Záhada Saturnových prstenců je vyřešena? Jejich vznik dostal pořádně dramatické vysvětlení
Díky svým prstencům patří Saturn k nejfotografovanějším planetám Sluneční soustavy. Vědci mu ale rozumí jen částečně. Odhalit se jim nedařilo hlavně důvod, proč je jeho osa tak nakloněná a proč se od něj jeho největší měsíc Titan tak rychle vzdaluje. Nový výzkum ale vysvětlení nabídnul… a pěkně dramatické.
Když sonda Cassini mezi lety 2004 a 2017 zkoumala Saturn a jeho měsíce, pořídila data, která přinesla spíš další otázky než odpovědi. Ukázalo se například, že Titan se od planety vzdaluje tempem asi 11 centimetrů ročně – daleko rychleji, než se čekalo. Odborníci se taky museli smířit s faktem, že jim něco uniká, co se náklonu Saturnu týče. Dnes je to 26,7 stupně, což je odchylka, kterou rozhodně nemůžou vysvětlit jen gravitačním působením Neptunu.
V roce 2022 se zdálo, že se záhada Saturnova náklonu konečně vyřeší. Astronomové navrhli existenci zaniklého měsíce přezdívaného Chrysalis. Ten měl po miliardy let udržovat Saturn v gravitační rezonanci s Neptunem, než se asi před 160 miliony let přiblížil příliš blízko k planetě, rozpadl se a vytvořil prstence. Jenže nová studie publikovaná v The Planetary Science Journal s tímhle scénářem nekoresponduje.
Další měsíc?
Podle Matiji Ćuka z institutu SETI totiž nešlo jen o těleso, které se rozpadlo v blízkosti planety. „Mám za to, že před zhruba půl miliardou let existoval další měsíc, který se srazil s Titanem a stal se jeho součástí,“ vysvětluje.
Události tak mohly vypadat úplně jinak: Před asi 500 miliony let obíhal kolem Saturnu měsíc, jen o něco menší než samotný Titan. Tento objekt se nakonec střetl s předchůdcem dnešního Titanu. Část hmoty splynula s Titanem, část mohla dát vzniknout dnešnímu Hyperionu, který je nápadně nepravidelný a chaoticky rotuje.
Právě přítomnost tohoto hypotetického měsíce by podle autorů udržovala Saturn v přesné rezonanci s oběžnou dynamikou Neptunu. „Právě teď se Saturn kolébá příliš rychle. Když se ale vrátíme o několik stovek milionů let zpět, kolébání bylo těsně pod hodnotou potřebnou k rezonanci s Neptunem. Přidání dalšího měsíce by to přesně dorovnalo. A to vysvětluje všechno,“ říká Ćuk.
Za důkaz, že jeho teorie je pravdivá, by se dalo považovat, že studie naznačují stáří povrchu Titanu jen kolem 300 milionů let. Relativně mladý povrch bez mnoha impaktních kráterů by s dávnou kolizí dobře ladil. Definitivní odpověď možná přinese mise Dragonfly, která počítá s průzkumem povrchu Titanu s pomocí dronu o velikosti auta. Realizovat by se měla už v roce 2034.
Zdroj: NASA, CNN, Cornell University, Geophysical Research Letters, Science.nasa.gov
Video, které jste mohli minout: Banánová apokalypsa na obzoru? Houba může znamenat konec pro nejpopulárnější ovoce
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
