Čím se balzamovaly egyptské mumie? Revoluční objev přesného složení přepisuje učebnice

Celé to byl ohromně cenný nález. Vědci dílnu, ve které staří Egypťané mumifikovali mrtvé, kteří si ten luxus mohli dovolit, objevili v roce 2016 v pohřebním komplexu zvaném Saqqara jižně od Káhiry. Je 2 700 let starý a dozvěděli se z něj skutečně mnoho – našli tam jámy, kde mrtvoly sušili v solné směsi zvané natron, spoustu různého náčiní a taky pečlivě nadepsané nádoby.

K tématu: Pravda o egyptských mumiích: Důvod jejich vzniku byl zřejmě zcela jiný

Právě ty se ukázaly jako nejzajímavější ze všech. Pořád totiž obsahují zbytky pryskyřic a mastí, které Egypťané používali při balzamování mrtvých.

Na tělo i na obvazy

A co že v nich tedy přesně vědci objevili? Tuky různých zvířat, včelí vosk, rostlinné oleje, živice a pryskyřice. Všechno tohle dokáže očividně odolat rozkladu pořádně dlouho. „Čím tučnější a lepkavější reziduum, tím lepší výsledky dostáváme,“ vysvětlil archeolog Philipp Stockhammer, který s kolegy o objevu sepsal studii nedávno publikovanou v časopise Nature.

Poté, co se těla vysušila v natronu, byly to právě tyhle ingredience, kterými se těla ošetřovala, aby k nim nemohly bakterie. Některé se nanášely přímo na tělo, do některých se namáčely obvazy. Na nádobách odborníci našli jak jména specifických ingrediencí, třeba antiu nebo sefet, ale taky popisky jako „aby příjemně voněl“ anebo „na ošetření hlavy“.

Velkým překvapením byly pro vědce ingredience, které už teoreticky znají. Budou kvůli objevu zřejmě muset zrevidovat a přepsat několik překladů starých textů, neboť se ukázalo, že jsou nepřesné. Například zmíněná antiu by podle nich měla být myrha, specifická pryskyřice pocházející z myrhovníku. Pod slovem antiu se ale v nádobách skrývaly pryskyřice z mnoha dalších stromů, a tak je pravděpodobné, že antiu je označení pro pryskyřici jako takovou.

Přes půl světa

Zarážející na objevu je, jak luxusní ingredience se k balzamování používaly. Drtivá většina z nich vůbec nepochází z Egypta. Některé pryskyřice jsou ze stromů, které tehdy rostly jen v deštných pralesech jihovýchodní Asie. Některé jsou z různých koutů Středomoří, některé od Mrtvého moře… a množství, ve kterém se dovážely, muselo být obrovské, a to přesto, že na mumifikaci finančně dosáhli skutečně jen nejbohatší. „I kdyby to bylo jen pár tisíc lidí ročně, stejně je to ohromující množství materiálu,“ odhadl Stockhammer. „Mumifikace poháněla globalizaci!“

Mohlo by vás zajímat: Tajemství starých Římanů rozluštěno. Už se ví, proč jejich stavby vydrží víc než naše

Podle odborníků je navíc dost dobře možné, že staří Egypťané k mumifikaci používali tyto exkluzivní, luxusní ingredience právě proto, jak špatně se sháněly, a nikoli kvůli jejich větší efektivitě. Bylo to zkrátka prestižní.

Zdroj: Nature