Eutanazie má spoustu podob. Jak přesně probíhá ukončení lidského života?

Eutanazie pochází z řeckých slov „eu“ (dobrý) a „thanatos“ (smrt), jejichž spojením vznikne termín „dobrá smrt“. S tímto zněním ovšem někteří nesouhlasí, protože samotnému aktu předchází nesnesitelná fyzická bolest.

(Sebe)vražda rukou lékaře?

Eutanazie je výraz pro asistovaný lékařský zákrok záměrně ukončující život člověka, jenž nemá šanci na vyléčení nebo zlepšení svého zdravotního stavu. Pacientův život je tak ukončen rukou člověka, který by naopak měl život zachraňovat. Ale zároveň ví, jak moc trpí. Eutanazii si je ale nutné neplést s asistovanou sebevraždou, při níž jeden člověk napomáhá nebo podněcuje druhého k ukončení života.

Několik smrtelných variant

Existuje několik forem eutanazie. Nejzákladnější rozdělení zahrnuje tzv. vyžádaná eutanazie, při níž pacient podá vědomé rozhodnutí zemřít. Někdy se však objeví případy, kdy pacient není schopen učinit rozhodnutí sám (kóma, poškození mozku), čímž přijde na řadu tzv. nevyžádaná eutanazie, kde se o asistované smrti rozhodne bez souhlasu pacienta. Zatímco u aktivní eutanazie lékař svým aktivním zásahem pacienta usmrtí – vstříknutím smrtící látky do krevního oběhu, v pasivním případě je pacient ponechán svému osudu – pacientovi se nepodají nezbytné léky nebo se odpojí přístroj. Některé typy byly legalizovány v Albánii, Nizozemsku, Německu, Belgii, Kolumbii, Lucembursku, Švýcarsku, Japonsku a v některých státech USA.

Lékařské kontroverze

Aktivní eutanazie je nejvíce kontroverzní formou eutanazie, neboť mnohé názory ovlivňuje zejména náboženství a morální zásady. Každý pacient se smrtelně nevyléčitelnou nemocí má právo na kvalitní paliativní péči zahrnující zmírnění bolesti a neméně důležitou psychologickou, sociální a duchovní podporu.

Během léčby má pacient právo se k možnostem léčby svobodně vyjádřit, tedy dopředu říci, jak mají lékaři během jeho zhoršujícího se zdravotního stavu postupovat. Eutanazii jako vůbec první stát zlegalizovalo Nizozemsko, kde 1. dubna 2002 zákon oficiálně nabyl platnost (Austrálii nelze počítat, neboť byl zákon takřka ihned zrušen). Ačkoli se za určitých podmínek v Nizozemí prováděly eutanazie i dřív, teprve od roku 2002 existují speciální lékařské týmy provádějící tuto poslední „službu“. Samotný smrtelný akt je prováděn podáním smrtelné dávky látky do pacientova těla, jejíž účinky způsobí smrt. Na rozdíl od aktivní je pasivní eutanazie v mnoha zemích povolena. Její průběh ovšem nešťastníkovi „nijak neulehčí“, neboť je před svojí smrtí vystaven – z důvodu vysazení léků – silným bolestem.

Hippokratova přísaha není všemocná

Předpokládá se, že určité formy prvních eutanazií byly provedeny ve starověkém Řecku a Římě kolem pátého století před Kristem, kde byly kvetoucí rostliny z rodu Conium užívány jako prostředek k uspíšení smrti. Ostatně různé techniky podporovali i dávní myslitelé, jako byl Platón a Sókratés, byť nebyly úplně v souladu se slavnou Hippokratovou přísahou. Během doby veřejnost eutanazii akceptovala, nebo naopak odsuzovala, přičemž historie ukazuje, že se ve výjimečných případech obešel i zákon. Třeba v Anglii, kde byla eutanazie ve 20. století nezákonná, byla králi Georgi V. podána smrtelná dávka morfia a kokainu, aby tak ukončila jeho trápení. Také Indie se k eutanazii vždy stavěla s odporem, nicméně se na některých místech stále používají tradiční metody thalaikoothal, které společnost překvapivě schvaluje.

Zdroj: National Institutes of Health