Krátká historie korunovačních klenotů: Britové je našli za rohem ve zlatnictví

Britské korunovační klenoty

Součástí britských korunovačních klenotů je hned několik korun (především Koruna sv. Eduarda a Imperiální koruna), žezlo s mečem a žezlo s holubicí, dále jablko, pět mečů, prsten, ostruhy a také části korunovačního oděvu – přehoz bez rukávů zvaný colobium sindonis, liturgické roucho dalmatika, královský plášť a také „náramek moudrosti“ armil.

Většina původních anglosaských korunovačních klenotů a předmětů se ztratila na počátku 13. století, ale byly vyrobeny nové. Roku 1303 byly nové klenoty uloupeny a naštěstí krátce poté objeveny ve zlatnickém krámku v Londýně. Od téhož roku jsou uloženy v londýnském Toweru.

Tím ale jejich anabáze zdaleka neskončila. Klenoty se staly předmětem pomsty republikánských rebelů a v roce 1649 byly většinou roztaveny. V roce 1660 byly korunovační klenoty znovu nahrazeny, z původní sady se ale podařilo najít jen tři meče a jednu lžíci… A jaká je dnešní hodnota celé této sady? Podle britských médií se cena odhaduje na 3–5 miliard britských liber.

Polské korunovační klenoty

Podobně dramatický osud potkal polské korunovační klenoty pojmenované po polovičním Přemyslovci (po matce Doubravce) a prvním polském králi Boleslavu Chrabrém (967–1025). Jenže předmětnou korunu, žezlo a jablko ve skutečnosti nechal zhotovit až ve 14. století poslední Piastovec Kazimír Velký. Klenoty byly uložené na krakovském hradu Wawel, odkud je v roce 1795 odvezli vítězní Prusové do Berlína. Aby pokořené Polsko zbavili jeho symbolů státnosti, nechali v roce 1811 klenoty roztavit na mince. Přesná kopie korunovačních klenotů byla vyrobena v roce 2003.

Uherské korunovační klenoty

Nejvýznamnější částí uherských korunovačních klenotů je Svatoštěpánská neboli Uherská koruna, která patří mezi nejstarší evropské korunovační klenoty vůbec. Dnešní koruna vznikala postupně během 11. a 13. století a poznáte ji snadno podle šikmého kříže na vrcholu koruny. Původní korunu údajně poslal v roce 1000 králi Štěpánovi I. (969–1038) Uherskému papež Silvestr II., ta se ale beznadějně ztratila. Posledním panovníkem, který ji měl při korunovaci na hlavě, byl v roce 1916 rakouský císař Karel I.

Rakouské císařské korunovační klenoty

Nejvýznamnější součástí klenotů používaných panovníky Svaté říše římské je rakouská císařská koruna, kterou nechal v roce 1602 zhotovit Rudolf II., dále pak císařské žezlo a císařské jablko. Klenoty pak zahrnují i další koruny, žezla, meče, prsteny, kříže, náboženské relikvie a plášť. Uloženy jsou v bývalém císařském paláci Hofburgu ve Vídni.

Švédské korunovační klenoty

Severská koruna, žezlo a královské jablko byly vyrobeny pro korunovaci krále Erika XIV. v roce 1561. Žezlo bylo původně na vrcholu zdobené velkým safírem, ten se ale v 18. století ztratil. Sadu korunovačních klenotů doplňují ještě klenoty královen – stříbrná koruna královny Luisy Ulriky z roku 1751, žezlo a jablko byly vyrobeny mnohem dříve v 16. století pro manželku Jana III. Gunillu Bielke. Součástí klenotů je i zlatý roh na svatý olej z roku 1606 a meč Gustava Vasy (1496–1560).

Část švédských královských klenotů ukradli na začátku srpna 2018 dva troufalí zloději z katedrály ve švédském městě Strängnäs. Zmizely pohřební koruny krále Karla IX. a jeho manželky královny Kristiny z počátku 17. století.

České korunovační klenoty

Aby vám nepřišlo líto, že se nedotkneme i naší korunovační sady, připomeňme si, že do ní patří především jedna z nejstarších korunovačních insignií v Evropě, slavná Svatováclavská koruna. Tu nechal zhotovit v letech 1345–46 Karel IV.

Součástí „užší“ sady jsou i královské žezlo a královské jablko. Korunovační klenoty doplňuje známá poduška pod korunu a korunovační plášť s doplňky. S klenoty se vystavuje i zlatý relikviářový kříž a korunovační meč svatého Václava.