Tuberkulóza, vzteklina a upíři: Lidé kvůli pověrám vykopávali mrtvé z hrobů

Všichni dnešní upíři odvozují svůj původ od charismatického Drákuly, který spatřil světlo světa už v roce 1897 v podobě stejnojmenného románu Brama Stokera. Zatímco historici se snaží ztotožnit hraběte Drákulu s pozdně středověkým valašským knížetem Vladem III. Napichovačem, samotná upíří tradice a znalosti o „chování upírů“ vycházejí z úplně jiného zdroje. Paradoxně je lze spojit s nemocemi, které ještě nedávno devastovaly Evropu a Severní Ameriku.

Mohou za to upíři

V 18. a 19. století bylo lidstvo přes veškerý technický pokrok vydáno na milost a nemilost epidemiím nemocí, jako byla tuberkulóza, vzteklina nebo cholera. V situaci, kdy lidé čelili reálné možnosti smrtelného onemocnění, se mnozí uchýlili k pověrám, které měly pomoci najít viníka. A tím se stali upíři.

Na konci 18. a po většinu 19. století byly americké státy v Nové Anglii (severovýchodní cíp USA mezi New Yorkem a Kanadou) decimovány epidemií tuberkulózy způsobované bakterií Mycobacterium tuberculosis. Existence mikroorganismů ovšem byla prokázána až po roce 1870 a do vývoje vakcíny a antibiotik mělo uplynout ještě několik desetiletí. Epidemie tak zabila 2 % obyvatel Nové Anglie.

Tuberkulóza se léčila v podstatě jen pobytem v sanatoriu a ti, kdo si to nemohli dovolit, sahali po lidových přípravcích a rádi věřili pověrám. Ty se týkaly hlavně pacientů trpících tuberkulózou. Nebylo těžké spojit si únavu, ztrátu chuti k jídlu a úbytek váhy s charakteristickými znaky upírů. Potvrzuje to i výzkum archeologa Nicholace Bellantoniho, který v Connecticutu exhumoval ostatky takzvaných „upírů“ pohřbených v 19. století. Podle něj vypadali „téměř jako by z nich něco vysálo život“.

Nemocní tuberkulózou, nazývanou také bílá nemoc, navíc měli další zřetelný rys upírů – byli nápadně bledí. Paniku vyvolával i způsob, jakým se nemoc šířila. Dnes víme, že se tak děje kapénkami, které kolem sebe při kašli a kýchání rozšiřuje nemocný. Příznaky se mohou projevit až po několika dnech, a protože se často nemoc „předávala“ v rámci rodin, stávalo se, že nakažený „onemocněl“ až poté, co původní nositel choroby zemřel.

Vykopeme mrtvé z hrobů

Odsud byl už jen krok k legendám o zemřelých na tuberkulózu, kteří v noci vstávají z hrobů, aby vysávali život ze svých dosud žijících příbuzných. Vyděšení lidé se bránili po svém – vykopávali nedávno pohřbené mrtvoly a pomocí různých rituálů je „upravovali“, aby už nemohly škodit.

Jak se to dělo? Šokovaní archeologové hovoří o nejméně 80 zdokumentovaných případech, kdy lidé vykopali své mrtvé příbuzné. Pátrali při tom po přítomnosti krve v srdci nebo ústech mrtvoly. Pokud se krev v srdci našla, obvykle ho vyřízli a spálili a mrtvolu znovu pohřbili. V jednom zaznamenaném případu z roku 1897 příbuzní vyrobili nápoj ze srdce exhumované matky a dali ho vypít jejímu dosud žijícímu synovi. Ten za několik týdnů také zemřel.

Lidé ale vykopávali i několik let staré hroby. Archeologové objevili v Connecticutu na jednom místě 27 hrobů s ostatky příslušníků dvou rodin, kteří zemřeli po roce 1850. O mnoho let později byly některé hroby otevřeny a kostrám v nich odděleny lebky a stehenní kosti složeny do tvaru písmene X. I tady se někdo pokoušel posmrtně vyjmout srdce z hrudi.

Česnek, sex a vzteklina

Tuberkulóza ale nebyla jedinou nemocí, jejíž šíření lidé připisovali upírům. Podobné renomé si hlavně v Evropě získala v 18. a 19. století i vzteklina, která v letech 1721–28 zasáhla Uhry, řádila ale také ve Španělsku. I u ní si lidé spojovali některé projevy nemoci s upíry – nemocní lidé i zvířata například často někoho pokousali, což je v upírské tradici způsob, jak se zdravý člověk může stát upírem.

Nakažení vzteklinou také byli vysoce citliví na slunce a výrazné pachy, například zápach česneku. I tyto znaky se staly součástí legend o upírech. K nim patří i pověra, že upíři nejsou vidět v zrcadlech. Podle španělského lékaře Juana Gomeze-Alonza se dokonce lidé, kteří viděli svůj odraz v zrcadle, nepovažovali v té době za nemocné vzteklinou.

Protože vzteklina napadá mozková centra odpovědná za spánek a libido, mnozí pacienti trpěli nespavostí (upíři přece v noci nikdy nespí) a zvýšeným sexuálním apetitem (upíři měli často své oběti svádět). Podle studie z roku 2014 dokonce nemocní vzteklinou zvládli 20–30 pohlavních styků za den a někteří měli několik dnů trvající erekci.

Stejně tak se do tvorby upíří tradice zapojila zvířata. Vzteklinou často onemocněli volně žijící psi a vlci, což mělo v očích obyvatel středověké Evropy jasnou spojitost s upíry. Hrabě Drákula se například mohl proměnit ve vlka. Naopak s „vampýry“ spojovaní netopýři, jako je například upír obecný (Desmodus rotundus), nebyli v Evropě až do zámořských objevů známi a své upíří renomé tak vlastně získali až dodatečně. Na jejich obranu se sluší podotknout, že krev svých hostitelů nesají, ale lížou…