Byl větší psychopat Hitler, Ježíš, nebo Trump? Známý psycholog je všechny srovnal

Slovo „psychopat“ se v běžném jazyce používá poměrně často, avšak zavádějícím a leckdy stigmatizujícím způsobem. Ve skutečnosti se přitom jedná spíše jen o jeden z řady osobnostních rysů, jež se u každého jedince mohou, či nemusejí výrazněji projevit. V některých odvětvích je vysoká míra tohoto rysu dokonce žádoucí – platí to třeba pro obchodníky, chirurgy, armádní důstojníky, právníky a nepřekvapivě také politiky. Jejich psychopatičnost se před časem dokonce podařilo (jakž takž) změřit.

Zkoumání temných stránek

Britský psycholog Kevin Dutton se specializuje na zkoumání psychopatů či obecněji vyhrocených osobnostních rysů ve společnosti. V roce 2012 napsal vlivnou knihu Moudrost psychopatů, která populárně-naučným způsobem přiblížila prožívání psychopatických osobností i širší laické základně. V roce 2016 se Dutton pustil na tenký led psychologické etiky a zhodnotil řadu žijících i historických osobností z hlediska jejich možných psychopatických rysů.

Jistě není náhodou, že Duttonovy závěry byly publikovány v srpnu 2016, tedy pouhých pár měsíců před americkou prezidentskou volbou. Oxfordský výzkumník však zřejmě mnoho lidí nepřesvědčil, neboť občané USA si za svého prezidenta zvolili Donalda Trumpa – muže, který podle Duttona vykazuje více psychopatických rysů než třeba Adolf Hitler.

Dotazník na dálku

Dutton využil revidované verze osobnostního dotazníku jménem Psychopathic Personality Inventory (PPI – Revised), který sestává z 56 položek sledujících možné psychopatické rysy osobnosti. Dutton oslovil množství životopisců a historiků, aby dotazník vyplnili za objekt svého zkoumání – už zde tedy bezesporu došlo k výraznému zkreslení.

Dotazník pak měřil tři hlavní kategorie: nebojácnost/dominanci, chladnokrevnost a sebestřednou impulzivitu, které lze dále rozdělit do osmi škál zahrnujících třeba sociální vliv, imunitu vůči stresu, obviňování druhých z vlastních chyb či nezájem o budoucnost. Některé charakteristiky tedy mohou být (alespoň v určitém kontextu) pozitivní, jiné jsou spíše problematické. Jejich výsledný mix však určuje, zdali jedinec své vlastnosti použije k dobrému vedení druhých lidí, anebo k prospěchářskému sledování vlastního zisku.

Tabulka psychopatů

Zhruba dvě desítky takto změřených osobností zahrnovaly i kvartet prezidentských kandidátů pro americké volby v roce 2016. Není asi překvapením, že Trump (171) skóroval v dotazníku výrazněji než Ted Cruz (156) či Hillary Clinton (152); a suverénně nejméně bodů na psychopatické škále si připsal Bernie Sanders (129).

Oxford psychiatrist found 3 politicos more psychopathic than DJT.
Saddam Hussein
Henry Vlll
Idi Amin
DJT was a citizen, not impotus at the time. As a citizen, he was found to be more demented than Hitler. I am sure he'd be #1 if reevaluated now.https://t.co/eIZtU12lOW pic.twitter.com/4eOpmDOFr2

— Artemis Green (@ArtemisionGreen) July 7, 2021

Ze sledovaných jmen se před Trumpem umístili pouze Saddám Husajn (189), Jindřich VIII. (178) a nenáviděný ugandský prezident Idi Amin (176). Hitler si připsal 169 bodů, shodně 157 bodů bylo připsáno svatému Pavlovi a dokonce i Ježíšovi. 155 bodů dosáhl Winston Churchill, o další dva body méně Napoleon Bonaparte. Naopak na chvostu žebříčku se umístili Mahátma Gándhí (119) a Abraham Lincoln (123).

Sám Dutton samozřejmě přiznal, že takováto diagnostika je velmi nepřesná a v zásadě neetická, ovšem společenská situace ho tehdy údajně donutila nabídnout lidem i trochu jiný pohled na politické představitele. Následné volby však ukázaly, že ať už se na Donalda Trumpa díváme jako na psychopata, nebo třeba narcistu, stále se jedná o dominantního vůdce, jakým se většina lidí ráda nechá vést.

Rizika autokracie

Podobných výsledků se dobral i výzkum z roku 2020, který pomocí více než 1 800 odborníků také na dálku ohodnotil světové vůdce. Tentokrát se jednalo o 157 politiků, kteří se po celém světě účastnili voleb v letech 2016–2019. Nejvýraznějších osobnostních výsledků dosáhli politici, jejichž přístup k vládě lze považovat za autokratický – to se vedle zmíněného Trumpa týká třeba Vladimira Putina, Jaira Bolsonara, Recepa Tayyipa Erdoğana či Viktora Orbána.

Autokratičtí vůdci údajně vykazují mnohem menší skóre v rysech přívětivosti a emoční stability, naopak výraznějších výsledků dosahují v extraverzi a také tzv. temné triádě – tedy narcismu, psychopatii a machiavellismu. Politici s diktátorskými tendencemi tedy častěji přistupují k manipulaci, lhaní, impulzivnímu rozhodování, agresivnímu vystupování; dále vykazují menší empatii a altruistické tendence, zato dávají najevo pocity nadřazenosti a vlastní grandióznosti. Jakkoli se z hlediska světové demokracie jedná o extrémně rizikové faktory, nelze očekávat nic jiného, než že většině voličů budou tyto dominantní rysy nadále imponovat.

ZDROJ: University of Oxford, Political Research Exchange