Sršeň asijská se blíží do Česka: Nedá se před ní utéct, dráždí ji alkohol i voňavky

Hlavní silou těchto zástupců blanokřídlého hmyzu je jejich početnost a vitalita, se kterou se královny množí a šíří dál. Jediné hnízdo o průměru až 80 cm dokáže vyprodukovat stovky královen, které přezimují v zemi a na jaře založí nové kolonie. V nich se může postupně vylíhnout 5 000–6 000 řadových „bojovnic“. V jihovýchodní a východní Asii, odkud se k nám sršeň asijská dostala, ale nejsou výjimkou kolonie čítající 20 000 jedinců.

Jsou sršně asijské nebezpečné lidem?

Tento druh sršní má asi 10 milimetrů dlouhé žihadlo obsahující jed. Člověk může bez problému zvládnout 20 bodnutí na každý kilogram tělesné váhy, což znamená, že přežije i víc než 1 000 „žihadel“. Jiná situace nastává u lidí trpících alergiemi a také u dětí.

Sršně provokují k útoku zářivé barvy a přitahují je parfémy a vody po holení. Dráždí je i pach alkoholu. Sršně asijské si staví hnízda v korunách stromů, někdy také pod keři. V žádném případě neprovokujte aktivní kolonii – nemuselo by se vám to vyplatit. Pokud upoutáte jejich pozornost, neutíkejte – sršně jsou mnohem rychlejší a vydrží člověka pronásledovat klidně i na vzdálenost jednoho kilometru. Místo toho se skrčte k zemi, nehýbejte se a zakryjte si hlavu.

Mohlo by vás zajímat: Znáte Schmidtův index? Škála nepředstavitelných bolestí mapuje nejhorší bodnutí hmyzu

Kdy dorazí do Česka?

Evropská anabáze invazivních sršní začala v roce 2004, kdy se v přístavu Bordeaux na jihu Francie nechtěně s běžnou obchodní zásilkou bonsají z Číny objevilo i několik „zimujících“ královen sršní asijských. Tato na první pohled banální událost měla mít záhy zdrcující následky.

Sršně (jde o poddruh V. v. nigrithorax) se v Evropě bez problémů aklimatizovaly a začaly se šířit průměrnou rychlostí 100 km/rok. V roce 2012 byla hlášena první dvě hnízda na severu Španělska a invazi sršní nezastavil ani Lamanšský průliv. Na tamním britském ostrově Jersey bylo v roce 2017 hlášeno 17 hnízd, o rok později jich bylo 55. Jednotlivé sršně asijské byly na jihu Anglie pozorovány už v roce 2016, poprask ale nastal až o dva roky později, kdy se v Anglii objevily první kolonie.

Jestliže sršně nezastavila 40kilometrová mořská úžina, německé nížiny jim pochopitelně vadí ještě méně. Sršně asijské vpadly i do Beneluxu a varovné zvěsti přišly v posledních dvou letech i z Německa.

Čím se sršeň asijská živí?

Problém s šířením invazivních sršní je v jejich potravě. Živí se nejen nektarem, mízou a ovocnými šťávami, ale také proteiny. A jejich významným zdrojem jsou včely. Sršně asijské se dokážou vypořádat s celými úly během jediného dne – včely vracející se s pylem a nektarem pobijí už za několik hodin.

Přestože sršně asijské mají u nás jen málo přirozených nepřátel, nějací se přece jen najdou. Poradí si s nimi včelojed, vlha nebo sojka a kupodivu i slepice. Do křížku se s nimi může pustit i „naše“ sršeň obecná (Vespa crabro). Vzhledem k počtu jedinců v každé kolonii asijských sršní ale tito „predátoři“ šířící se lavinu zcela jistě nezastaví.

A ještě poznámka k tomu, jak asijského predátora poznáte. Dělnice dorůstají délky 2 cm a jsou tedy o něco menší, než u sršně obecné. Nemají také žlutý celý zadeček, ale jen čtvrtý článek. Zato mají výrazně žluté konce nohou.

Zdroj: Nature Journal / Pensoft Publishers / Seznam Zprávy