Prestižní nacisté se vychovávali i v Čechách. Školy zvané Napola u nás byly hned tři

Napola je název německého filmu z roku 2004, který se odehrává na prestižní škole, v níž mají vyrůstat prestižní nacisté. Částečně se film natáčel i v Česku, což není úplně od věci. I u nás totiž školy známé pod zkratkou Napola (Nationalpolitische Lehranstalt) nebo NPEA (Nationalpolitischen Erziehungsanstalten) opravdu byly. Jen ne na hradě Bouzov, který vystupoval ve filmu, ale na zámcích v Ploskovicích, Roudnici nad Labem a v Kutné Hoře.

Prestižní nacisté z českých hochů

Ploskovická škola (NPEA Sudetenland, založená 10. října 1940, slavnostního otevření se účastnil mimo jiných i Konrad Henlein), škola v Kutné Hoře (NPEA Böhmen, založená 22. dubna 1944, umístěná v Jezuitských kolejích) a roudnická NPEA Raudnitz (založená v červenci 1944). Jednalo se o školy na úrovni dnešního středního školství, ovšem jak samotný název ukazuje, byly zatížené významnou politickou indoktrinací.

Dr. Joachim Haupt, vrchní inspektor škol NPEA, měl o smyslu tohoto typu škol jasno: „V těchto ústavech existuje jen jedna myšlenka, jen jediná vědecká výuka: účelová. Jen jedna politická vůle – ta národního socialismu. Chceme, aby zde staří bojovníci vychovávali mladé bojovníky revoluce. Chovanci ústavů musí být obzvláště vhodní svým původem a smýšlením stát se spolubojovníky za dokončení nacionálně socialistické revoluce.“ Poměrně brzy získala nad NPEA školami silný vliv SS, a tak není divu, že mnozí žáci v jejích řadách hledali uplatnění, kariérní postup a často posléze i smrt.

Budoucí nacistická elita v Ploskovicích

Jak vidno, nacisté měli ve vybrané jedince „české rasy“, jak sami říkali, velkou důvěru. Norimberské rasové zákony totiž jasně říkají, že „říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši“. Češi, tedy alespoň jejich část, se ale těšili jisté rasové přízni nacistů a mnohé z dětí, včetně těch z Lidic, byly odvlečeny na poněmčování a převýchovu. Heinrich Himmler v dopise Reinhardu Heydrichovi napsal: „Jsem absolutně pro to, aby se vhodným chlapcům dobré rasy z čistě českých rodin dala možnost nastoupit do nacionálně-politického výchovného ústavu.“

Podobné vzdělávací ústavy byly rozesety po celém Německu, nicméně ploskovická Napola (NPEA) byla první v Československu. Stavební úpravy se rozjely v roce 1939, nedlouho po zabrání Sudet a následném vzniku protektorátu Čechy a Morava dne 16. března 1939. Budovy musely být uzpůsobeny potřebám žáků, vznikly tu například ložnice, neboť šlo o internátní ústav, a místa pro výuku, což obnášelo mimo jiné vybudování střelnice.

Rozkaz ze 7. prosince 1944 neumožňoval jiný výklad: „Nařizuji, aby v budoucnosti aktivní důstojnický, respektive velitelský dorost armády a zbraní SS absolvoval před vstupem do wehrmachtu výchovu v národně-politických ústavech, Školách Adolfa Hitlera, Říšské škole Feldafing a dalších internátních školách.“ Mimochodem jediná Škola Adolfa Hitlera mimo Německo byla vybudována v Jihlavě a budova dodnes slouží jako školicí centrum pro Policejní prezidium.

Denní režim

Ne každý z uchazečů měl šanci se na studium dostat. Bylo nutno nejen doložit rasový původ a mít ty správné názorové a morální vlastnosti, ale i projít kontrolou „odborníků“ na árijské vzezření.

„V tělocvičně za dlouhým stolem seděli muži v bílých pláštích. Před nimi ležely složky písemností, protokoly a podivné kovové předměty. Bylo tu například podlouhlé měřítko připomínající tykadlo obrovského hmyzu. Vedle ležela černá skříňka se skleněnýma očima, které na nás mrtvě a prázdně zíraly. Každá barva očí měla své číslo. Ti muži tomu říkali ‚tabulka barvy očí‘. Byla zde také dřevěná laťka, na níž visely vlasy – hladké, zvlněné, kudrnaté, hnědé, černé, plavé. Ti muži se přísně dívali kolem jako soudci při hledání pravdy. Hledali cosi, čemu říkali rasová pravda.“ Těmito slovy popisuje přijímací řízení Hans-Georg Bartholomäie, kterého cituje Guido Knopp ve své knize Hitlerova mládež.

Denní režim žáků ústavu, jehož kapacita byla 200 lidi, byl přísný. Po budíčku, který zazněl v 5.45, si žáci ustlali postele, převlékli se do sportovního a vyběhli na rozcvičku. Poté následovala hygiena a oblečení do uniforem, čímž začal den naplněný striktním režimem. Poslouchalo se na slovo, rozkazy se plnily bez zaváhání a přemýšlení. „Aby si žáci vyzkoušeli dospělý život a jeho strasti, museli projít povinnou osmitýdenní praxí v dole, bývali rovněž nasazováni na hospodářské práce,“ píše Hana Komiňová v Plzeňských novinách. Konkrétní vyúkový příklad pak uvádí Jan Princlík v bakalářské práci věnované ploskovickému ústavu: „Letadlo shazuje při rychlosti 108 km v hodině z výšky 2 000 metrů pumu o váze 1 000 kg. Za jakou dobu a na kterém místě bomba dopadne?“

Hitler výslovně požadoval, aby se budoucí elita armády, neboť armáda měla být v tisícileté říši vůdčí silou, připravovala už od útlého mládí a studenti se zde učili nejen „správnému“, tedy národně-socialistickému vidění světa, ale i sebekázni a celé řadě předmětů, mezi nimiž měla silnou pozici tělovýchova.

Dětem byly vštěpovány rasistické a antisemitské předsudky. Jediné dvě hodiny, kdy měli žáci volno (což ale zdaleka neznamenalo, že by mohli čas trávil podle svého uvážení), byly mezi 19.45 do 21.45. Pak se vyhlásila večerka. Nicméně nedá se říci, že by Hitler stál o vzdělanou elitu. Naopak, v knize Mein Kampf píše: „Škola jako taková musí v národním státě věnovat neskonale víc času tělesnému utužování. Nejde o to, zatěžovat mladé mozky balastem, z nějž si zpravidla zapamatují pouze nepatrný zlomek, přičemž v paměti uvíznou většinou namísto podstatného vedlejší věci, neboť mladý lidský mozek není schopen správně roztřídit množství podávané látky.“ Zjednodušeně řečeno, tělocvik je důležitější než dějepis či další „naučné“ vědy.

Škol typu Napola/NPEA nakonec vzniklo 43. Ty v Roudnici a Kutné hoře už neměly příliš velký vzdělávací dopad, jelikož se Německo už vezlo na skluzavce směrem k definitivní kapitulaci a vzdělávání budoucích kádrů ztratilo prioritu.

Poznámka na závěr: Nacisté plánovali výchovu svých dětí, tedy posílení árijské rasy ještě dříve, než se děti vůbec narodily. Operace Lebensborn (Pramen života) počítala se státními porodnicemi, kde by vybrané Němky rodily budoucí nacisty, kteří vznikli ze spojení „plemenných“, tedy rasově nezávadných Němců s vybranými árijskými matkami. Vlastně šlo o takovou Hitlerovu pěstírnu nacistů. A Napola byla jen jejich logickým dalším krokem.