Jak zastavit syndrom vyhoření? Tradiční česká dovolená je příšerné řešení

Takzvaný syndrom vyhoření se může projevovat různými způsoby, od únavy a emoční vyčerpanosti až po zhoršení kognitivních funkcí. Příčinu má ale vždycky stejnou – je jí chronický stres. A tomu se v dnešní uspěchané době opravdu těžko vyhýbá.

Přečtěte si také: Syndrom naštvaného obličeje se netýká jen žen. Nemáte ho náhodou taky?

Život mnoha z nás připomíná křečka, který den za dnem běhá v tomtéž kolečku až do úplného vyčerpání. Od prvního popsání v roce 1974 navíc syndrom vyhoření narůstá a v současnosti jím trpí každý pátý Čech. Častěji ohrožuje ženy, kvůli nerovnoměrně rozložené zátěži v rodinách.

Jako prevence proti tomuto nepříjemnému, chronickému stavu se většinou radí dovolená. Jak ale zjistili odborníci z Harvardu, některým krátký pobyt mimo běžnou realitu spíš uškodí.

Dlouhé měsíce mimo rutinu

Představa, že si během týdne či 14 dní dobijeme baterie a budeme pak opět schopní čelit dalším několika měsícům ve stresujícím zaměstnání, se totiž ukázala jako lichá. Vracíme se s o to větší nechutí, odpojením a s ještě menší trpělivostí, než kterou jsme měli. Protože poté, co si týden užíváme klidu a odpočinku, je návrat do vysilující rutiny téměř traumatický.

Jak ale uvádějí harvardští výzkumníci, to neznamená, že volný čas není řešením. Naopak. Řešením je více volného času. Jinými slovy, pokud trpíte syndromem vyhoření, jedinou možností, jak se z něj dostat, je dlouhé volno, během kterého můžete například cestovat či studovat, abyste se mohli kariérně posunout. V angličtině takovému volnu říkají Sabbatical, do češtiny přešlo jako sabatikl. A v některých profesích je i placené.

Hodně závisí na ochotě zaměstnavatele

Existují také společnosti, které umožní zaměstnanci po dohodě pracovat mimo kancelář a v jiném časovém schématu, například během cestování. I to podle odborníků pomáhá. Zaměstnanci jsou navíc za takové příležitosti vděční a o to ochotněji pak pro společnost pracují.

Mohlo by vás zajímat: Téměř polovina zaměstnanců se setkala s úzkostí, varuje zakladatelka projektu pečujícího o psychické zdraví zaměstnanců

Bohužel, tohle řešení je realistické jen pro někoho. Není divu, že jej nejčastěji využívají bezdětní, svobodní lidé okolo třicítky. Navíc zatímco se v některých zemích sabatikl stává čím dál běžnějším nabízeným benefitem, u nás je stále ještě neobvyklý a zaměstnavatelé většinou nebývají tak pružní, aby se individuálním požadavkům zaměstnanců zvládli přizpůsobit.

Zdroj: Harvard Business Review