Geniální stratég Rommel podcenil Hitlerův vztek. Jak probíhaly jeho poslední chvíle?

Polní maršál Erwin Rommel, jeden z nejvýznamnějších vojenských velitelů Hitlerovy třetí říše, si 14. října 1944 vyslechl okamžitý rozsudek smrti. Jeho dům v malebné vesnici Herrlingen nedaleko Ulmu obklíčil oddíl jednotek SS a na dveře zabušili dva Hitlerovi emisaři, aby Rommelovi nabídli dvě možnosti. Buď dobrovolně spáchá sebevraždu a jeho rodina bude ušetřena, nebo ho lidový soud (Volksgericht) pošle před popravčí četu a v tom případě trest nemine i jeho blízké. Rommel bez váhání zvolil první možnost.

Valkýra vrhá stín

Nečekaný zvrat v dosud hvězdné kariéře 52letého Erwina Rommela souvisel s neúspěšným atentátem na Adolfa Hitlera, který 20. července 1944 provedla skupina německých důstojníků, v jejichž čele stál plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Hitler útok ve Vlčím doupěti přežil a se skutečnými i domnělými atentátníky tvrdě zatočil. Zatčeno bylo na 7 000 lidí, nejméně 200 jich skončilo na popravišti, mnozí spiklenci se ale nejprve celé hodiny houpali nabodnutí na hácích na maso.

Historikové se dodnes přou o to, zda byl Rommel do přípravy atentátu, známého také jako operace Valkýra, zasvěcen, nebo jeho jméno spiklenci jen zmiňovali v souvislosti s možným uspořádáním Německa po Hitlerovi. V každém případě ohlášený příjezd dvou generálů z Berlína onoho 14. října nevěstil nic dobrého.

Kyanidová kapsle

Rommel doufal, že bude „jen“ převelen na východní frontu. Oblékl se tedy do pouštní uniformy Afrikakorpsu a se svým 15letým synem Manfredem (zemřel v roce 2013 ve Stuttgartu) a starým přítelem z první světové války, kapitánem Hermannem Aldingerem, kolem poledne vyčkávali.

Roli poslů smrti na sebe podle magazínu Historynet.com vzali dva vysocí důstojníci, generál Wilhelm Burgdorf a generálmajor Ernst Maisel. Rommel s nimi chvíli mluvil ve dveřích a pak se obrátil na svého syna: „Za čtvrt hodiny budu mrtvý.“ Vysvětlil Manfredovi situaci a také, že nemá cenu klást odpor. Pak si vzal kabát a nasedl do přistaveného vozu SS. Několik kilometrů za vesnicí na odlehlém místě auto zastavilo, kolem už byli připraven strážní. V autě si Rommel dal do úst kyanidovou kapsli a rozkousl ji.

Smrt nastala prakticky okamžitě. Připravený lékař formálně provedl bezvýslednou resuscitaci, a i když v Rommelových ústech našel kapsli, uvedl jako příčinu úmrtí srdeční infarkt. Legenda o dokonalém veliteli zůstala neposkvrněna a Hitler mohl svému kdysi oblíbenému veliteli vystrojit pompézní pohřeb.

Blesková válka bez tanků

„V boji muže proti muži zvítězí ten, kdo má v zásobníku o náboj víc,“ prohlásil kdysi Erwin Rommel. Jednoduchá pravda, která by od jiného znělo jako klišé, od Rommela sedí. Jako nadporučík württembergského horského praporu Alpenkorps za první světové války, kdy se fronta často posouvala o jednotky metrů za měsíc, dokázal zdánlivě nemožné.

V říjnu 1917 během výpadu na italské frontě s pouhými 150 muži Rommel chytře využil hornatého terénu a útočil z nečekaných stran, nebo dokonce z týlu nepřítele. Ten se často domníval, že se fronta zhroutila, a vzdal se už po krátké přestřelce. Během dvou dnů zajal Rommel 9 000 Italů včetně 150 důstojníků a ukořistil 81 děl. Sám měl šest mrtvých a 31 zraněných.

O dva týdny později vedl útok mnohem slabších sil na město Langarone bráněné italskou 1. pěší divizí. Obránci nabyli dojmu, že jsou obklíčeni mnohem silnějším nepřítelem a všech 10 000 vojáků se Rommelovi vzdalo. Rommelovu taktiku později někteří autoři charakterizovali jako „bleskovou válku bez tanků“.

Liška pouště

Hitlera Rommel zaujal v roce 1937 svou publikací Útok pěchoty (Infanterie greift an), měl pro něj ale připravenou úplně jinou zbraň. Rommel se stal velitelem 7. tankové divize, s níž na jaře 1940 projel jako nůž máslem francouzským vnitrozemím a významně přispěl k pádu Francie.

Jeho skutečná chvíle slávy nastala v severní Africe, když byl v únoru 1941 jmenován velitelem Afrikakorpsu. Tentokrát měl Rommel hroutící se italskou armádu zachránit, pokud možno proniknout až k Suezskému průplavu a přetnout Britům hlavní zásobovací trasu z Indie a Dálného Východu.

Rozlehlá rovinatá poušť Rommelovi nabídla příležitost uplatnit maximum ze svých taktických dovedností. Sérií rychlých obchvatů opakovaně zaskočil Brity a zahnal je až k El Alameinu ležícímu necelých 150 km od Alexandrie. Do Afriky ale dorazila jen jedna z deseti lodí, které měly Afrikakorpsu dovézt zásoby, pohonné hmoty, munici, nové tanky i mužstvo a Rommel musel improvizovat.

Naučil se proti britským tankům používat původně protiletadlové 88mm dělo, využíval techniku nepřítele, svou vlastní po nocích opravoval, kličkoval a útočil i proti přesile. V závěrečné bitvě u El Alameinu už ale mohl poslat do útoku jen 150 bojeschopných tanků oproti 800 britským a musel ustoupit.

Velitel Atlantského valu

Aby porážka sil Osy, v níž se původní triumf v severní Africe rychle měnil, nepadla na hlavu oblíbeného generála, povolal Hitler Rommela v březnu 1943 do Evropy a udělal z něj generálního inspektora Západního valu. Obrannou linii dlouhou 1 400 kilometrů a táhnoucí se od Severního mysu v Norsku až po španělské pobřeží, měl Rommel ve své gesci i v okamžiku spojeneckého vylodění v Normandii.

Deset dnů po Dni D pak byl Rommelův štábní vůz ve Francii napaden spojeneckým stíhačem. Řidič se snažil uniknout odbočením ze silnice, 20mm střela ho ale zranila na ruce. Auto narazilo do stromu a Rommel byl vymrštěn ven. Utrpěl při tom poranění levé části obličeje a trojitou frakturu lebky. Tento útok přežil, osud mu už ale chystal jiný konec…