze sovětské části vznikla Německá demokratická republika. Dnes už jsou Němci opět v jednom státě, ale místně je stále ještě poznat původně rozdílný životní standard.

Zdroj: Paměť národa