Jak vyhrát kámen, nůžky, papír? Návod od profesionálních hráčů vás učiní neporazitelnými

Víte, že tato jednoduchá populární hra má i vlastní světovou asociaci? World Rock Paper Scissors Association (WRPSA) vznikla v roce 2015 a má za cíl tuhle volnočasovou kratochvíli profesionalizovat jako sport. A když už se deset let pořádají i mezinárodní turnaje, třeba by se někomu hodilo osvojit si postupy vedoucí k vítězství.

Strategie č. 1: Neohlížejte se zpět

Neřešte, co kdo udělal a jak jste hráli v předchozích kolech vy, ale perte to tam co nejvíc náhodně. Denise Moerel, Manuel Varlet a Tijl Grootswagers, neurovědci z Western Sydney University, v nedávném textu pro magazín The Conversation radili: „Buďte co nejvíc nepředvídatelní a postupujte maximálně nahodile. Nevšímejte si toho, jak dopadlo poslední kolo.“ Své doporučení mají podložené výzkumem, jehož výsledky publikovali letos v září. Požádali 15 tisíc lidí, aby hráli kámen, nůžky, papír a při tom zaznamenávali svoji mozkovou aktivitu. Vyšlo z toho, že častěji prohrávali právě ti, kteří se nechali ovlivnit předešlými koly.

Záhady a konspirace

Husákovi kouzelníci: Proč se stala Praha za normalizace Mekkou psychotroniků?

Kdyby proti sobě hrály dva bezemoční počítače, z hlediska pravděpodobnosti by to skončilo ve třetině případů vítězstvím jednoho, ve třetině vítězstvím druhého a ve zbylé třetině by remizovaly. Tudíž by to žádný z nich neprojel a ve výsledku by to byla plichta. Jenže lidem tohle moc nejde. Ve zmíněné studii data z mozků ukazovala, že tahy soupeře prostě nedokážou ignorovat.

Má tedy vůbec smysl tuhle teorii zkoušet? Jistě. Možná vám úplně nejde být maximálně random. A víte, komu to taky nejde? Vašemu soupeři, pokud to tedy není profík z WRPSA. A tuhle soupeřovu slabinu můžete využít ve svůj prospěch. „Naivní hráči neradi opakují stejný tah častěji než dvakrát za sebou. Nedokážou přijmout princip náhody,“ upozorňuje William Poundstone, autor knihy Jak předpovědět nepředvídatelné: Umění převézt skoro každého. „To znamená, že hráč, který zahraje kámen a kámen, s větší pravděpodobností při dalším tahu přejde na něco jiného.“ Jakmile tedy protihráč dvakrát zopakuje jeden předmět, je jasné, co máte udělat vy – vybrat si to, co by jím dvakrát zvolený prvek porazil. „Pokud váš soupeř zahraje kámen, kámen, chcete si při dalším tahu vzít nůžky,“ upřesňuje Poundstone. Vzhledem k tomu, že soupeř pravděpodobně potřetí kámen nezahraje, jsou nůžky neporazitelné. Může přijít jen výhra (v případě soupeřova papíru) nebo remíza.

Zajímavosti

KVÍZ: 40 záludných otázek, které vám zajistí úspěch v každé vědomostní soutěži

Strategie č. 2: Učte se od soupeře

S výše popsaným modelem už jsme se odklonili od principu absolutní nahodilosti, ale to taky není špatně. V roce 2014 vědci z čínské univerzity v provincii Če-ťiang provedli experiment, při kterém hrálo 360 studentů 300 kol o peníze.

Hannah Fry z Cambridgeské univerzity a současná prezidentka Ústavu matematiky a jejích aplikací ve videu pro kanál Numberphile po vydání studie okomentovala dva poznatky, které z pokusu vyplynuly. „První je ten, že lidé, kteří vyhrávají, mají tendenci svoji strategii opakovat. Pokud vás například porazím kamenem, je vysoká šance, že kámen zahraju znovu. Když to fungovalo jednou, bude fungovat i podruhé, že?“ Naopak hráč, který prohraje kolo, nejspíš v dalším zvolí něco jiného. V souladu s touto teorií tedy můžeme počítat s tím, že hráč, který vyhrál s kamenem, zkusí kámen znovu. Pro nás to znamená zahrát papír. Jestli jste naopak tím, kdo právě soupeře porazil kamenem, ideální cestou bude kamene se vzdát. „Pokud jste právě vyhráli, druhá strana bude očekávat, že to samé zahrajete znovu, a proto zvolí předmět, který by tuhle věc porazil.“ Vy tedy musíte poslat do hry gesto, které vítězí nad tím, co chce zvolit soupeř.

Věda a technika

Kdo byl John Nash? Génius, který obohatil matematiku, ekonomii i psychiatrii!

Strategie č. 3: Hrajte to na hráče

Fajn, takže jedni odborníci radí nesledovat soupeřovy tahy a jiní zase doporučují taktizovat na základě toho, jak hraje protivník. Z toho plyne, že jednoznačná metoda neexistuje. Můžeme to tedy zkusit ještě jinak. Ignorovat matematiku a neurovědu a prostě zkusit soupeře vyvést z míry.

„Na většině turnajů jsou povoleny neslušné řeči,“ říká Poundstone. „A většina dobrých hráčů věří v sílu náznaků.“ Co to znamená? Soupeř, obzvlášť je-li to začátečník, může nevědomky naznačit pohybem a polohou ruky a prstů, co se chystá zahrát. Když mu třeba během přípravné fáze, při které se říká „kámen, nůžky, papír, teď“ zajíždí palec pod ukazováček, často pak následuje kámen.

Existují i další psychologické nápovědy. Lidi rádi začínají kamenem. Jako by tím chtěli ukázat dominanci ve hře. Jestli vás napadá, že tohle zkoušejí často muži, trefili jste se. Můžete tedy rovnou vystartovat do boje s papírem. Pravděpodobnost tohoto scénáře se zvyšuje, když soupeře rozhodíte. Navrhněte, že si dáte kámen, nůžky, papír, na nic nečekejte a hned začněte. „Obvyklá preference kamene se výrazně zesílí, když hráč nemá čas přemýšlet,“ podotýká Poundstone.

Přečtěte si také: Sedm mostů v Královci: Slavná matematická hádanka nemá řešení

Pak taky samozřejmě můžete zkusit blafovat, tedy naznačit nějaký tah, čímž toho druhého vyprovokujete vyrukovat se zbraní, která by vítězila, vy ovšem v poslední chvíli volbu změníte. Nebo zaútočte na jeho podvědomí razantněji. Pokud třeba bude chtít vysvětlit pravidla, při každé zmínce o nůžkách ukažte rukou nůžky. To je tip přímo od Grahama Walkera, spoluautora knižního průvodce hrou a organizátora několika mistrovství světa. „Věřte tomu, nebo ne, když lidi nedávají pozor, jejich podvědomí často přijme váš ,návrh‘. Velmi podobnou techniku používají kouzelníci, když chtějí někoho přimět k tomu, aby si z balíčku vybral konkrétní kartu,“ vysvětluje Walker.

Tak co, zkusíte to?

Zdroj: WRPSA, IFL Science

Video, které jste mohli minout: Rána, cinkot skla a nářek cestujících. Jak to vypadalo po srážce vlaků u Zlivi