9 zlomových okamžiků v životě Alžběty II.: Jen jediný rok označila za příšerný

Královna Alžběta II. prožila velmi dlouhý a událostmi naplněný život. Někdy to byla ona, kdo pevně držel otěže v rukou a navigoval, někdy si s ní osud pohrál a ona z toho musela zkusit vytěžit maximum. Což byl koneckonců i způsob, jak se dostala na trůn...

Abdikace Eduarda VIII.

Alžběta totiž nárok na britskou královskou korunu původně vůbec neměla. Její otec, Jiří VI., se stal britským panovníkem až poté, co v prosinci 1936 abdikoval jeho starší bratr Eduard VIII. Udělal to z lásky, chtěl si vzít rozvedenou Američanku Wallis Simpson a jeho rozhodnutí vyústilo v ústavní krizi. Vybral si srdcem a funkce se vzdal a Alžběta se tak nečekaně stala následnicí trůnu a za pochodu se učila protokol. Její korunovaci Eduard sledoval pouze v televizi, královská rodina jeho ženu nikdy nepřijala.

Princ Philip

Láska hrála roli i v další velké události Alžbětina života. S řeckým a dánským princem Philipem se seznámili, když jí bylo třináct a jemu osmnáct a od té doby si dopisovali. Po druhé světové válce, během níž Philip sloužil u námořnictva, dostal povolení se s ní oženit, pokud se vzdá svých řeckých a dánských titulů a stane se Britem se vším všudy.

Alžběta mu byla oddaná celých 73 let, které spolu v manželství strávili, a panovnice se nikdy netajila tím, že pro ni byl obrovskou oporou. Jejich manželství bylo nejdelší v historii britských panovníků.

Když v roce 2021 ve věku 99 let Philip zemřel, svírala britské ostrovy (a celý svět) pandemie covidu-19 a Alžběta, která vždy šla příkladem, byla nucena během jeho pohřbu přesně podle tehdy platných opatření sedět úplně sama, izolovaná od zbytku rodiny a bez opory a ramene, na kterém by se mohla vyplakat. Byl to obrázek, který většině Britů a statisíců dalších lidí zlomil srdce.

Narození následníka trůnu

Nyní už britský král Karel III., o kterém většina z nás celý život přemýšlela jako o „princi Charlesovi“, je pravděpodobně posledním panovníkem, co se ještě narodil přímo v Buckinghamském paláci. A stalo se tak ještě před tím, než se Alžběta stala královnou, v roce 1948. Princ Philip si tehdy v klidu hrál squash, když Alžběta po 30 hodin trvajících porodních bolestech musela absolvovat císařský řez a následníka trůnu porodila. Když se ale probrala z anestezie, Philip už byl u ní i s pugétem růží a karafiátů. První, co údajně prohlásil, bylo, že jeho potomek a budoucí král Karel III. vypadá „jako švestkový puding“.

Manželé zplodili ještě tři další děti, v centru pozornosti stál ale samozřejmě většinou právě prvorozený Charles. A přitom se po desetiletí hovořilo o tom, že po své matce vládu nad zemí přebírat nebude a abdikuje ve prospěch svého vlastního syna Williama. Jasno v tom, kdo královnu Alžbětu na trůně po její smrti vystřídá, bylo až v posledních letech.

Smrt Jiřího VI.

Jiří VI. zemřel na infarkt spojený s rakovinou plic v únoru 1952 a Alžběta se tak v jediném okamžiku stala z princezny královnou. Nepřišlo to ale bez varování, královo zdraví se zhoršovalo během posledního roku přímo rapidně. Přesto ji zpráva o otcově smrti zastihla daleko od domova: v Keni, kde se zastavila během své dlouhé cesty do Austrálie a na Nový Zéland. Cestu ihned přerušila a vrátila se domů.

Korunovace

Královskou korunu Alžbětě slavnostně položili na hlavu ve Westminsterském opatství 2. června 1953. Bylo to v roce, kdy se prvně konala soutěž Miss Universe, Řecko a Turecko vstoupily do NATO a Winston Churchill oznámil, že má Británie svou první atomovku. Místo konání korunovace bylo tradiční stejně jako zlatý kočár tažený osmispřežím, který Alžbětu do Westminsteru dovezl. Přesto se korunovace nesmazatelně zapsala do dějin, úplně poprvé se totiž odehrála před zraky všech panovníkových poddaných prostřednictvím televize.

Přenos sledovalo na 20 milionů Britů a dalších 12 milionů poslouchalo rozhlasové vysílání. Provázanost Alžbětina života s moderními médii korunovací začala a nikdy neskončila, televize odvysílala veškeré důležité okamžiky života královské rodiny a živé vysílání zahájila i v době, kdy se k umírající královně začali sjíždět její děti a vnoučata.

Commonwealth

Alžbětin život ale nebyl zdaleka tak těsně svázán s médii, jako s Commonwealthem. Dá se říct, že rostl s ní. Britské impérium se začalo hroutit už v době, kdy přišla na svět, a Commonwealth se rodil z jeho popela. Tohle společenství národů, které kdysi žily v britském područí a jež Británie přesvědčila, aby se svými bývalými koloniálními pány, někdy i násilím svrženými, navázali rovnocenné partnerství, Alžběta nejen podporovala tělem i duší, ale věrnost a oddanost mu přísahala už během svého projevu z Kapského města, který vedla u příležitosti svých 21. narozenin. Kvůli němu a kvůli urovnání někdy velmi složitých mezinárodních vztahů cestovala po celém světě. Během své víc než sedmdesát let trvající vlády procestovala víc než milion a půl kilometrů a navštívila 117 zemí; víc než kterýkoli jiný britský panovník.

Neutralita na vlásku

I přes svou zcestovalost patřila Alžběta II. mezi lidi, s nimiž je schůzka naprostým privilegiem. Svou proslulou neutralitu mezi lidmi porušila jen velice vzácně a často jen drobnými náznaky. Tak tomu například bylo v roce 2019, kdy nepřímo a opatrně vybídla během 100. výročí založení Sandringhamského ženského institutu k ukončení sporů o Brexit. Podobně jemně se opřela do Vladimira Putina v roce 2003. Putin na setkání s ní přijel pozdě a po jeho vstupu do sálu se na něj rozštěkal pes tehdejšího britského ministra vnitra Davida Blunketta. Když se za to Blunkett později panovnici omlouval, prohlásila údajně: „Psi mají velmi zajímavé instinkty, viďte?“

Diana

Poddaní svou královnu milovali, i když ji provázely kontroverze a její rodinu skandály. Dokonce i v nedávné kauze, kdy byla svým vnukem, princem Harrym a jeho manželkou Meghan obviněna z mnoha věcí včetně rasismu, stáli lidé spíš na její straně. Přesto jejich oddanost párkrát zakolísala. Nejvýrazněji tomu bylo po tragické autonehodě Diany Spencerové v roce 1997. „Princezna z lidu“ byla obdivovaná a milovaná, a královská rodina i královna sama čelili kritice z mnoha důvodů. Začalo to už během bouřlivého manželství tehdy ještě prince Charlese s Dianou, pokračovalo jejich rozvodem a emotivní atmosféra Dianiny smrti to ještě zhoršila. Hněv lidu se Alžbětě II. povedlo alespoň zčásti zahojit nevídaným gestem: Před princezninou rakví sklonila hlavu.

Annus Horibillis

I přes to, co se po smrti Diany strhlo a další problémy a těžkosti, jímž země v průběhu věků čelila, sama královna vzpomínala jen na jediné období jako na nejstrašnější v jejím životě. Byl jím rok 1992. Charles s Dianou byli tehdy ve víru rozvodu a v otevřené válce, kterou skandálůchtivá média sledovala jako krvežíznivé hyeny, její druhý syn, princ Andrew, se rozvedl se Sarah Fergusonovou a rozvedla se i její dcera, princezna Anna. A jako by i živly chtěly zrcadlit, v jakém stavu se monarchie nalézá, vypukl na hradě Windsor obrovský požár, během kterého byla zničena stovka pokojů. 250 hasičů se tehdy po patnáct hodin snažilo dostat pod kontrolu oheň, který způsobil sluneční paprsek odražený od sklíčka na závěs.

Zdroj: Royal.uk