Čechy napadlo za vlády Karla IV. masivní hejno kobylek. Proč ke katastrofě došlo zrovna u nás?

Nálety kobylek a sarančat byly historicky i u nás velmi silně vnímanou přírodní pohromou. Když úrodu sežraly kobylky, zůstal po nich masivní hlad, přičemž ve 14. století byla silných náletů hned celá řada. Dokonce Karel IV. se o dopady útoků kobylek osobně zajímal.

Nastal soudný den

„Pane, vstávejte, nastává soudný den, neboť celý svět je samá kobylka.“ Taková slova slyšel jednoho červnového rána budoucí vládce Evropy. Rytíř, který ho vzbudil, narážel na biblické zjevení Janovo, které se kobylkám věnuje.

„Lidé si hromadné nálety sarančat často spojovali s příchodem nadvlády jiného panovníka či padající hvězdou,“ píše Lukáš Mlček ve své bakalářské práci a je pravdou, že právě léto 1346, v němž byl Karel IV. korunován, se neslo ve znamení žravých hejn. O výskytu kobylek k roku 1346 informuje Lipský rukopis Kosmovy kroniky a Jan Hejzelna uvádí ve své kronice jako datum příletu 13. července 1346. O poškození lesů kobylkami pak k roku 1475 pak informuje zpráva Starých letopisů českých.

Ve zprávě o napadení krajiny kobylkami Karel IV. uvádí, že hejno mělo délku 7 mil a jeho šířku zjistit nemohl. „Vezmeme-li délku dle Karla IV. a šířku si vypůjčíme od Beneše Krabice, dojdeme k ploše hejna zhruba 120 tisíc ha,“ píše Jan Kouba v časopise Lesnická práce.

Likvidační následky kobylek

Opakované nálety hmyzích škůdců byly pro sedláky, kteří měli mezemi oddělená pole, likvidační. Důvěryhodnost a faktografickou hodnotu historických kronik sice snižuje častá citová zabarvenost, nelze ovšem zpochybnit, že kobylky byly vnímány coby biblická pohroma a skutečně stály za extrémní, místně až nulovou sklizní.

Důvodů pro nálety kobylek (sarančat) byla v průběhu 14. století celá řada. Jednak se měnilo klima a oteplení jim vyhovovalo, zároveň se změnila struktura krajiny. Vlivem morových ran a obrovské úmrtnosti navíc bylo méně obhospodařovaných ploch. Aby se k nám však mohla hejna dostat, bylo potřeba splnit hned několik podmínek. Jednak muselo dojít k masivnímu líhnutí v přirozených oblastech výskytu a zároveň vhodnému proudění větrů. Jelikož je naše území z několika stran obklopeno horami, hlavní migrační cesta vedla z jihu přes dnešní Maďarsko a Slovensko.

Takto vypadaly nejnovější útoky kobylek v Africe:

Útoky kobylek se dějí i dnes

Zajímavostí je skutečnost, že zažité označování útočícího hmyzu jako kobylek není správné, jedná se totiž o sarančata. Důvodem budou zřejmě časté zmínky o kobylkách v Bibli, přičemž o sarančatech v ní není ani zmínka. Najít je můžeme ve 33 verších. „Zítra přivedu na tvůj kraj kobylky. Pokryjí každý kousek země tak, že země ani nebude vidět! Sežerou zbytek toho, co se zachránilo, vše, co vám zbylo po tom krupobití, ožerou i všechny stromy, které vám raší na poli,“ pravil Hospodin k faraonovi poté, co odmítl propustit své poddané.

Dramatické nálety sarančat stěhovavých (Locusta migratoria) ve střední Evropě ustoupily zhruba v polovině 19. století, což ale neznamená, že by se nemohly vrátit. Zejména aktuální změny klimatu směrem k vyšším teplotám tomu nahrávají. Ostatně s nálety sarančat se v posledních měsících potýkají například obyvatelé Afriky.