Útok zdrogovaných tankistů skončil jako obří jatka. Podívejte se na válečnou řež

Jak Osa, tak spojenci experimentovali během války s drogami, jež měly posílit bojového ducha vojáků. Užívání stimulantů mělo být obzvlášť klíčové pro druhou bitvu u El Alameinu. Ta první skončila vítězstvím německých jednotek a obsazením Tobruku silami Osy. Tentokrát měli spojenci novou taktiku, již se rozhodli pojistit určitou látkou – benzedrinem.

Tankisté pod vlivem drog

V říjnu 1942 dostávali příslušníci 24. tankové brigády 20 miligramů benzedrinu denně. Generál Montgomery postavil svou taktiku na agresivním útoku, jenž měl síly nepřítele opotřebovat a vyčerpat. Proto bylo potřeba, aby vojáci vydrželi vyčerpávající tempo a stresovou situaci. Benzedrin ale neměl na rozdíl od ostatních podobných látek ochranný povlak pro postupné uvolňování, takže droga začala působit okamžitě.

Posádka tanků ztratila vlivem benzedrinu pud sebezáchovy. Vojáci opilí falešným pocitem moci se vrhli vstříc ničivým zbraním a jejich tanky Sherman najednou stály proti 88milimetrovým kanónům, schopných vystřelit do výšky až 7 km a samotné tanky ohrozit střelou s rychlostí 850 metrů za vteřinu. Střet dopadl katastrofálně. Jak ukazuje dokument Světová válka na speedu na Prima ZOOM, drtivá většina tankistů zahynula v ohni a 24. tanková brigáda přestala existovat. Bitvu u El Alameinu se přesto podařilo Montgomerymu vyhrát a generál Rommel nařídil ústup navzdory Hitlerovým rozkazům. Daň na životech příliš nabuzených vojáků i tak zůstává ohromující.

Zdroj: Wikipedie