Vyloděním boje v Normandii neskončily. Tuhý odpor v Caen trval nečekaně dva měsíce

Drtivé vítězství v bitvě o Normandii znamenalo zcela zásadní obrat ve vývoji osvobozovacích válečných operací a de facto otevřelo v severní Francii tzv. západní frontu.

Vylodění v Normandii: odkládaný úder

Původní termín vylodění v Normandii byl stanoven na 5. května 1944. Celá akce se ale zpozdila o celý měsíc kvůli rozhodnutí generála Eisenhowera přidat k vyloďujícím se jednotkám ještě tři divize. Tím vznikl akutní nedostatek plavidel.

Další nemalou komplikací, která zpozdila plánované vylodění, byla jedna z nejvrtkavějších veličin, kterou nebylo možné ovlivnit – počasí. To se zkazilo natolik, že by silný vítr a velké vlny mohly celou dlouho plánovanou akci ohrozit již v samém začátku. Hlavní vojenský meteorolog James Stagg se dostal do ostrého sporu s některými polními veliteli v čele s Bernardem Law Montgomerym, kteří doporučili akci zahájit i přes zjevnou nepřízeň počasí.

Čtěte více: Při vylodění v Normandii byli nacisté dokonale oslepeni. Podívejte se na lest spojenců

Tomuto rozhodnutí nahrávalo hned několik skutečností. Němci, kteří strážili pláže na druhé straně kanálu La Manche, nepředpokládali, že by se Spojenci pustili do tak riskantní operace při tak špatném počasí. Řada německých velitelů si vzala dovolenou a opustila své posádky. Nakonec bylo zahájení operace odloženo o pouhých 24 hodin na 6. června 1944.

Den D: zapojení tajných služeb a francouzského odboje

Vylodění spojeneckých vojsk v Normandii by bylo jen těžko úspěšné, kdyby se na přípravě a realizaci nepodílely tajné služby a členové francouzského odboje. V rámci MI6 byla ustanovena zvláštní skupina s názvem „Special Operations Executive“, která organizovala útoky na železnice, silniční infrastrukturu, komunikační centra a elektrické rozvodny. Všechny tyto akce měly za cíl ochromit dorozumívací schopnosti nepřítele a zamezit rychlému přesunu německých jednotek. Na předávání zpráv a depeší se přímo podílela i londýnská rozhlasová stanice BBC.

Josef Götz, pracovník německé rozvědky, sice zmíněné vysílání BBC vyhodnotil jako pokyn k útoku, ale nikdo mu k německé škodě nevěřil. Před útokem varoval už i před měsícem, ale tenkrát byl útok opravdu odvolán.

Bez výsadkářů by to nešlo

Večer před vyloděním začali nad oblastmi Normandie v týlu Atlantického valu seskakovat spojenečtí parašutisté. Jejich úkolem bylo obsadit strategicky významné mosty, železniční tratě a silnice, a znemožnit tak nepříteli rychlý přesun vojáků ze záloh. Měli tím vytvořit snazší podmínky pro vlastní útok z moře a vylodění spojeneckých jednotek. Výsadkáři měli také před východem slunce obsadit čtyři hlavní cesty, které vedly z pláží sektoru s krycím názvem Utah, kde byl naplánován jeden z námořních výsadků. Tyto cesty byly totiž jedinou možností, jak se z pláží dostat přes rozsáhlé zatopené území. Celkem na francouzské území seskočilo na 13 000 parašutistů.

Operace s krycím názvem Overlord začíná!

Spojenecké jednotky se v rámci operace s krycím jménem Overlord vylodily na plážích, které jsou obráceny severním směrem a k Britským ostrovům 6. června 1944. Podobně jako celá operace dostaly i pláže svá krycí jména – Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. Na prvních dvou jmenovaných plážích Utah a Omaha se vylodily jednotky 1. americké armády, na plážích Gold a Sword bojovali příslušníci 2. britské armády a na konečně na pláži Juno bojovali Kanaďané.

Mohlo by vás zajímat: Co všechno američtí vojáci spáchali po vylodění v Normandii? O tomhle se v USA raději moc nemluví

Německé jednotky, které chránily Atlantický val, byly náhlým útokem zaskočeny a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Vylodění navíc podporovaly britské bombardéry, které se velkou měrou zasadily o zničení velké části německých jednotek. Asi nejtěžší boje probíhaly na pláži s krycím názvem Omaha, která měla strmé břehy a byla dobře chráněna křížovou palbou z děl a kulometů. I přes velké těžkosti a ztráty byla i tato pláž dobyta v podvečer 6. června.

Boje rozhodně nekončí

Úspěšným vyloděním na plážích boje rozhodně neskončily. Právě naopak. Bylo nutné projít celou Normandií, osvobodit Bretaň a pokračovat směrem k Paříži. Z rozhodnutí generála Eisenhowera bylo území Normandie rozděleno do dvou sektorů. V prvním východním sektoru bojovaly britské a kanadské jednotky a v druhém, západním sektoru Američané.

Největší normandské město Caen mělo být podle plánu dobyto už v podvečer 6. června. Němci ale ve městě drželi osm pancéřových divizí a sedm pěších divizí. Boje se tak protáhly nečekaně o celé dva měsíce. Ke konci června 1944 bojovalo v Normandii více než 875 000 spojeneckých vojáků. Boje byly velmi tvrdé a spojenci postupovali nečekaně pomalu a do začátku července postoupili od pobřeží o 24 km. Dobyli tak pouze pětinu plánového území.

Polní maršál Bernard Law Montgomery vypracoval plán průlomu z Normandie. Operace dostala v americkém sektoru krycí jméno „Cobra“, zatímco v britském sektoru byla pojmenována „Goodwood“. Rozkaz k zahájení operace byl vydán 10. července. Britové narazili 18. července na nečekaný odpor v oblasti hřebene Bourgébus. Navíc začalo silně pršet a zdálo se, že boje skončí neúspěchem.

Spojencům se však podařilo 19. července dobýt město Saint-Lô. Pro amerického generála Bradleyho to byl signál k zahájení operace „Cobra“ v západním sektoru. Spojenci tak konečně pronikli do Bretaně, začali vytrvale postupovat do vnitrozemí a osvobozovat francouzské území. Během těchto bojů se proslavil i generál George S. Patton, který velel 3. americké armádě, která mimo jiné osvobodila i západ a jihozápad Čech.

Zdroj: US Army