Kdy lidé poletí k Saturnu? Vědci spočítali přesný rok, nikdo z nás se ho nedožije
Je to jen pár týdnů od chvíle, kdy člověk poprvé nakouknul za Měsíc, naší planetě nejbližší vesmírné těleso. Takže se zdá trošku předčasné řešit misi k planetě, která je od nás vzdálená zhruba 1,54 miliard kilometrů. Ale už se pořádá konference, která plánuje vyslání lidské posádky k Saturnově měsíci Titanu. A podle organizátorů to vůbec není předčasné.
Předně je potřeba zmínit, že na Saturnu asi nikdy nepřistaneme. Není totiž na čem přistát. Saturn je tvořený převážně plyny, které přecházejí do kapaliny. V jeho atmosféře navíc vanou silné větry a působí velký tlak. Větší smysl dává pokusit se dostat k některému z jeho měsíců. Podle posledních dat NASA jich má Saturn přesně 274, z toho 128 objevili astronauti teprve loni. Některé jsou příliš malé a přistání by byl velký risk. Vědci vytipovali dva, které jsou z hlediska dalšího zkoumání nejzajímavější.
Saturnovy měsíce vhodné pro lidi
Enceladus je malý, měří jen asi 500 kilometrů. Odráží sluneční světlo nejvíc ze všech těles ve vesmíru. Kvůli tomu je jeho povrchová teplota extrémně nízká, kolem mínus 200 stupňů Celsia. Nemusí být ale tak chladný, jak se zdá. Snímky z lodi Voyager z roku 1980 ukázaly, že jeho povrch je místy nečekaně hladký, někde jsou však krátery o průměru až 35 km, což znamená, že tam v nedávné době probíhalo něco geologicky významného.
Klíčové je, že pod silnou vrstvou ledu na povrchu se skrývá oceán. Agentury NASA, ESA a ASI společně vyslaly k Saturnu sondu Cassini, která v jeho systému obíhala 13 let a během té doby zjistila, že z povrchu Enceladu tryskají do prostoru ledové částice a plyn rychlostí přibližně 400 metrů za sekundu. Část vystřelovaného materiálu padá zpět na povrch měsíce jako sníh, což pomáhá tomu, že je stále zářivě bílý. Vědci ze vzorků zjistili, že Enceladus disponuje řadou chemických složek potřebných pro život. Měl by tam být oxid uhličitý, metan, možná trochu amoniaku, oxid uhelnatý nebo dusík, soli a oxid křemičitý. Hustota organických materiálů v oblaku byla asi 20krát vyšší, než se předpokládalo. Pravděpodobně se tam nacházejí hydrotermální průduchy, které uvolňují do oceánu horkou vodu bohatou na minerály. Erupce jsou nejspíš nepřetržité.
Přečtěte si také: Záhada Saturnových prstenců je vyřešena? Jejich vznik dostal pořádně dramatické vysvětlení
Druhým adeptem na bližší kontakt je největší měsíc Titan. Respektive je na prvním místě. Jako jediný měsíc v naší sluneční soustavě má vlastní atmosféru, kterou z většiny tvoří dusík. Protože chybí kyslík, museli byste tady mít dýchací přístroj a taky něco na ohřátí, je tu mínus 179 stupňů Celsia. Zato není potřeba mít tlakový skafandr jako na Měsíci nebo na Marsu. Gravitace je o něco vyšší než na našem Měsíci. Neví se zatím o jiném vesmírném tělese, kromě Země, kterému na povrchu proudí kapaliny. Titan má mraky, déšť, řeky, jezera a moře, sice ne z vody, ale z kapalných uhlovodíků jako metan a etan. Sonda Huygens, kterou sem v roce 2005 vypustila Cassini, naměřila rádiové signály, které naznačovaly přítomnost oceánu v hloubce 55 až 80 kilometrů pod povrchem. Titan je tedy potenciálně obyvatelný. Žádné důkazy o tamějším životě ovšem zatím nemáme.
Titánská konference
Letos 11. a 12. června se koná v Southwest Research Institute v Boulderu v americkém Coloradu konference Humans to Titan Summit (Summit lidí k Titanu), která představí vědecké cíle a koncepty lidských misí k Titanu. „Není předčasné o tom začít přemýšlet,“ říká Amanda Hendrix, ředitelka Planetárního vědeckého výzkumného institutu v Tucsonu a prezidentka skupiny Explore Titan, která setkání pořádá. „Myšlenkou summitu je spojit lidi z různých komunit – inženýry, vědce, zástupce průmyslu, akademickou obec a odborníky na robotické a pilotované vesmírné lety. Vedeme základní rozhovory o tom, jaké předběžné mise potřebujeme, abychom se dostali k Titanu nakonec i s lidmi.“ Po poslední lidské výpravě na Měsíc v roce 1972 přišla dlouhá pauza, kterou ukončila až letošní mise Artemis II. „Nyní jsme, doufejme, zpět na správné cestě, jak dostat lidi na Měsíc a NASA hovoří o Marsu jako další destinaci, kam se člověk vypraví,“ podotýká Amanda Hendrix.
Saturnův měsíc Titan už měl návštěvníka ze Země, zmíněnou sondu Huygens. Na Titanu přistála 14. ledna 2005, posílala z jeho povrchu data po dobu 72 minut a drží dosavadní rekord v nejvzdálenějším přistání od Země.
Další na řadě je robotická mise NASA s oktokoptérou Dragonfly, která má na šest let trvající cestu k Titanu vyrazit v roce 2028. Po přistání čekají Dragonfly tři roky práce při průzkumu různých lokalit. Podle Amandy Hendrix není nereálné dostat nakonec na Titan lidi a pokusit se tam žít. „Chceme summitem povzbudit komunitu k zamyšlení nad tím, co je potřeba udělat a jaké jsou možnosti. A zasít semínko toho, že je to reálná možnost.“
Plán cesty
A kdy se tam vypravíme? Mezinárodní tým badatelů to před pár lety spočítal. Je to tedy jen teorie, ale nabízí konkrétní představu o tom, jak se bude výzkum vesmíru vyvíjet v následujících desetiletích. Vycházeli z dosavadních pokroků lidstva na tomto poli a zohledňovali, jak daleko se ve vesmíru dostalo a kolik let mezitím uplynulo. Brali v úvahu rozpočet NASA a technologický pokrok. Vyšlo jim, že člověk přistane na Marsu v roce 2038, ovšem vzhledem k tomu, že vesmírný program mívá zpoždění, jako pozdější variantu nabídli rok 2048. Pásu asteroidů by člověk mohl dosáhnout v roce 2073, Jupiterova systému v roce 2103 a Saturnova v roce 2132.
Zdroj: Universe Today, Space
Video, které jste mohli minout: Technologie, která nemá obdoby. Let k Měsíci je jen začátek, popisuje expert plány mise Artemis
Alena Gurin Stará
redaktorka FTV Prima, COOL & ZOOM
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
