Prohlédněte si první rostlinu vypěstovanou v měsíční půdě. Jaké má zatím vady?

Od chvíle, kdy člověk poprvé stanul na Měsíci, uplynulo už více než 50 let. Přesto tahle smělá návštěva naší přirozené družice nezůstává jen hrdou vzpomínkou, ale přetrvává do dnešních dní i fyzicky díky přivezené měsíční půdě, přesněji regolitu. Astronauti měli za úkol odebrat značné množství vzorků a předat je na Zemi vědcům, kteří je využívají k nejrůznějším experimentům a roky zkoumají jejich vlastnosti. Regolit je však na příděl, musí se také vracet zpět do NASA, konkrétně do speciálních nádob naplněných dusíkem, takže dostat se alespoň k pár gramům hraničí s nemožností.

Pěstování ve vesmíru

Přesto se to čas od času někomu podaří a může se pustit do vlastního experimentování, jako se poštěstilo Anně-Lise Paul a Robovi Ferlovi z laboratoře US Space Plants Lab. Jak už název jejich pracoviště napovídá, zabývají se rostlinami a jejich pěstováním ve vesmíru, což byl i smysl pokusů zamýšlených v souvislosti s měsíčním regolitem. Oba vědci žádali NASA o vzorky během uplynulých 11 let hned třikrát s tím, že napotřetí jim skutečně bylo koncem roku 2021 uvolněno rovných 12 gramů měsíční půdy, rozdělené do plastových nádobek přibližně o velikosti náprstku.

For the first time ever, scientists have grown plants in lunar soil.

This @UF and @NASASpaceSci experiment using Apollo Moon samples could shape the future of sustainable astronaut missions to deep space. Dig into the story: https://t.co/ZtUvowKi8e pic.twitter.com/PWGzev7lmN

— NASA (@NASA) May 12, 2022

Vědci příliš neotáleli a do oněch náprstků v podstatě obratem zasadili semínka rostliny arabidopsis (Huseníček rolní), která se pro podobné experimenty využívá díky svým vlastnostem velmi často. Vědci malé květináče přemístili do přísně kontrolované pěstovací místnosti a nezbylo nic jiného, než sledovat, co se stane. Vzhledem k tomu, že podobný experiment nikdo před těmito vědci neučinil, výsledek mohl být jakýkoliv, přesto ale vědci slavili úspěch už po 60 hodinách. Všechna semínka totiž skutečně vyklíčila a měla malé výhonky, což s sebou přineslo další potenciál, zejména ze strany dalšího růstu a množení.

Známky buněčného stresu

Část úspěchu mohla být způsobena výběrem semen. „Rostlina arabidopsis, která byla pro tento účel použita, je ve skutečnosti velmi často používaným modelovým organismem pro výzkum na zemském povrchu i ve vesmíru,“ uvedla pro magazín Popular Science vesmírná bioložka NASA Sharmila Bhattacharya. Největší výhodou zmíněné rostliny pro podobné experimenty je její genetická sekvence – je menší ve srovnání s jinými rostlinami a tudíž velmi dobře zmapovaná. Přesto ale vykazovala arabidopsis zasazená do měsíčního regolitu jisté odchylky od kontrolních rostlin, zasazených do stimulantu měsíční půdy, takže se vědci podrobněji zabývali její RNA a indikátory buněčného stresu.

Rostliny pěstované v regolitu vykazovaly zpomalený růst, kratší kořeny a nežádoucí pigmentaci. Stres způsobený pěstováním v měsíční půdě se tedy projevil jak uvnitř rostlin, tak navenek, což ale může mít své řešení. Pokud budou vědci schopni přesně zjistit, které genové dráhy byly popisovaným stresem ovlivněny, mohou skrze genetické inženýrství pomoci rostlinám prosperovat i v prostředí měsíčního regolitu. A pokud se to skutečně podaří, mohlo by to být klíčem k lunárnímu zemědělství, které je podle NASA krokem k déletrvajícím misím do vesmíru a možná i k osídlení lidstva mimo Zemi.

Na druhou stranu ale není prostor k úvahám o terraformaci Měsíce, tedy k záměrnému přeměnění teploty a přírodních podmínek, už jen kvůli absenci jakékoliv atmosféry. Rostliny na Měsíci budou muset být i nadále pěstovány v uzavřeném prostoru spolu s lidmi a hlavně s přístupem ke kyslíku a vodě, které na povrchu Měsíce přirozeně chybí.

Zdroj: Popular Science