Před 137 lety byla pokořena vzteklina. Jak moc je dnes nebezpečná?

Smrtící vzteklina

Vzteklina je nebezpečné virové onemocnění způsobující akutní encefalitidu (zánět mozku) a infekci centrálního nervového systému. Inkubační doba se mnohdy liší, zpravidla však trvá po dobu několika týdnů či měsíců (výjimkou mohou být i roky), přičemž jakmile se její příznaky projeví navenek, na léčbu je již pozdě a oběť většinou umírá.

Nejčastěji se přenáší kousnutím nebo škrábnutím od zvířete: celých 97 procent případů nakažení vzteklinou u člověka jsou způsobeny psím kousnutím, nicméně jsou zaznamenány případy přenosu netopýrem, liškou, opicemi, vačicemi, mývaly a ojediněle i ptáky. Nakažená zvířata se dostanou do excitační fáze, kdy se často stávají hyperaktivní a vlivem svého pobláznění jsou schopna napadnout prakticky kohokoliv ve své blízkosti. Jejich chování je tak nebezpečné a nepředvídatelné.

Příznaky

Pokud je člověk virem vztekliny nakažen, postupem času dochází k různým projevům nemoci, jako je bolest hlavy a svalů, únava, nechuť k jídlu a mnohým jiným. Později dochází ke spuštění charakteristických příznaků provázející nakažení vzteklinou, mezi něž patří agresivní chování, záchvaty paranoie, rozrušenost, úzkost, deprese, postižení dýchacího svalstva a dokonce i citlivost na světlo a některé zvuky. Pacient postupem času ztrácí schopnost mluvit a polykat, přičemž později dojde na panický strach z vody zvaný hydrofobie. Pacient se tak i přes nesnesitelnou žízeň má strach se napít vody. Ve většině případů nakažený umírá vlivem dechové nedostatečnosti trýznivou a bolestivou smrtí.

Život a objevy Louise Pasteura

Chemik, mikrobiolog, vědec a vynálezce Louis Pasteur se narodil 27. prosince 1822 do rodiny koželuha ve východní Francii. Ač byl průměrný student, přesto získal několik bakalářských titulů a doktorát. Byl také zručným kreslířem a malířem. Po studiu strávil několik let výzkumem a výukou, přičemž v roce 1848 se stal profesorem chemie na univerzitě ve Štrasburku, kde se potkal s Marií Laurentovou, dcerou rektora univerzity. Se svojí láskou o rok později uzavřel sňatek manželský, během jehož trvání přišlo na svět celkem pět dětí, z nichž pouhé dvě přežily dětství.

Louis Pasteur byl především milovník chemie a mikrobiologie, díky čemuž se v 19. století stal známým pro vynález účinné metody konzervace potravin známé jako pasterizace. Vytvořil také vakcínu proti sněti slezinné, tedy onemocnění hospodářských zvířat, které je schopno nakazit i člověka. Vakcínu vynalezl s bakteriologem, imunologem a lékařem Émilem Rouxem (1853 - 1933), s nímž prováděl pokusy na kuřatech. Souhrou několika náhod vědci naočkovali kuřata oslabenou kulturou samotného původce této nemoci, čímž si naočkovaná zvířata vytvořila imunitu a přežila. Pasteur a Roux tak úspěšně navázali na výsledky německého lékaře a mikrobiologa Roberta Kocha (1843 - 1910).

Vakcína zabrala hned napoprvé

Po mnoha neúspěšných čtyřletých pokusech a experimentech nakonec vytvořili vakcínu ze substance vzteklinou infikované vysušené míchy mrtvého králíka, s jejíž pomocí začali očkovat psy. Zvířecí testy byly úspěšné a zbývalo jediné – vyzkoušet vakcínu proti vzteklině na nakaženého člověka. Nešlo však o nic jednoduchého, protože ačkoliv byli Louis Pasteur a Émile Roux se svými výsledky nadmíru spokojeni, na lidského dobrovolníka se svůj lék testovat přímo neodvážili. Osudným se ale stal 6. červenec roku 1885, kdy Pasteur a jeho spolupracovník dostali příležitost vyzkoušet vakcínu proti vzteklině „naostro“. Rozrušená matka přinesla vědcům rovnou pod nos teprve devítiletého chlapce Josepha Meistera, který byl pokousán vzteklým psem ve své vesnici o dva dny dříve.

Ubrečená nešťastnice prosila, aby se alespoň pokusili jejího syna zachránit od téměř jisté smrti. Vědci si aplikací vakcíny nebyli stále jistí, byť brali v potaz fakt, že v případě, kdy vakcína selže, za smrt mladého Josepha by stejně neměli být vinni, a pokud by snad neudělali nic, mladík by pravděpodobně zemřel tak jako tak. Problém ale byl, že Pasteur nebyl licencovaný lékař, tudíž pokud by vakcína přece jen selhala, mohl si být téměř jistý stíháním rukou zákona.

Louis Pasteur nakonec učiní rozhodnutí, které se záhy ukáže jako správné. Do těla nakaženého Josepha opakovaně vstřikuje vakcínu po dobu několika dní. A skutečně – vakcína zabrala a mladík se „zázračně“ uzdravil. Vyléčený a šťastný mladý Joseph již za několik dní po ošetření odkráčel domů. Imunizace byla tedy úspěšná a Pasteurovo očkování proti vzteklině bylo rychle přijato po celém světě. Již v roce 1890 vznikla očkovací centra proti vzteklině v Budapešti, Alžíru, Florencii, São Paulu, Varšavě, Tunisu, Chicagu, New Yorku a na mnoha dalších místech po celém světě. Pasteur se již brzy stal národním hrdinou, přičemž o obrovském úspěchu vakcíny proti vzteklině nebyl a není žádný pochyb.

Jak je na tom vzteklina dnes?

Vzteklinu se díky plošnému očkování podařilo ve všech vyspělých zemích prakticky vymýtit. V České republice se dříve objevovala zejména na liškách a jiných, divoce žijících zvířatech, přičemž například ve Spojených státech amerických byli vzteklinou většinou nakaženi mývalové. Na vzteklinu však i v 21. století stále umírají desetitisíce lidí ročně, nejvíce jsou postiženy venkovské oblasti Afriky a Asie. Právě na těchto místech se nachází největší koncentrace neočkovaných divokých zvířat, která mohou tuto smrtelnou nemoc přenášet. Mezi nejčastěji nakažené patří bohužel nic netušící děti.

Před vycestováním do těchto zemí je tedy doporučováno očkování. Pokud ale i tak očkování opominete a v některé z rizikových zemí vás kousne nebo poškrábe některé divoce žijící zvíře, z jehož chování důvodně předpokládáte možnost nakažení, není ještě vše ztraceno. Účinnou a vlastně jedinou prevencí je co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc doprovázenou očkováním a dalšími protilátkami. Pokud pomoc urychleně nevyhledáte a zvíře bylo skutečně nakažené vzteklinou, téměř jistě zemřete. Vzteklina totiž patří mezi virová onemocnění, která jsou povětšinou ze sta procent smrtelná. Prevence a ostražitost je tedy stále na místě.