Tragická smrt nemocné dívky změnila vývoj psychiatrie. Mohli za její smrt lékaři?

Tento psychoterapeutický případ se postupem času vyvinul v detektivku, nad níž si psychologové dodnes lámou hlavu. Mladá žena trpící depresemi a poruchami příjmu potravy byla na začátku minulého století diagnostikována řadou odborníků, dočkala se však zcela různých (a často protichůdných) informací. Nakonec se odhlásila z kliniky, v níž přebývala, a šla za svou rodinou. Několik dnů se zdálo, že problémy ustaly, nakonec však situace skončila tragicky – žena po dni stráveném příjemnými rodinnými aktivitami spáchala sebevraždu. Co se vlastně stalo?

Jídlo a deprese

Ellen West se narodila v roce 1888. Jako malé dítě byla údajně tvrdohlavá a neposlušná, což se však posléze uklidnilo: Během školní docházky se projevovala jako inteligentní a ambiciózní studentka se zájmy o četbu a poezii. Velmi špatně však snášela váhové výkyvy. Ve svých poznámkách psala, že má neustálé bažení po jídle, zároveň se však chtěla za každou cenu vyhnout tloustnutí. Vyvinula se u ní deprese a mladá žena brala velké dávky projímadel, aby se vyhnula váhovým přírůstkům.

INDIE ETYMOLOGY

ELLEN WEST

Troubled patient of 19th Century psychologist Dr Ludwig Binswanger who THROWING MUSES were courting and saving on 1991 album THE REAL RAMONA

Live ‘91 👇https://t.co/j4izZ4jgFy pic.twitter.com/A7W1VgaXFv

— EverythingIndieOver40 (@IndieOver40) March 13, 2018

Dívka se opakovaně zamilovala, ale přísní rodiče jí v podstatě každý vztah zakázali. Ve věku 28 let si s jejich požehnáním vzala svého bratrance, za každou cenu se totiž chtěla stát matkou. Podařilo se jí otěhotnět, ale nezdravé výživové návyky vedly k potratu. Během dalších let přestala menstruovat a až tehdy, tři roky po svatbě, informovala svého manžela nejen o své vážné poruše příjmu potravy, ale i o souvisejících depresích, s nimiž bojovala už od dospívání.

Po vyhledání odborné pomoci byla Ellen označena celou řadou psychiatrických diagnóz. Zmíněna byla samozřejmě mentální anorexie, později změněná na bulimii; vedle těchto poruch příjmu potravy obdržela i diagnózy obsesivní neurózy či melancholie (jež jsou dnes už překonané), rovněž padaly nálepky jako schizofrenie či maniodeprese (dnes bipolární porucha). Celý život mladé ženy se každopádně točil kolem jídla – neustále přemítala, jak přežít s minimem jídla, které jí přitom dělalo tak dobře. Svůj úděl popisovala velmi tragicky – jako vězení, z něhož je možné uniknout pouze prostřednictvím smrti. Opakovaně se oddávala nebezpečným aktivitám, nakonec se jí stala osudnou smrtelná dávka jedu, kterou si vzala poté, co se jakožto nevyléčitelná nechala propustit z psychiatrické péče. Ellen West spáchala v roce 1921, tedy ve svých 33 letech, sebevraždu.

Selhání psychiatrie?

Mladá žena se léčila u terapeuta Ludwiga Binswangera, jednoho z průkopníků existenciální psychologie. Ta se snaží pochopit člověka jako celek, jedinečnou lidskou bytost, která je mnohem komplexnější nežli zjednodušující psychiatrické diagnózy. Binswanger u své pacientky odhalil silné pocity prázdnoty a existenciální úzkosti, které nakonec přisoudil zmíněné schizofrenii – přestože žena nevykazovala další symptomy poruch myšlení, jež jsou se schizofrenií spjaty, vyprázdnění osobnosti Binswangerovi stačilo.

Binswanger ve 40. letech sepsal kazuistiku své nejznámější pacientky a jednalo se o jeden z ustavujících textů existenciální psychoterapie. Nejednoznačného případu se chytli další terapeuti jako Carl Rogers či Eugen Bleuler, ale třeba i filozofové Michel Foucault a Simone Weil. Případ získal bez přehánění detektivní kontury, jelikož řada myslitelů přemítala, kdo vlastně stojí za sebevraždou nešťastné ženy. Binswanger byl přesvědčen, že se jedná o tzv. autentickou sebevraždu, jelikož se West už v minulosti mnohokrát pokusila svůj život ukončit; objevily se však i názory, že právě Binswangerem udělená diagnóza nevyléčitelné schizofrenie ženu definitivně zlomila, jelikož si naplno uvědomila, že jí není pomoci.

Případ Ellen West bývá označován za zrcadlo psychiatrie 20. století, neboť odráží různé způsoby, jak o člověku uvažovat. Je cílem psychiatrie (a následně i psychoterapie) diagnostikovat a následně udělit pacientovi svobodu, jak s informací naloží (což přesně Binswanger učinil), anebo se snažit pacienta za každou cenu vyléčit (tedy i s omezením jeho svobody a práva na informace)? Dnes existuje pojem „terapeutický nihilismus“, podle něhož léčba nějaké nemoci obvykle nadělá více škody než užitku. Tragický příběh Ellen West dodnes formuluje otázky, na které nemáme jednoznačnou odpověď.