Největší faraon Egypta byl velký fešák. Podívejte se na jeho nově zrekonstruovaný obličej
Díky CT skenům mumie Ramesse II. Velikého má lidstvo unikátní možnost zahlédnout jednoho z nejslavnějších panovníků starověku.
Ramesse II. Veliký byl egyptským faraonem 19. dynastie v letech 1279–1213 př. n. l. Na trůn nastoupil po smrti svého otce Setiho, a to ve věku pouhých 16 let, aby vládl nepřetržitě 66 let a 4 měsíce a byl mnohými považován za největšího z egyptských faraonů. Byl pravděpodobně rovněž biblickým faraonem, který pronásledoval Izraelity v knize Exodus a na mnoha sochách a kresbách je zobrazován jako velmi pohledný muž. Ve věku 82 let skonal ve svém městě Pi-Ramesse, kde byl následně mumifikován a v souladu se všemi tehdejšími rituály pohřben. Jeho mumie se však dochovala do dnešních dní, neustále dráždí vědce, a ti se nyní pokusili rekonstruovat Ramessův obličej a ukázat lidem, jak mohl významný faraon vypadat přibližně ve 45 letech.
Rekonstrukce obličeje faraona
Určení podoby měla na starosti laboratoř při Univerzitě Johna Moorese v Liverpoolu, kde odborníci na egyptské mumie a radiologové digitálně rozbalili mumii a za použití CT snímků a moderního softwaru vytvořili trojrozměrný model faraonovy hlavy. „Software identifikuje vlastnosti různých vrstev materiálů na tváři mumie, jako jsou například překrývající se lněné obvazy, a umožňuje jejich digitální odstranění,“ uvedla profesorka Sarah Saleemová z Káhirské univerzity pro magazín AuntMinnieEurope. Dále nicméně museli vědci doplnit také náušnice nebo účes a zapojit forenzní software na vytvoření přibližné Ramessovy podoby přidáním vrstev svalů, tkání a kostí.
Tím vzniklo údajně přesné zobrazení toho, jak faraon vypadal, byť stoprocentní jistotu nebudeme mít nikdy. Ostatně Ramesse II. se narodil před více než 3 000 lety, takže prostor pro odchylky tu určitě existuje a podobu je nutné brát s rezervou. Přesto se ale autoři projektu vyjadřují v tom smyslu, že výsledky porovnávali pomocí dat od žijících dárců vlastních CT skenů a zpřesňovali na základě nich své odhady. Autorům projektu posloužila i zachovalost mumie, například ve smyslu stop růstu vlasů nebo kousků kůže, takže podoba by neměla být nahodilá. Zmiňované omládnutí pak proběhlo prostřednictvím dalších pokročilých modelů a virtuální modifikace převážně měkkých tkání.
Zdroj: IFL Science