Jak budeme žít na Měsíci? Unikátní lunární domy mají za sebou úspěšný test

Od chvíle, kdy lidská noha, přesněji noha Neila Armstronga poprvé v historii stanula na Měsíci, už uplynulo víc než půl století. Náš přírodní satelit od té doby prodělal několik krátkých návštěv ze Země, většinu času ale zatím stále zeje prázdnotou. V nepříliš vzdálené budoucnosti by se to ale mělo od základu změnit. NASA má zájem o to, aby astronauti i vědci na Měsíci mohli pobývat a pracovat dlouhodobě, podobně jako je tomu v současnosti na ISS.

👨‍🚀 👩‍🚀 🌖 Plans to return to the Moon: @BoschPowerTools partnered with SAGA #space architects to help them achieve their goal of building a habitat for 2 #astronauts to not only survive but thrive on the #Moon. Curious? Learn more about the LUNARK project:: https://t.co/hxX3eloDwk pic.twitter.com/QwzGPjGDaF

— BoschGlobal (@BoschGlobal) August 25, 2021

K tomu je samozřejmě potřeba zvládnout spoustu technologických výzev, protože nebezpečná měsíční pustina je skutečně nehostinné prostředí bez atmosféry a s extrémními výkyvy teplot a radiací, na kterou se navíc cokoli objemnějšího ze Země velmi špatně stěhuje. Je ale taky potřeba zajistit, aby si při dlouhodobém pobytu v malém habitatu astronauti nezačali připadat jako zlatá rybka v kulatém akvárku.

Habitat LUNARK

Jedním ze směrů, kterým by bylo možné se vydat, jsou lunární obydlí, která v současnosti vyvíjejí dva dánští „vesmírní“ architekti. Sebastian Aristotelis a Karl-Johan Sørensen vystudovali jak architekturu, tak Mezinárodní vesmírnou univerzitu. Jejich projekt LUNARK je navržený tak, aby se pohodlně vešel do rakety a moc ji nezatížil; váží okolo 1 700 kg. Na Měsíci se pak roztáhne jako poskládané origami, jinými slovy, struktura se dokáže mnohonásobně zvětšit. Stejně to ovšem není žádná vesmírná vila. Obydlí ve tvaru vejce je jen 4,5 metru vysoké a průměr má ještě menší, okolo 3,5 metru. Uvnitř je rozdělené na několik oddělení, například pro spánek nebo práci. Navíc je šetrné k životnímu prostředí, nic po něm na Měsíci nezůstane.

Jestli vydrží drsné měsíční podmínky, testovali sami jeho tvůrci v nehostinné grónské krajině. V modulu strávili celkem 61 dní, a tak si mohli vyzkoušet na vlastní kůži i psychologický dopad, který taková izolace na člověka má. Měsíční podmínky simulovali téměř dokonale: Nedisponovali ani internetem ani telefony, jen satelitním spojením, přes které mohli jednou denně odesílat krátké textové zprávy do výzkumného centra v Copenhagenu.

Stravovali se sypkou potravinovou směsí, která jim dodala všechny potřebné vitamíny a minerály. Jenom náraz meteoritu si nevyzkoušeli. Asi by jim ho mohl simulovat rozzuřený lední medvěd, ten se ale k jejich obydlí zatoulal jen jednou a podle stop, jež po něm našli, zase v klidu odešel.

Spánkový rytmus udržuje chytré osvětlení

Oba Dánové si taky na vlastní kůži vyzkoušeli zařízení, která do obydlí instalovali, aby astronautům pomohla zachovat spánkový a životní rytmus. Instalovaná světla proto pomalu, ale neustále mění jak barvu, tak intenzitu. A aby přebili jistou vesmírnou monotónnost, vyvinuli také simulátor, který astronautům jednou ukáže bouřku a jindy slunečné počasí. S vybavením, případnými náhradními díly a jinými nečekanými problémy by jim pak měla pomoci 3D tiskárna.

Such an honor to partner with SAGA Design Company for the LUNARK mission in Northern Greenland - utilizing Yuji daylight simulating technology.
The indoor sunlight enables circadian rhythm stimulation, supporting the team as they further explore outer space!#Circadianrhythm pic.twitter.com/JzE3Jcc8Ha

— Yuji America Corp. (@yujiamericacorp) January 14, 2021

Celý experiment shrnuje nedávno publikovaná studie, a z mnoha důvodů by se dal považovat za úspěšný. Minimálně vedl k novým poznatkům. Jedna věc je ale jistá. Pokud se LUNARK někdy v budoucnu podívá na Měsíc, žádný z astronautů na něj nepoveze pušku proti ledním medvědům, jako tomu bylo v případě grónského experimentu.

Zdroj: SAGA: Space Architects