Proč je Ježíš všude zobrazován jako běloch? Jihoevropské rysy mu nadělili římští umělci

Zvykli jsme si na to tak moc, že jakoukoli odchylku automaticky považujeme za kacířství. Měli bychom si však přiznat, že Ježíš Kristus nejspíš neměl bílou barvu kůže. Ačkoli ho křesťanská tradice bez větší problematizace jeho původu vykresluje jako bělocha, Ježíš jakožto historicky existující postava pocházel z oblasti Galileje, nacházející se na severu dnešního Izraele. S největší pravděpodobností měl tedy snědou barvu kůže a vypadal jako typický muž z Blízkého východu. Kde se však vzal mýtus o jeho tradičně evropském vzezření? Možných důvodů je celá řada.

Nejasné kořeny

Samotná Bible o Ježíšově podobě vcelku úspěšně mlčí, a když už se dočkáme nějakého popisu, obvykle je spojen s různými vizemi či jinými změněnými stavy vědomí; biblické postavy o Ježíšově vzhledu prostě obvykle hovoří v delirickém opojení. Na čem se však většina popisů Ježíše shoduje, je obdivování jeho čistoty. Nejednou se hovoří o tom, že Ježíš je čistší než sníh nebo že je „jehňátko boží“; to jsou jen některé z řady přirovnání, jež se tradičně spojují s bílou barvou. Dávalo by tudíž smysl, že Ježíšova duševní čistota prosákla i do jeho vizuálních zpodobnění a vybělila nejen roucha, v nichž je oděn, nýbrž i barvu jeho pleti.

Dále můžeme zmínit, že ze samotné Ježíšovy doby se žádné jeho vizuální odkazy nedochovaly, a tento stav se ještě několik století nezměnil – křesťané byli pronásledováni, a tak na snahy o zpodobnění Ježíše jaksi nebyl prostor. Když se na začátku 4. století situace obrátila a římský císař Konstantin I. začal křesťany podporovat, byli to právě římští umělci, kteří začali masivněji Ježíše vyobrazovat. Když v tomto trendu následně pokračovali byzantští císaři, základ byl už jasně dán – pro lepší pochopitelnost nauky byl Ježíš vyobrazován s jihoevropskými rysy, zcela v souladu s římským (potažmo byzantským) uměním.

Ježíš v mainstreamu

S postupným rozšiřováním křesťanství se však objevily úvahy, že Ježíšovo zpodobňování je postaveno na velmi chatrných základech. Ve středověkých knihovnách se rázem začalo objevovat množství historických dokumentů s popisem Ježíšova vzhledu. Tyto zdroje však byly povětšinou pochybné či rovnou průkazně falešné, a tak se nepodařilo změnit způsob Ježíšova znázorňování, který nastolili římští umělci kolem poloviny prvního tisíciletí: štíhlý muž světlé pleti, jemných obličejových rysů, s plnovousem a dlouhými vlasy.

Postupem století se pohled na Ježíšovu bílou pleť nezměnil, ba naopak: V důsledku křižáckých válek a dalších náboženských konfliktů přijalo křesťanství (dominantní především v evropských zemích) Ježíše za svého Mesiáše a centrální figuru celého náboženství – nebylo tedy přijatelné, aby vypadal jako tehdejší nepřátelé křesťanů, tedy třeba muslimové. Zažité spojení Ježíše s bílou barvou se navíc v historii stalo vodou na mlýn rasistů a příznivců otrokářství: Pokud je totiž bílá barva spojena s čistotou, nevinností a dalšími pozitivními vlastnosti, jak z toho asi vychází barva černá, že…

Během 20. století jsme mohli sledovat, jak si Ježíše přivlastnila nacistická ideologie a učinila z něj typického Árijce; zároveň se však ani potenciálně pokroková sféra kinematografie nepustila na tak tenký led, aby Božího syna znázornila jinak, než je zvykem. A tak si Ježíše zahráli třeba Willem Dafoe (Poslední pokušení Krista), Christian Bale (Marie, matka boží), Robert Powell (Ježíš Nazaretský), James Caviezel (Umučení Krista) či třeba Joaquin Phoenix (Máří Magdaléna) – čili samí běloši evropského či amerického původu. Těžko říct, jestli se takto hluboko zakořeněný pohled podaří někdy změnit; přestože vlastně nedává smysl.