Nová extrémně psychedelická droga nemá vedlejší účinky. Co všechno o ní zatím víme?

Zatímco halucinogenní látky se u tradičních národů používaly od nepaměti, u euroatlantické civilizace se vážnější zájem počítá sotva na stovky let. Moderní vědecká komunita má snahu prozkoumat cesty, jimiž halucinogeny mění vědomí, kdežto domorodá společenstva využívají už výsledný efekt halucinace bez toho, aniž by znala jednotlivé dráhy a komponenty.

J. D. Korne v knize Psychotropní šamanismus tvrdí, že šamanismus je „nejstarším lidským náboženstvím a předchůdcem jak psychologie, tak medicíny“. V praxi to znamená, že rostliny s psychotropními účinky se od mikroskopů botaniků přesouvají k psychologům a psychiatrům.

Vize a věštby spojené s drogami

Zatímco algoritmy sociálních sítí předpovídají, jak bude kdo volit a jakým způsobem se bude vyvíjet západní civilizace, mnohé domorodé kmeny stále věří na věštby šamanů pronesené pod vlivem celé řady halucinogenních látek. Zatímco v Mexiku mají peyotl, lysohlávky (velmi proslavené i u nás) a ayahuasku, v západní a střední Africe je proslavený keř s odborným názvem Tabernanthe iboga.

Keřovitou rostlinu (respektive její kořen) znají šamani a léčitelé, kteří si s její pomocí navozují vize a změněné stavy vědomí, během nichž komunikují s duchy či dávno zemřelými předky. A vypadá to, že se Tabernanthe iboga stane i hitem lékařů.

Jak napsal napsal M. Harner v knize The Way of the Shaman: „Člověk si musí ke světu, který ho obklopuje, vytvořit nové vztahy… Aby to udělal, musí přesunout prioritu z věcí vnějších na věci vnitřní, na mysl… Naše problémy přerostly normální lidské schopnosti a má-li jim naše vědomí čelit, nemá jinou volbu než se rozšířit. Problém je v tom, že vědomí samo o sobě nemá moc tak učinit. Musí jít pro pomoc ze sebe ven.“

Halucinogen Ibogain

Ibogain je halucinogen na bázi obsahových látek Tabernanthe iboga. Přestože se jedná o tradiční rostlinu využívanou domorodci pravděpodobně po dlouhá tisíciletí, do povědomí západní civilizace se dostala až roku 1800 ve zprávách cestovatelů po Kongu a Gabunu. Malé dávky „jen“ posilují euforii a snižují únavu, ale při zasvěcovacích rituálech se podávají dávky až na hranici smrti. Tehdy dochází k extrémním změnám vědomí, k setkávání se ze zemřelými a k transcendentálním zážitkům.

Barbara Valíková ve své magisterské práci píše: „Rätsch (2008) však hovoří o dávce 200 až 1 000 gramů, která je u normálního člověka smrtelná; u mysticky zasvěceného však dojde v mysli k otevření bran smrti, do kterých sice zasvěcený vstupuje, ale po setkání se svými předky se pak zase navrací zpátky… V rámci užití ibogainu je popisováno zvracení nebo nauzea a špatná koordinace pohybu, nevole k pohybu, nechuť ke komunikaci, avšak při zachované schopnosti komunikovat, a preference zavřených očí.

Zvuky jsou vnímány velmi rušivě, typická je zvýšená citlivost na světlo a upřednostnění tmy. Stav vyvolaný ibogainem je jedinci popisován jako podobný spánku, při kterém jsou jakoby rychle promítány za sebou diapozitivy nebo film ve formě fantazijních obrazů, které mohou mít různý obsah od osobních zážitků a zkušeností či problémů přes výjevy jiných osob či zvířat až po obrazy s archetypálním obsahem.“

Místo ibogainu tabernanthalog

Pokusy na zvířatech potvrzují, že má ibogain velmi kladný vliv na neuroplasticitu mozku, navíc zřejmě dokáže člověka zbavit závislosti na opiátech. Mnoho vědců je nicméně velmi znepokojeno některými dalšími účinky ibogainu. Kromě skutečnosti, že generuje extrémně intenzivní a dlouhotrvající psychedelický výlet, totiž lék ovlivňuje také srdeční funkce a je spojován s četnými úmrtími. K překonání těchto nevýhod se vědci pustili do izolace hlavních psychoplastogenních složek ibogainového alkaloidu. Je pozoruhodné, že toho bylo možné dosáhnout pouze jedinou chemickou reakcí, což vedlo k vytvoření sloučeniny, kterou vědci nazvali ‚tabernanthalog‘.

Stejně jako ibogain i tabernanthalog stimuluje dramatický nárůst nových spojení při aplikaci na neurony v Petriho misce, což naznačuje, že si zachovává schopnost podporovat plasticitu mozku. Myši, které dostaly komponentu, však nevykazovaly žádnou reakci záškuby, což naznačuje, že u nich neproběhly žádné halucinace. Hlodavci obvykle vykazují značné množství záškubů hlavy, když dostávají psychedelika.

Jaký je závěr? Vypadá to, že vědci přišli na způsob, jak syntetizovat nový lék, silný halucinogen, který může pomoci závislým vrátit se mezi zdravé. Snad se jim to celé ještě nějak nevymkne z rukou.

Zdroj: Journal of Neuroscience