Husákovi kouzelníci: Proč se stala Praha za normalizace Mekkou psychotroniků?

Nějaký Pavlita z Lázní-Bělohrad dokáže myšlenkami zabít hejno much, dozvěděli se Američané během studené války. CIA začala bít na poplach. Co kdyby tak dokázal rozmačkat na dálku vojáky! Zdá se vám to jako sci-fi? Ani omylem. Nacházíme se na počátku období, kdy se Československo stalo světovou velmocí ve zkoumání paranormálních jevů. A západní agenti byli ochotni zaplatit za jakoukoliv informaci zlatem.

Vždy dva díly dokumentární sériie Utajené příběhy českých dějin každou sobotu ve 23.25 na Prima ZOOM.

Všechno to začalo docela nevinně v lednu 1970, když zástupce náčelníka krajské správy StB v Hradci Králové upozornil ústředí KSČ, že senzibil Robert Pavlita dosahuje pozoruhodných výsledků v „biokomunikaci“. Dokáže prý vysílat biologické paprsky a usměrnit je takovým způsobem, že dochází k ochrnutí cílového objektu a jeho usmrcení. Prokazatelně se to povedlo zatím jen na hmyzu, ale příslušník StB poukázal i na další možnosti.

V té době již nikdo podobná hlášení na vysokých stranických postech nebral na lehkou váhu, vždyť v SSSR se aktivním zkoumáním přenosu myšlenek a informací už dlouhé roky zabývali. Primární cíl byl jasný: ukrást Američanům plány na sestrojení nové zbraně. Šedesátiletý Robert Pavlita, do té doby vedoucí výroby textilního závodu Mileta v Hořicích, nastupuje od února 1971 do vedlejšího poměru pracovního poměru u ministerstva vnitra a StB jej chrání pod krycím jménem Mefisto. Šance na průlom v oboru byla více než lákavá.

Síla magnetizace a Purkyně

Než u nás vznikla první skutečná laboratoř na zkoumání paranormálních jevů, je třeba připomenout, že jejich studiem se zabývaly přední učenci své doby již dávno předtím. Například Jan Evangelista Purkyně na sklonku svého života zjistil, že telepatické schopnosti lidí může zesílit magnetizace (dřívější označení pro uvedení do hypnotického stavu). Světově uznávaný chemik a geolog Karl von Reichenbach zase při svém zkoumání na Moravě došel k závěru, že existuje dosud neznámá biologická energie, kterou nazval ód. Bohužel ale ani on, ani další uznávaní vědci, nedokázali dojít k dostatečně průkazným výsledkům, které považují odborníci za základ vědeckého bádání: tedy aby jakýkoliv experiment byl úspěšně za stejných podmínek zopakovatelný. A tak se ony „nevysvětlitelné úkazy“ na dlouhé roky staly doménou amatérských jasnovidců, proutkařů a léčitelů.

Zápotockého zachránil, sobě nepomohl

Renesanci oboru však paradoxně přineslo až období studené války po roce 1948, kdy se obě soupeřící strany předháněli v dosažených výsledcích, aby získaly rozhodující převahu. V oficiálních československých vědeckých kruzích se považoval výzkum paranormálních jevů za „pavědu“, ovšem tím více se činili „tajní“. Střídavě uznávali schopnosti a snahy různých léčitelů a psychologů, aby je za své skutky následně poslali do vězení. Stalo se to například legendárnímu léčiteli Janu Mikoláškovi, který prezidenta Zápotockého zachránil před amputací nohy, aby následně upadl v nemilost.

Opakovaně StB kontaktovala také uznávaného parapsychologa Břetislava Kafku a nabídla mu spolupráci. V Podkrkonoší totiž experimentoval a úspěšně vystupoval s vybranými lidmi, kterým říkal „citlivci“. Poměry se začaly zlepšovat od 60. let minulého století, kdy se v tisku začaly objevovat informace o úspěších výzkumu v SSSR, a tak i v ČSSR došlo na tomto poli k určitému uvolnění.

Nástup doktora Rejdáka

U zrodu tehdy moderní experimentální činnosti stál Kafkův velký obdivovatel a častý návštěvník jeho červenokostelecké vily Zdeněk Rejdák (nar. 1934). Zavedl nový pojem „psychotronika“, která nahradila západem vonící a nepříliš vhodně znějící „parapsychologii“, a v roce 1967 pomohl založit Koordinační skupinu pro výzkum otázek psychotroniky. V roce 1973 v Praze zorganizoval první Mezinárodní kongres psychotroniků, kterého se zúčastnily světové špičky v oboru, a Rejdák se stal předsedou Mezinárodní společnosti pro psychotronický výzkum.

Ve stejném roce byla díky kontaktům a snaze bývalého ministra školství Františka Kahudy otevřena jedinečná psychoenergetická laboratoř na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Ta byla vybavena nejmodernějšími přístroji. To byl v době těžké normalizace, která v zárodku potírala vše nematerialistické, obrovský úspěch.

Vysvětlování nevysvětlitelného

V roce 1980 se Rejdák stává vedoucím výzkumného pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii při VŠCHT. Mezi Psychoenergetickou laboratoří profesora Kahudy a pracovištěm doktora Rejdáka panuje zvláštní rivalita, přestože jsou obě pracoviště „oficiálně kryta“ dejvickou VŠCHT. Kahuda se zaměřuje na experimenty s velkým množstvím léčitelů, Rejdák se soustřeďuje na několik mimořádně disponovaných jedinců. Patří k nim páter František Ferda ze Sušice, uznávaný léčitel Milan Toušek ze Zámrsku a zmiňovaný Robert Pavlita z Lázní-Bělohrad. Výsledky výzkumů jsou však určeny pouze pro interní potřebu, z těch Rejdákových existují alespoň filmové záznamy. Na počátku 80. let je Rejdák coby expert na psychotroniku přizván i k vyšetřování slavného bohušovického případu, kdy v jednom domku nedaleko Opavy docházelo k těžko vysvětlitelným jevům.

Homérova Odyssea s StB

Zdeněk Rejdák hojně publikoval a přednášel, nikdy se však veřejně netajil aktivní spoluprací s StB (pod krycím jménem Homér), jeho suverenita mohla leckomu ležet v žaludku. V odborných kruzích však byl považován za jakýsi most, který spojuje vědce po celém světě v oblasti výzkumu paranormálních jevů. Známé byly jeho cesty na východ i na západ, a to za tichého souhlasu všech zúčastněných vlád. Pobýval například v Jugoslávii, Japonsku, Brazílii nebo USA. Častým cílem jeho návštěv se stala především Moskva. Byl mu umožněn vstup do tajných sovětských laboratoří a setkání nejen s významnými badateli. Logicky se nabízí otázka, zda výzkum psychotroniky nebyl jen určitou zástěrkou ve špionážních hrách v době vrcholící studené války.

(Para)normální studená válka

Sověti začali se svými telepatickými experimenty již před 2. světovou válkou a podnět k otevření první parapsychologické laboratoře jim dala touha získat plán na sestrojení atomové bomby, ale také zpráva o úspěšném přenosu myšlenek z americké ponorky Nautilus na vzdálenou základnu.

Nebyla to pravda, Američané pouze potřebovali vědět, jak daleko jsou po 2. světové válce v tomto oboru Rusové. Po celou dobu studené války se obávaly, že náskok Sovětů by mohl vést k porušení rovnováhy sil, a tak se obě strany předháněly především ve vydávání rozpočtů na výzkum telepatie a jasnovidectví. Přestože Sověti měli ve výzkumu náskok, Američané jako mnohokrát během studené války i v jiných oblastech, jejich dosažené výsledky přeceňovali. Speciální tajná parapsychologická jednotka tak zahájila činnost v USA v polovině 70. let minulého století a rozpuštěna byla až v roce 1995. Svou pozornost zaměřovala i na ČSSR.