Adolf Hitler na ženách nesnášel make-up. Němkám ho zakazoval, jedna žena ho ale neposlechla

Podle historičky Irene Günther, autorky knihy Nazi Chic, byla ideálem německé ženy už před válkou silná, opálená, zdravá a plodná venkovanka, která může dát Říši hodně árijských dětí. Vlasy (nebarvené!) nosí stažené do copu nebo drdolu. Má být přirozeně krásná, takže nepotřebuje rtěnku ani umělé řasy. Obejde by se i bez vysokých podpatků, hedvábných punčoch a cigaret, nedoporučovalo se ani nosit kalhoty. To všechno příslušelo jen zkaženým paničkám z měst, promiskuitním herečkám z Hollywoodu a Francie nebo „rasově méněcenným“ ženám, které jsou sobecké a myslí na svůj vzhled, místo aby se staraly o rodinu. Propaganda psala o tom, že židovky se zdobí a pudrují, ale doma mají nepořádek.

Přečtěte si také: Eva Braunová toužila po moci. O sebevraždu se nepokusila až v bunkru s Hitlerem

Heinrich Himmler zakázal ženám, které se účastnily programu Lebensborn na obnovu árijské rasy, používat rtěnku, lakovat si nehty nebo si holit obočí. SS Obergruppenführer Friedrich Jeckeln v roce 1937 napsal, že pro dobré zdraví je hod oštěpem nebo skok o tyči cennější než rtěnka. Sport ano, ale žádné hubnutí, aby měla žena sílu na plození dětí. A když už měla nějaká Němka potřebu se malovat, ať aspoň používá rtěnky německé výroby. Byl to jen další způsob, jakým se nacisté pokoušeli kontrolovat životy lidí.

Adolf Hitler

Hitlerovi výrazně pomohly k moci vlivné ženy. Jedna z nich mu v poslední vteřině zabránila v sebevraždě

Privilegium milenky

Pro jednu ženu v Říši pravidla ale neplatila. Eva Braunová, Hitlerova milenka, byla známá parádnice. Několikrát za den se převlékala a make-upu se odmítala vzdát. Až do konce svého života si užívala módní výstřelky, kožešiny, parfémy a rtěnky – ale ne německé výroby. Ty ukradené v okupované Francii. Hitler sice nad jejími nákupy brblal, ale platil. Občas si neodpustil narážky. Autorka biografie Evy Braunové, Nerin E. Gun, zaznamenala, že Hitler například před svou milenkou velebil vévodkyni z Windsoru, která měla při setkání s ním jednoduché šperky a jemné líčení. Eva si z toho ale nic nedělala a líčila se stejně výrazně jako dřív, bez ohledu na politiku i ekonomickou situaci země.

„Německé ženy žijí bez krásy. Potěšení je pro německou ženu prakticky neznámé. Příděl oblečení a téměř úplná absence kosmetiky a toaletních potřeb jí znemožňují vypadat atraktivně. Za jeden rok si může koupit jedny náhradní šaty nebo sadu podřadného spodního prádla, ale ne obojí. Může si koupit šest párů punčoch, pokud je sežene. Aby si koupila obyčejný kabát, musí obětovat šaty i punčochy. Dokonce potřebuje zvláštní povolení na koupi plstěného klobouku nebo páru bot, a to je téměř nemožné získat. Může si koupit pudr, ale rtěnka, lak na nehty a parfémy prakticky zmizely, protože kořist z Francie a nížin je vyčerpána,“ píše válečný korespondent v roce 1942 v americkém tisku po návratu z Německa.

Adolf Hitler

Paní Hitlerová: Eva Braunová čekala 14 let, aby se na jediný den stala manželkou vůdce třetí říše

Barva vítězství

A jak to vypadalo u Spojenců? Ti taky řešili finanční tíseň a nedostatek materiálu, postavili se k tomu ale jinak. Kvůli armádní spotřebě nylonu a gumy se musela omezit výroba punčoch a podvazků. Kosmetika ovšem ženám zůstala. Byla relativně levná a dostupná, takže se v její výrobě pokračovalo. Prodejci se museli adaptovat na nové podmínky, a když nemohli na rtěnky používat kovové obaly, které byly potřeba ve válečném průmyslu, začali balit rtěnky do plastu nebo papíru. Válku využívali v reklamách, které zobrazovaly hrdinky ‒ sestru Červeného kříže nebo pilotku ‒ se správným odstínem rtěnky na rtech. V té době vznikly speciálně pro ženy v uniformách odstíny jako Victory Red, Montezuma Red nebo Auxiliary Red. Článek z roku 1941 popisoval britské ženy sloužící na pohotovosti, které si vždy najdou chviličku, aby si nalíčily rty, i když okolo padají bomby.

V roce 1943 nakreslil J. Howard Miller plakát s heslem „We can do it!“ (My to zvládneme!) s dívkou, které se později začalo říkat Rosie the Riveter, jako povzbuzení pro všechny pracující ženy. Rtěnka se považovala za prostředek k seberealizaci, rychlý nástroj, jak zahnat smutek a zvednout si sebevědomí. Rudá rtěnka byla už od počátků 20. století symbolem boje za emancipaci. Nosily ji feministky a rebelky. Když pak za druhé světové války ženy v továrnách musely ukázat, co v nich je, dodávala jim rtěnka sílu a víru. Stala se také znakem vlastenectví. A jakmile se rozneslo, že Vůdce nesnáší make-up a nacisté německým ženám zakazují se líčit, byl to důvod navíc na make-up nezapomenout.

Zdroj: WNYC, History with Amy

Video, které jste mohli minout: Hořký Den vítězství: Putin uvízl v pasti. Pomalá katastrofa se mu může vymstít, píší The Times