Pacientka s toxickou krví málem pozabíjela personál nemocnice. Doktorům případ nedá spát

Bylo čtvrt na devět večer, 19. února roku 1994, když na pohotovost Všeobecné nemocnice Riverside v Kalifornii sanitka přivezla teprve 31letou maminku dvou dětí v terminálním stádiu rakoviny děložního hrdla, Glorii Ramirezovou. Byla zmatená, stěžovala si na dušnost a bušení srdce a krátce poté, co si ji přebrali lékaři na pohotovosti, ztratila vědomí.

Nemocniční personál jí podal několik léků, kyslík, a snažil se jí defibrilátorem obnovit správnou činnost srdce. Už v té chvíli si ale lékaři všimli nezvyklého, olejnatého filmu, který pokrýval tělo pacientky, a zvláštního, trochu ovocného a trochu česnekového zápachu vycházejícího z jejích úst.

Nevolnost, mdloby, potíže s dechem

Když zdravotní sestra Susan Kaneová injekční stříkačkou odebrala Ramirezové ze žíly na předloktí krev, ucítila čpavek. Stříkačku proto podala lékařce Maureen Welshové. Ta potvrdila, že také cítí amoniak, a předala stříkačku doktorce Julii Gorczynské. Té kromě zápachu přišla podivná i konzistence pacientčiny krve a při pohledu proti světlu si všimla, že v ní plavou nějaké částice. V té chvíli se sestra Kaneová zhroutila na podlahu.

Gorczynské se udělalo špatně jen o pár okamžiků později a i ona ztratila vědomí. Welshová ji vzápětí následovala. Jako další omdlely dvě sestry, jež Ramirezové podávaly injekcí léky. Nemocnice ihned evakuovala celou ambulanci na parkoviště před nemocnici, ale podivné symptomy, od mdlob přes křeče, potíže s dýcháním, nevolnost a zvracení, nakonec zkosily celkem 23 z 37 nemocničních pracovníků, kteří se na pohotovosti v té době pohybovali. U Ramirezové zůstalo jen pár lidí, kteří se marně snažili její stav stabilizovat. Zemřela krátce před devátou.

View this post on Instagram

A post shared by History Uncovered (@realhistoryuncovered)

Dlouhotrvající následky

Většina lidí měla jen mírné příznaky, které odezněly ještě toho večera. Z pěti zaměstnanců nemocnice se ale rázem stali pacienti. Jeden z nich musel například na JIPce strávit deset dní kvůli závažným poruchám dechu. Nejhůř na tom ale byla doktorka Julie Gorczyňská. Na jednotce intenzivní péče byla 14 dní a kromě poruch dýchání trpěla zánětem slinivky, žloutenkou a avaskulární nekrózou kostní hmoty; stavem, kdy dojde k přerušení přísunu krve do kostní tkáně a ta začne odumírat. V případě Goczyňské to byla tkáň v koleni. Dalších několik měsíců byla kvůli tomu odkázaná na berle.

Ještě téhož večera, kdy Ramirezová zemřela, do nemocnice přijela protichemická jednotka v ochranných oblecích, její členové ale nedokázali žádné smrtící chemikálie najít. Pitva nakonec odhalila několik ne úplně obvyklých chemikálií v těle pacientky, žádná by ale neměla být toxická a všechny byly spojené s užíváním léků proti bolesti, kterými umírající žena bezpochyby trpěla. Média spekulovala o různých příčinách náhlé nevolnosti personálu, nejčastěji byla skloňovaná masová hysterie, kterou ovšem zcela vylučovaly velice reálné problémy hospitalizovaných lékařů.

Jediné existující vysvětlení

Případ zatím nedokázal nikdo se stoprocentní jistotou objasnit. V roce 1997 ale odborníci na základě toxikologie udělané během pitvy konečně dokázali nabídnout alespoň jednu uvěřitelnou a vědecky hodnotnou hypotézu. Ramirezová podle nich užívala mastičku s obsahem dimethylsulfoxidu, DMSO, kterou si pomáhala od bolesti. Látka se jí v těle mohla nahromadit kvůli selhání ledvin. Při kontaktu s kyslíkem se rychle mění na krystaly methylsulfonylmetanu, což se mohlo stát, když lékaři Ramirezové podali kyslík. A taky to mohla být ona zvláštní tělíska, která Gorczyňská viděla ve stříkačce s krví, než ztratila vědomí.

Ani methylsulfonylmetan ale není toxický. K celé neuvěřitelné situaci tak podle vědců přispěly ještě elektrické šoky z defibrilátoru, které mohly methylsulfonylmetan (DMSO2) změnit na vysoce jedovatý dimethylsulfát (DMSO4).

Zdroj: National Library of Medicine