Nacisté v Americe: Reinhard Gehlen zaměstnával nejhorší válečné zločince. Chtěl zabít i Hitlera

Dne 3. dubna roku 1902 se knihkupec Gehlen z německého města Erfurt dočkal syna. Ať už šťastný otec plánoval pro svého syna Reinharda jakoukoli budoucnost, jeho celoživotní prací se nakonec stala špionáž a práce ve zpravodajských službách. Měl totiž skvělé analytické myšlení, což mimo jiné dokazoval vynikajícími výsledky v matematice.

Být u věci od začátku

Když Němci a vzápětí Sověti napadli Polsko, bylo Reinhardu Gehlenovi 37 let, ideální věk pro člověka na vrcholu sil. Jeho hvězda rostla nebývale strmě, už v letech 1935–1936 se stal členem Hitlerova generálního štábu a mimo jiné se podílel na plánu napadení SSSR, tedy na Operaci Barbarossa. Na východní frontě organizoval mimo jiné výslechy sovětských zajatců, a to nejen za účelem získání informací, ale i kvůli potenciální spolupráci. Jedna z používaných metod byla prvoplánově jednoduchá: Budeš spolupracovat a dostaneš najíst. V opačném případě umřeš hladem.

OTD April 5, 1945 – Reinhard Gehlen sees writing on wall, orders duplicates of vital intelligence placed in steel cases and hidden in different locations. pic.twitter.com/qd19QOvcpb

— SPIES&VESPERS (@SpiesVespers) April 5, 2022

Údajně měl být zapleten i do neúspěšného atentátu na Hitlera, který provedl Claus von Stauffenberg, dal od něj však ruce pryč a na možnou spoluvinu se nepřišlo. Nejdůležitější povýšení a služební zařazení přišlo v prosinci 1944. Tehdy se stal generálmajorem a byl pověřen shromažďováním zpravodajských informací zaměřených na Sovětský svaz. Od této chvíle se jeho znalosti staly pro jeho další život klíčovými.

Zajetí s bonusem

Hitler možná věřil v odpor do poslední kapky německé krve, ale mnozí vysoce postavení němečtí důstojníci, kteří měli přímé informace z válečného pole, věděli, že válka se chýlí ke konci a oni budou na straně poražených. Gehlen – stejně jako mnozí další – věděl, že je lepší padnout do rukou Spojenců než Sovětů. A také, že je dobré mít nějaké eso v rukávu. S tímto vědomím ukryl obrovské množství špionážních informací a následně se vzdal Američanům.

Nejprve proběhly klasické prvotní výslechy. Co mohl Gehlen Spojencům nabídnout? Obrovské množství konkrétních informací o sovětské taktice, složky na přední činitele tehdejšího sovětského režimu, ale i vlastní špionážní síť zaměřenou proti SSSR. Ostatně v podhoubí druhoválečného konfliktu už doutnala studená válka.

Američané si byli vědomi Gehlenovy ceny a on si zase uvědomoval svou důležitost. Nechal se vyplácet, nechal se „hýčkat“, ale zároveň nebyl vděčným člověkem, který by za odměnu prozradil vše, co se za dobu, po kterou prováděl špionáž proti Sovětům, dozvěděl. Naopak částečně intrikoval proti svým novým chlebodárcům. Choval se zkrátka jako typický zpravodajec, který nikomu nevěří. Zároveň si byl vědom, že i Sověti prahnou po jeho informacích. Jenže ti by se k němu bezesporu nechovali tak velkoryse.

Vznik Spolkové zpravodajské služby

„V situaci, kdy se Spojené státy i Sovětský svaz snažily získat v rozděleném Německu i jinde kontrolu nad poválečnou Evropou, pokládali Gehlenovi muži v oblastech pod sovětskou kontrolou kabely k odposlechům, monitorovali sovětský rádiový provoz a jezdili vlaky po Evropě, aby během cest shromažďovali zpravodajské informace. Američtí špioni nebyli pro podobně podrobnou práci vybaveni dostatečnými znalostmi terénu ani němčiny, takže armáda i CIA daly tuto práci na starost Gehlenovým lidem,“ vysvětluje pozadí Gehlenovy práce pro Američany Eric Lichtblau ve své knize Nacisté ve službách USA.

Gehlenovi muži, které Američané považovali za přeběhlé špiony, byli v některých případech přímo odpovědní za vraždění Židů. Nejméně jeden z Gehlenových kurýrů sloužil jako člen likvidační jednotky, další měl na starosti popravy sovětských vězňů a další posílal dál do oběhu oblečení, kterého se museli zbavit lidé jdoucí na pochod smrti. Pod Gehlenem sloužil i Litevec Aleksandras Lileikis, muž, který patřil k tomu nejhoršímu, co válka zplodila.

Britský The Independent doslova napsal: „Až do roku 1956, kdy byla nahrazena BND (německá zpravodajská služna, pozn. autora), Gehlenova organizace zaměstnávala nejméně 100 bývalých důstojníků gestapa nebo SS. ... Mezi nimi byl zástupce Adolfa Eichmanna Alois Brunner, který zemřel na stáří navzdory tomu, že poslal více než 100 000 Židů do ghett nebo internačních táborů, a bývalý velitel SS Emil Augsburg.“

Nutno ale poznamenat, že bývalý nacistický generál se ke svým lidem zachoval řádně, nikdy neprozradil Američanům jejich skutečný počet. Podle rozsahu práce i toho, co se podařilo zjistit, ale muselo jít o stovky lidí. Organizace Gehlen, kterou Američané zřídili na svém okupačním území většinou z Gehlenových mužů, se posléze změnila, respektive byla předchůdcem dnes nesmírně efektivní Spolkové zpravodajské služby, jíž se stal prvním předsedou. I tady je Reinhard Gehlen považován za jednoho z nejlegendárnějších vedoucích špionáže studené války. Zemřel 8. června 1979 ve věku 77 let.

Zdroj: Eric Lichtblau: Nacisté ve službách USA