Cenzura, nebo ne? Takhle se rozhodlo o tom, že se odhalí Trumpovy lži
Jaká forma cenzury je na sociálních sítích přijatelná? Kauza kolem označených tweetů Donalda Trumpa rozvířila debatu o svobodě slova i hranicích fake news. Jak se postupovalo?
Koncem května se sociální síti Twitter dostalo obrovské pozornosti. U dvou příspěvků amerického prezidenta Donalda Trumpa se totiž objevil text vyzývající uživatele, aby si o daném tématu zjistili více faktů. Uživatelé mohli otevřít přiložený odkaz, který shromažďoval dostupné a ověřené informace o daném tématu (v tomto případě volbách prostřednictvím pošty kvůli koronavirové situaci), a podle očekávání tyto informace zcela odporovaly tomu, co americký prezident ve svých tweetech psal.
There is NO WAY (ZERO!) that Mail-In Ballots will be anything less than substantially fraudulent. Mail boxes will be robbed, ballots will be forged & even illegally printed out & fraudulently signed. The Governor of California is sending Ballots to millions of people, anyone.....
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) May 26, 2020
Twitter označil Trumpovy příspěvky za porušení takzvané politiky občanské integrity, což je soubor pravidel, jimiž se sociální síť snaží zabránit manipulování voleb a podobných občanských procesů. Není třeba dodávat, že se jednalo o zcela bezprecedentní gesto, kterým se Twitter otevřeně postavil nejmocnějšímu muži světa – a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Trump začal hovořit o cenzuře či omezování svobody slova a okamžitě vymýšlel legislativní kroky, kterými by sociální sítě postupem času mohly o podobné možnosti úprav příspěvků svých uživatelů přijít. Jak se Twitter k tomuto výraznému kroku ale přesně odhodlal?
Cenzura, nebo svoboda slova?
Mluvčí Twitteru Brandon Borrman se rozpovídal o tom, jak se o riskantním kroku uvnitř Twitteru přemýšlelo. Nejprve byly sporné Trumpovy příspěvky označeny – ovšem nikoli řadovými uživateli či samotnými zaměstnanci Twitteru, nýbrž členy spřátelené neziskové organizace, kterou Twitter před časem požádal o kontrolu dodržování jeho vnitřních pravidel. Předloni uvedená pravidla týkající se politiky občanské integrity jsou v současnosti (vedle vyvracení fake news kolem koronaviru) jedinou oblastí, v níž se Twitter aktivně snaží o fact-checking. Z toho důvodu se k podobnému kroku uchýlil až nyní a nikoli při mnoha jiných situacích, kdy Donald Trump šířil nepodložené či rovnou klamné informace.
Jakmile tedy došlo k nahlášení příspěvků jako možného porušení této citlivé skupiny pravidel, která úzce souvisí s dodržováním demokratických principů, začal se tweety zabývat interní tým Twitteru, jenž se na toto téma specializuje. Ten by kontroverzní tweety standardně smazal, k tomu však nenašel dostatečně pádný důvod – o nesporné porušení pravidel se nejednalo. Následně se však rokovalo nad tím, jestli nejsou příspěvky vhodným materiálem pro štítek s výzvou k dohledání informací, který začal být nedávno používán v souvislosti s koronavirem.
Po pár hodinách došel strategický tým k závěru, že ano – a podstoupil téma k vyšší instanci. To zahrnovalo kolečko nejvyšších firemních manažerů včetně CEO Twitteru Jacka Dorseyho. Všichni zúčastnění s postupem kontrolního týmu souhlasili, a tak se nakonec u kontroverzních tweetů nálepka objevila. Za zmínku stojí, že tyto strategické závěry u Twitteru (na rozdíl od Facebooku) nebývají konzultovány s PR oddělením, aby nedocházelo k jejich zkreslení vinou možné negativní publicity. Přesto není pochyb o tom, že všichni ve firmě věděli, jaké peklo tímto krokem rozpoutají. Dorsey následně reagoval na osočování konkrétních zaměstnanců ze strany samotného Trumpa a označil sám sebe za poslední instanci, kterou toto rozhodnutí muselo projít.
Trumpova válka proti Twitteru
Kroky Twitteru mohou postupem času změnit mapu celého internetu, jelikož jsou legislativní důsledky Trumpových snah v tuto chvíli nedozírné. Konkurenční sociální síť Facebook například stále úzkostlivě trvá na svobodě slova, která je podle Marka Zuckerberga klíčovou hodnotou, již chce modrobílý technologický gigant preferovat i nadále. To vyvolává kontroverzi nejen mezi uživateli, nýbrž i mezi samotnými zaměstnanci Facebooku, kteří se netají tím, že se za svého zaměstnavatele stydí; obzvláště poté, co Zuckerberg jen přihlížel Trumpovu příspěvku, v němž nepřímo podněcoval k násilí. Navíc je po Zuckerbergových výrocích, že jeho platforma nehodlá být arbitrem pravdy, mezi řádky jasné, na kterou stranu se globální firma přidala. Bude zajímavé sledovat, jakou dohru budou tyto odlišné přístupy Facebooku a Twitteru nakonec mít.